Fish and chips: „nejlepší“ recept má kdekdo

Fish and chips je pojem. Není to jen obyčejné jídlo. Svůj recept na ty „nejlepší“ má celá řada kuchařů od Jamieho Olivera až po Ditu Pecháčkovou. Univerzální perfektní recept prý ale neexistuje.

Když se řekne fish and chips, rozlije se tomu, kdo tuto anglickou legendu ochutnal, po tváři blažený úsměv. Ten, kdo neví, o čem je řeč, bude možná mít nutkání tento kultovní pokrm ochutnat, nebo řekne: „Fuj, vždyť je to samej olej.“

Fish and chips nelze překládat doslova. Není to totiž jen ryba a hranolky. „Fish“ není obávané obalované filé z jídelny a už vůbec ne něco, co by připomínalo rybí prsty. A hranolky nejsou stejné jako ty, které si dáme v každém fast foodu. Když si dáte v Londýně nebo kdekoliv jinde fish and chips, dostanete do ruky pořádný kus skutečné ryby, která pod vychuceným obalem voní mořem, a hranolky jsou prostě božské. Není divu, že tento pokrm Britové milují.

Ať jste kouzlu fish and chips propadli, nebo si ho už raději nikdy nedáte, nelze tomuto pokrmu odepřít to, že za roky své existence nakrmil milióny hladových krků a přežil dvě světové války.

Fish and chips: revoluce v jídelníčku dělnické třídy

Ryba a hranolky k sobě nepatřily odjakživa. A samozřejmě se do dnešního dne vedou spory o tom, kdo je dal k sobě. Někdo říká, že si svůj stánek s fish and chips otevřel jistý John Lees v průmyslovém Lancashire v roce 1863. Jiní tvrdí, že s fish and chips začal v Londýně podnikat už o tři roky dříve židovský přistěhovalec Joseph Malin. Kdo ví.

Zkrátka 60. léta 19. století zrodila legendu. A protože běžný jídelníček tehdejší dělnické třídy nebyl až tak bohatý, stala se z fish and chips hitovka. Něco jako když dlouho držíte dietu, a pak si dáte hamburger nebo svíčkovou. A ti, které více než plný žaludek zajímal byznys, začali s fish and chips obchodovat.

Proč fish and chips v novinách? Je to prosté – bylo to levné

Ačkoliv si dnes fish and chips v novinovém papíru ve Spojeném království nedáte – v 80. letech minulého století se totiž přišlo na to, že jídlo a novinový papír a barva nejsou zrovna zdravá kombinace – je právě fish and chips v novinách to, o čem sní každý turista. Proto se také dnešní prodejci snaží tuto iluzi navodit stylovými krabičkami a kornouty, které jsou potištěné jako denní tisk. Důvod, proč se tento kultovní pokrm servíroval v novinách, je prostý. Bylo to levné. A protože fish and chips byly jídlem dělnické třídy, šlo tu také o cenu.

Britové rovněž věří, že díky smažené rybě s hranolky přežili obě světové války. Propaganda první světové války skutečně tvrdila, že nepřítel neuměl svůj lid tak dobře „nakrmit“, jako se to dařilo Spojenému království. Za druhé světové války byly fish and chips jedním z mála jídel, které nebylo na příděl. Pokrm pro dělnickou třídu tak za chvíli jedl ve Velké Británii úplně každý.

Oblíbené fish and chips válcuje levná konkurence

V dnešních dnech bohužel válcuje populární britský pokrm konkurence. Fast foodům se zkrátka daří, a proto si dnes v anglických ulicích můžete dát hamburgery, pizzu, asijské nudle, indické samosy a celou řadu dalších jídel ze všech možných koutů světa.

Tip: Seriál Street food – jídlo na ulici

 

V neprospěch oblíbené ryby hraje i její vyšší cena. Dalším minusovým bodem pro fish and chips je také to, že se konzumenti začínají více zajímat o své zdraví a smažené jídlo zkrátka není součástí fit jídelníčku.

Klasikou fish and chips je treska

Ale teď k samotnému pokrmu. Začněme u ryby. Co se vlastně nejčastěji obaluje? Nestárnoucí klasikou fish and chips je treska. Na druhém místě se drží treska jednoskvrnná. Obalovat a smažit se dá ale i hejk, halibut nebo platýs.

Rybě důstojně sekunduje těstíčko. Není to náš český trojobal. Ryba pro fish and chips se obaluje zpravidla v pivním těstíčku, kde základ tvoří hladká mouka a pivo. „Ať už dáte přednost tresce nebo štítníkovi, rybě s kůží nebo bez, všichni se shodneme na tom, že správné těstíčko má být lehké a křupavé. A to znamená, že do něj musíte dostat vzduch,“ napsala pro The Guardian odbornice přes gastronomii Felicity Cloaková. Tady právě sehraje svoji roli pivo.

Univerzální recept na fish and chips neexistuje

Při svém putování za perfektním receptem na fish and chips se ale i gastronomická novinářka dobrala toho, že jeden univerzální a nejlepší recept neexistuje. Ani šéfkuchaři se nedokážou shodnout v tom, jestli má být těstíčko tenounké, nebo naopak pěkně silné. Jestli je lepší nahradit pivo kypřidlem, nebo ne, nebo zda je lepší použít obojí. Zde je dobrá rada drahá, dá se tedy snad jen říci, že v tomto případě volme cestu experimentování – zkusme co nejvíce možností a uvidíme, co je tím pravým. Jeden z údajně zaručených tipů je nechat těsto před obalováním ryby pěkně vychladit v lednici.

Kromě hranolek je ryba doprovázena celou řadou různých doplňků, které ještě doladí chuť celého pokrmu. V restauraci nebo pubu dostanete fish and chips pravděpodobně se šťouchaným hráškem. Samozřejmostí je tatarská omáčka, v nejlepším případě „vytuněná“ o kapary. Britové si celé jídlo dále dochucují solí a octem. Octová chuť se nám zpočátku může zdát překvapivá. Po několika dnech v Británii ale zjistíte, že prostupuje celou ostrovní kuchyní. A brzy se stává návykovou.

Fish and chips není pro Brity jen tak obyčejným pokrmem. Je to rituál, je to ta kouzelná chvíle, kdy tu výborně vonící smaženou rybu začnete trhat mastnými prsty a navrch si všechno ještě pořádně okyselíte octem. Vrací se vzpomínky na páteční večery v pubu nebo dovolenou na chladném anglickém pobřeží, na racky, co sedí na mole, i na ty fish and chips, co jste zkoušeli doma podle receptu Jamieho Olivera. Fish and chips je zkrátka mimořádným pokrmem, který si svoji pověst legendy zaslouží.

Použité zdroje:

Theguardian.com: How to eat: fish and chips

Theguardian.com: How to cook perfect battered fish

News.bbc.co.uk: The unlikely origin of fish and chips

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 2. 2016 22:34