Food stylista je tak trochu podvodník

Jak vznikají nádherné obrázky jídla? Podobně jako nádherné obrázky modelek. „Je to hodně podobné, jen můj objekt se nehýbe a mohu s ním dělat, co potřebuji,“ říká jeden z mála českých profesionálních food stylistů JAN HAJNÝ.

Food styling je velmi specifický obor, kde nejvíce záleží na spolupráci a souladu mezi klientem, stylistou a fotografem. Food stylista se buď musí strefit do přesné klientovy představy, nebo má volné ruce, což je nejideálnější startovní pozice pro tu „pravou“ fotku.

O food stylingu jsme si popovídali s Janem Hajným, odborníkem v oblasti „food artist“ a gastronomem. O tom, proč musí udělat padesát skvělých čokoládových hoblin, ale pořád to podle klienta není ono, i o tricích, které umožní, aby kapka na fotce netekla, ale stála…

Co považujete za nejlepší na své práci?

Mám rád její rozmanitost a pestrost. Velmi důležité je i to, že stylista je stále posouván dopředu vlastní klientelou. Klienti sledují nové trendy, po stylistovi je chtějí a neustále jej ženou kreativně dopředu, a posouvají jeho hranice realizace. Moje práce se vyvíjí s ohledem na to, co můj klient požaduje, jelikož mou prioritou je mu zcela vyjít vstříc a strefit se do jeho přesné představy.

Zmínil jste nové trendy. Jaké to jsou?

Určitě je to jednoduchost, pestrost, a to, aby pokrm už na první pohled probudil vaše chutě.

Počkejte, to tak dříve nebylo? V čem je ta změna?

Dříve nebyly nároky kladené na stylisty takové. Ale to mluvíme o food stylingu před dvaceti lety, kdy skoro ani neexistoval. Jediným velkým stylistickým klientem byl vlastně McDonald´s, všichni ostatní většinou pro svou propagaci používali naskenované obrázky, upravené a změněné v tehdejším Photoshopu…

V čem se nejvíce liší food styling například od focení živých modelů?

Ve své podstatě je to velmi podobné, s tím rozdílem, že můj objekt se nehýbe a já s ním mohu dělat to, co chci a potřebuji. Nemusím se s nikým domlouvat, kam se má dívat, nebo jakou pozici držet. Přesně vím, co od svého objektu chci.

Je tedy důležitá prvotní idea? S tou přijdete na focení a přesně víte, jaká fotka má být výsledkem?

Může to tak být. Ve své podstatě existují dva modely. V tom prvním má klient naprosto jasnou představu, co by chtěl, a stylistu zaúkoluje a nasměruje. Druhý způsob je takový, kdy mi klient nechá volnou ruku. Například chce vyfotit čokoládu a nechá vše na mně, což je úplný ideál, kdy si mohu hrát a zapojit svou fantazii. Průběh stylingu i focení je pak daleko hladší, než když se snažím přesně strefit do klientovy představy.

Někdy se stane, že klient přinese hotový grafický návrh a chce po mně, abych dosáhl stejného efektu. V praxi to znamená, že například musím nafotit čokoládovou hoblinu, již si klient stáhl někde z internetu, která je čtyřikrát zatočená a poslední vlnka směřuje lehce doleva nahoru. A chce po mně to samé, což je samozřejmě velice náročné.

Je vůbec možné toho přirozeně docílit?

Velmi těžko, ale musím. Je to velmi problematické, protože většinou jde o fotky založené na prvku náhody. Takže já třeba udělám padesát skvělých čokoládových hoblin, ale pořád to není ta přesná a jediná, protože klient má úplně jasnou představu.

Jak často máte volné ruce a jak často musíte následovat přesnou ideu klienta?

Záleží na typu zakázky. Je-li to zakázka založená na výsledné fotografii, tedy většinou zakázka na obalový design, často pracuji s již existujícím grafickým návrhem, který vznikl po konzultaci s klientem. Já se do něj snažím dostat. A pak jsou focení, kdy klient pouze rámcově zadá, co chce nafotit, jako například ranní atmosféru apod., a stylista má volnou ruku a může vytvořit, co chce. Výsledný výběr je pak samozřejmě na klientovi. Zakázky jsou tak padesát na padesát.

Vidíte nějaký rozdíl mezi úrovní food stylingu u nás a ve světě?

Asi bych netvrdil, že je to jiné. Vidím rozdíly mezi jednotlivými stylisty. Food styling je individuální práce a je jedno, odkud člověk je. Za stylistu mluví jeho práce, nikoli hranice.

Máte nějaké inspirační vzory?

Nemám. Když vidím dobrou fotku, která mě zaujme, řeknu si, že to určitě chci vyzkoušet, a nechám se inspirovat. Ale konkrétní osobu, ke které vzhlížím, nemám. A svou práci dělám přibližně deset let.

Kdo jsou vaši hlavní klienti? Jsou to reklamky, časopisy o jídle, restaurace…?

Klienty jsou různorodí, nejčastěji reklamní agentury, které zajišťují zakázku pro svého koncového klienta. Koncovým klientem jsou často alkoholické nebo nealkoholické nápoje, míchané drinky nebo potom produktové fotografie na obalový design. To znamená to, co si vyberete v regále v obchodě. Například fotím kávová zrna pro plechovku s kávou, nebo kousek pizzy, kterou pak vidíte v mrazicím boxu apod.

Máte někdy chuť to, co fotíte, ochutnat? A jak často se tak stane? Nebo jde o tolik triků, že je jídlo po focení vlastně nepoživatelné?

