Skutečná cena levného masa

Za laciné potraviny platíme čtyřikrát. U kasy v obchodě, vlastním zdravím, v obrovských dotacích, které plynou do intenzívního zemědělství, a nepříznivým dopadem na přírodu. Ve skutečnosti jsou proto hodně drahé.

„Nechtěl bych být prasetem v Číně,“ říká v Praze Philip Lymbery, ředitel mezinárodní nevládní organizace Compassion in World Farming, která se věnuje životním podmínkám hospodářských zvířat. Téměř tři roky cestoval s novinářkou Isabel Oakeshott ze Sunday Times po světě a sledoval, jak průmyslové zemědělství ubližuje nejen zvířatům, ale i krajině a lidem. O svém putování napsal knihu Farmageddon: Skutečná cena levného masa, kterou vyvrací mýty o nutnosti „udržitelné intenzifikace“ zemědělství. Vypráví o lidech, zvířatech a farmách a svoje mnohdy otřesné zážitky stvrzuje daty Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Nyní znovu cestuje po světě. S knihou a získanými zkušenostmi.

Dost jídla pro všechny

Obvyklý argument na podporu další intenzifikace zemědělské výroby, že potřebujeme nasytit miliardu lidí, protože hladoví, vyvrací Philip Lymbery tvrzením, že můžeme mít dostatek jídla pro všechny. Jedním z důvodů, proč tomu tak dosud není, je podle něj fakt, že krmíme zvířata potravinou, kterou by mohli jíst lidé. Kdybychom plodiny, které pěstujeme pro průmyslově chovaná hospodářská zvířata, vysadili na jedno pole, jeho velikost by pokryla plochu celé Evropské unie. Philip Lymbery uvádí, že krmíme hospodářská zvířata v intenzivních chovech obilím, jímž bychom nasytili tři miliardy lidí. A stejné je to se sójou, která by nakrmila další miliardu lidí. A proč živíme zvířata obilím, sójou a rybami? Protože jsme je z pastvin zahnali do klecí, hal a do bahnitých výběhů.

Dvě ze tří hospodářských zvířat na světě chováme v interiéru ve velkochovech, což představuje 70 % drůbežího, 50 % vepřového a 40 % hovězího masa na světě. „Průmyslové“ farmy podle FAO potravinami plýtvají, protože z každých sto kalorií, které zkonzumují zvířata, se ve formě masa či mléka vrátí pouze kalorií třicet.

Maso, mléko a vejce z intenzivních velkochovů navíc často obsahují více nasycených tuků a nižší množství důležitých živin než maso z alternativních chovů, které zvířatům nabízejí lepší životní podmínky. Ve srovnání s intenzivním výkrmem má hovězí maso pocházející z pastevního chovu o 25 až 50 % méně tuku a kuře z chovu s výběhem či ekologického chovu až o 50 % méně tuku.

Ve výčtu nepříznivých dat hovořících v neprospěch intenzívních velkochovů by bylo možné pokračovat. Zahrnují například i nadměrnou spotřebu elektrické energie, vody či nadměrného používání antibiotik.

Týráme zvířata

Ačkoliv jsou velkochovy ve své podstatě neekonomické, nelze samozřejmě pominout, že v nich zvířata týráme. Oficiálně se u nás hospodářská zvířata netýrají, protože jejich chov odpovídá evropské legislativě. Jenže ta je nedostatečná.

„O životní pohodě hospodářských zvířat se u nás dostatečně ve společnosti nedebatuje jako například ve Velké Británii či skandinávských zemích. V Británii každý den na toto téma vyjde několik článků nejen v odborných časopisech, ale i v renomovaných celostátních denících,“ říká Romana Šonková, která pro mezinárodní organizaci Compassion in World Farming pracuje v České republice. „Některé velké obchodní řetězce již v Británii například neprodávají vejce, která pocházejí z klecových chovů slepic. Jedním z nich je Marks & Spencer, který najdeme i na českém trhu,“ dodává. A připomíná v této souvislosti lednový požár v porodnici selat v Kojetíně, při kterém téměř ze dvou tisíc prasnic a selat přežilo jen dvacet. Většina novinových článků vyčíslila především škody na „vnitřní technologii a budově“, aniž by zmínila nezměrné utrpení zvířat.