Pokud jde o mě, snažím se v drtivé většině používat jedlé prvky a prostředky na takové úrovni, aby na pokrmu nezanechávaly negativní stopy. Nejsem zastánce používání laků ve spreji, z mého pohledu to není dobré. Jsem také profesí gastronom, takže i technolog, a dokážu si poradit daleko přírodnější cestou než řada stylistů. Nemám problém po focení jídlo i sníst, ale většinou na to nedojde, protože na to není čas, nebo hned po focení sbalíte „fidlátka“ a odjedete dál…

Jak vypadá vaše práce, myslím jedna foticí seance?

Záleží na tom, co se fotí, protože to velmi mění čas. Obvykle říkám klientům, aby počítali s tím, že jedna fotka zabere tak dvě hodiny času, a to s přípravou, nasvícením a stylingem. Finální jídlo se snažím dávat na stůl pod světla, až když je to aktuální, protože nemá cenu do pokrmu svítit světly předtím, než je vše důkladně připraveno. Když se pak samotné focení rozjede, není problém dělat jednu fotku za půl hodiny.

Co je nejdůležitější na aranžmá? Je to světlo?

Nejdůležitější jsou co nejčerstvější a nejkvalitnější suroviny a samozřejmě dobré nasvícení. Dobrý stylista se neobejde bez dobrého fotografa a naopak…

Aha, takže ne vždycky je stylista i fotograf…?

Samozřejmě, dokonce velmi málokdy! Někdy je možné, aby si stylista udělal fotku, a naopak fotograf byl i stylistou, ale je to velmi zřídka. Jedná se o práci, kde je nutná souhra. Já dělám jenom styling a nemyslím si, že je dobré sedět na dvou židlích.

Je důležitá momentální spolupráce dvou lidí, kdy jeden třeba drží a druhý fotí. Dělat obojí, člověk by se musel rozdvojit…. A opravdu kvalitní fotografie vznikne jen při spolupráci dobrého fotografa s dobrým stylistou.

Co používáte pro to, aby jídla vypadala lákavě a chutně? Jsou něčím stříkaná? Nahrazuje se zmrzlina bramborovou kaší, spojují se sendviče párátkem a lakuje se zelenina a kuřata? Je to Photoshop a hodně postprodukce? Co je tím „tajemstvím“?

Cílem dobrého stylisty je, aby postprodukce nebyla tak nutná. Takže se snažím dělat styling co nejlépe, aby pak nikdo nemusel trávit dalších osm hodin ve Photoshopu. To, co vyfotíte, je vždy nejhezčí. Ale triky, které jste zmínila, se vážně používají. Ano, něco si přišpendlím, aby to nepadalo, to považuji za standardní trik. Ale laky a spreje moc nepoužívám. Někdy použiji třeba glycerinové kapky, stejně tak mi nedělá problém nanést na salát kapku vody. Ale ono to není tak jednoduché, protože se pak na pokrmu vytvoří čára, jak kapka stéká, a vypadá to, jako by tam lezl nějaký mikroslimáček… My potřebujeme, aby na pokrmu ta kapka stála, takže používáme jednoduché triky, ale jen pokud není vyhnutí…

Dobře, a co ta zmrzlina nebo slepování nějakých částí jídla?

Pokud potřebuji, aby jídlo vypadalo dobře a krásně, neberu jako klamání spotřebitele to, že na žemli nalepím pár zrníček, aby dobře působila. Jiní stylisté používají opravdu laky a barvy, nebo vytvářejí zmrzlinu z modelíny nebo bramborové kaše.

Někdo fotí skutečný zmrzlinový pohár tak dlouho, a tak dlouho vyrábí nový a nový, dokud se fotka konečně nepovede. Jiný si raději vyhraje a s pokrmem si trochu zafixluje. Stylista je vlastně takový malý podvodník… Zodpovědnost nechávám hlavně na klientovi.

Které jídlo je nejtěžší fotit a proč?

Každý pokrm má něco svého. Například čokoláda nebo zmrzlina jsou náchylné na teplo, proto se musí pracovat rychle a dávat pozor na osvětlení. Záleží i na denních podmínkách – bylinky musejí zůstat čerstvé a nemůžete je fotit tři hodiny, protože by uvadly. Každý produkt má svá specifika.

A co hotová jídla?

V zásadě tak problematická nejsou. Půl i tři čtvrtě hodiny si s jídlem hraji, protože na fotce stejně není poznat, je-li pokrm teplý nebo studený. A pokud klient chce, aby se z jídla nebo nápoje kouřilo, stylista si s tím musí poradit. Klient je zákazník a ten diktuje, co chce. Buď to nechá na doporučení gastronoma a mě, co je nejlepší, nebo sám určí pravidla. Buď se jídlo naservíruje horké a fotograf ho rychle vyfotí, nebo pro efekt kouře použijeme suchý led, nebo na něj něco stříkneme. U teplých nápojů se také často využívá postprodukce…

Účastníte se foodstylingových soutěží?

Dosud ne. Účastním se gastronomických.

Co je vaším snem v oblasti food stylingu?

Já jsem ještě svou kariéru neskončil… Doufám, že moje praxe bude ještě dlouho trvat, protože mě práce baví. Chtěl bych, aby u nás klientela, využívající kvalitní foodstyling a fotografy, vzrůstala. Aby tu nebyli všeumělci, co se snaží vše udělat doma, vyfotit na mobilu nebo kompaktu a myslí si, že je to krásná reklamní fotografie, kterou se mohou chlubit na stránkách.

Jan Hajný je odborníkem v oblasti food artist a food styling v oblasti reklamy. Při své práci využívá mnohaletých zkušeností z gastronomie a také z účasti na mnoha gastronomických soutěžích, kde se mu podařilo získat osm zlatých, šest stříbrných a tři bronzové medaile. Za největší úspěch považuje zlatou medaili z kuchařské světové olympiády.

Více informací na www.foodartist.cz.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 3. 2015 21:06