Brzdí i přehnaný optimismus v souvislosti s evropským nařízením o chovu nosnic. „Jde spíše o kosmetickou úpravu. Každá nosnice získala prostor navíc o velikosti dvou krabiček sirek,“ připomíná.

V České republice se řídíme nařízeními Evropské unie. Individuální změny je těžké prosadit. To se podařilo pouze v případě délky převozu hospodářských zvířat na jatka či do jiných výkrmen. Nesmí trvat déle než osm hodin. Je totiž vědecky prokázáno, že po osmi hodinách zvířata při přepravě začínají trpět. Vzhledem k velikosti naší země to může připadat úsměvné, přesto si přepravci hospodářských zvířat stěžují, že jim to způsobuje problémy, protože zvířata svážejí z více míst najednou.

Více: Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu

V loňském roce zahájila Compassion in World Farming celoevropskou kampaň „Konec doby klecové“, která se týká především chovu nosnic, králíků a křepelek a prasnic. Chtějí mimo jiné prosadit, aby březí a kojící prasnice už nebyly zavírány do individuálních kotců. Také usilují o to, aby se konečně naplnila již platná směrnice EU na ochranu prasat, která zakazuje uřezávat jim ocásky a přikazuje obohacovat holé kotce například slámou.

Označení masa jako vajec

Dnes už můžeme vystopovat podle označení vajec, z jakého chovu nosnic pocházejí. Nevládní organizace Compassion in World Farming usiluje o to, aby bylo stejně označované i maso. V první řadě kuřecí. „Kdyby nad regálem s masem běželo video ze života zvířat v intenzívních velkochovech, myslím si, že by většina lidí začala přemýšlet o tom, zda potraviny, které nakupují, jsou opravdu zdraví prospěšné, i když jsou takzvaně zdravotně bezpečné,“ říká Romana Šonková. Sama přiznává, že si z finančních důvodů také nemůže kupovat pouze stoprocentní biopotraviny, ale vadí jí, že u nás neexistuje v nabídce větší škála, z níž by si člověk mohl vybírat jako je tomu už u vajec. I když povinné označení nebývá na jasně viditelném místě a malebný obrázek na obale s vejci v proutěném košíku a zelenou krajinou v pozadí neláká na vejce z volného výběhu, ale naopak na vejce od nosnic z klecí.

K tématu: Chyták: Vejce v různých obalech… ale všechna z klecí

Paradoxní je, že situace by se mohla ještě zhoršit po podepsání smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi Evropskou unií a Spojenými státy, protože Američané žádnou legislativu na ochranu zvířat nemají. Mohli by k nám dovážet i potraviny, jež se vyrábějí v podmínkách, které jsou v Evropě už zakázány.

A co my?

Vegetariánem se asi každý z nás nestane, ostatně to ani Compassion in World Farming po nikom nevyžaduje. Za úvahu ale stojí fakt, že bychom mohli jíst méně, zato kvalitněji. Nakupovat více u dobrých farmářů než v obchodních řetězcích. A že je to dražší? Jistě. Pak bychom ale měli usilovat, aby třeba evropské a státní dotace směřovaly k drobným farmářům a ne do velkochovů. Bohužel politici často podléhají velkochovatelům, kteří jsou ochotni vyjet na kombajnech a traktorech před sídla vlád a parlamentů a vynucovat si svoje výsadní postavení.

Když si ještě k tomu uvědomíme, že v Evropské unii se ročně vyhodí 90 milionů tun potravin včetně masa, tedy 180 kilogramů na obyvatele za rok, Česko nevyjímaje, asi je něco špatně. Začněme rozumně nakupovat, jíst a debatovat.

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 4. 2015 13:33