Starší žena, mladý muž - je to problém?

Platí i dnes, že muž by měl být starší než žena? Existuje vůbec ideální věkový rozdíl mezi partnery? Psychologové na to dokonce mají vzoreček. Vejdete se do šablony?

Psychologové se na jedné straně shodují, že cosi jako ideální věkový rozdíl mezi partnery neexistuje. Zároveň však nabízejí určitou šablonu, která by mohla většinové společnosti vyhovovat. Podle ní by žena měla být ve věku poloviny stáří muže násobené 1,7. Tedy je-li muži 20, partnerce by mělo být 17, šestatřicetiletý muž by podle této teorie volil jednatřicetiletou ženu a šedesátiletý jednapadesátiletou.

Návod není dogma. Jde jen o to, aby věkový rozdíl vyhovoval konkrétně nám, právě teď. Časem se totiž může stát, že to, co nám dnes přijde skvělé a ideální, nám za pár let může připadat ze stejných důvodů nesnesitelné.

Já nic, to prababička

Své protějšky přece vybíráme podle nejrůznějších kritérií, věk je jen jedním z nich. Patříte mezi lidi, kteří volí pořád stejné typy a vždycky špatně?

Oblíbené klišé - starší muž a blondýna
Autor: Isifa.cz

Oblíbené klišé – starší muž a blondýna

Podle maďarského psychiatra Léopolda Szondiho jsou na vině geny. K protějšku jsme údajně přitahováni na nevědomé bázi, kterou nemáme šanci ovlivnit. Dalo by se oponovat, že o vlastnosti jde často až ve druhé řadě, že roli hrají v dnešní společnosti parametry, které nebudou s geny až tak souviset, ale i na to má pan Szondi, byť zemřel v roce 1986, odpověď.

Na vědomé bázi si nastavíme parametry, ale koho si z lidí, kteří je splňují, vybereme, za to už odpovědnost neneseme. To se nám tedy ulevilo, sice máme za sebou tři rozvody, čtvrtý nás čeká a nová partnerka je mladší kopií té první, která byla ze všech nejhorší, ale už víme, na koho to svést. Prababička s pradědou za to mohou. Osvobozující pocit.

Psycholog Petr Knotek říká, že hodnotí lidi podle tzv. čtyřiadvaceti­hodinovky. Až na konci dne může říct, jaký ten člověk je, jak se chová, co je pro něho důležité, co má rád. Na to, jak si vybíráme partnery, si zřejmě dokážeme odpovědět až na konci života. Pokud máme všech pět pohromadě, neměli bychom opakovat špatnou volbu, přesto to nevědomky většinou děláme.

„Ještě na vysoké škole jsem se oženil se ženou o pět let starší,“ vypráví dnes padesátiletý Dalibor. „Pracovala tam jako asistentka. Imponovala mi svou ctižádostivostí, tím, co věděla, uměla. Zatajila mi, že už roky chodí se ženatým kolegou. Byl jsem důležitý jen pro její image. Aby se na ni nepohlíželo jako na „starou pannu“, jak tomu tehdy u neprovdaných žen bývalo,“ pokračuje Dalibor, „jinak jsem pro ni neznamenal vůbec nic.“

A podle toho manželka s Daliborem jednala. „Posílala mě umýt si před jídlem ruce, kritizovala mě za mé oblékání, nic, co jsem řekl, nebrala vážně.“ Děti naštěstí neměli. Po deseti – zejména pro Dalibora trpkých – letech se rozešli. Za nějaký čas potkal Dalibor o patnáct let mladší Milenu, středoškolačku bez výrazných ambicí. „Vzhlížela ke mně, po své zkušenosti se starší ženou jsem si připadal jako v ráji.“ Jenže ani tohle manželství nevydrželo. I Milena byla panovačná a dominantní. I ona Dalibora ovládala a srážela, i když jinak. „Chtěla dítě, jenže nám to nešlo, nazývala mě starým sterilním impotentem, ačkoli všechna vyšetření prokázala, že vina není na mé straně.“

Hraje v podobných případech věkový rozdíl nějakou roli?  Nebo jde zejména o povahové rysy?

Doba se přece dávno změnila

„Je načase přestat být otroky zvyklostí a formovat výběr partnera, včetně věkového rozdílu i rolí ve vztahu, individuálně, na základě vzájemné tolerance a s ohledem k vzájemným odlišnostem,“ shodují se mnozí partnerští poradci. S tím nelze než souhlasit. Jenže…

„Ženy se neohlížejí po hezkých mladých mužích, ale po těch, kteří si po svém boku vedou krásnou ženu. Takový muž je totiž synonymem úspěchu, což ženy přitahuje mnohem víc, než mužův vzhled,“ řekl spisovatel Milan Kundera. A měl pravdu.


Autor: Isifa.cz

Co se stane, když čtyřicetiletá žena půjde do společnosti zavěšená do o deset let mladšího modela? Vůbec nic. Nikdo si toho ani nevšimne. Nikdo ji nebude považovat za mocnou magnátku ještě mocnějšího koncernu.

Co tedy přitahuje starší ženy na mladších mužích? Je nám jasné, že mladá kráska po boku prošedivělého padesátníka či sedmdesátníka je třešinkou na klopě jeho luxusního saka, důkazem, že je stále ještě potentní nejen profesně. Co je on pro ni, je obvykle taky nasnadě. Vztah mladík a zralá milenka z pohledu mladého muže taky chápeme, oidipovský komplex známe z historie všichni. Ale z jejího pohledu? Mateřský syndrom? To sotva!

Spisovatel a publicista Benjamin Kuras tvrdí, že ženy se získáním ekonomické nezávislosti přestaly toužit po siláckých drsňácích. I ony se musí ve svých profesích ohánět silnými lokty, bojovat doma už nechtějí, takže pro trvalý vztah dávají stále častěji přednost poddajnému, laskavému, něžnému a lehce manipulovatelnému muži. Drsňáky si podle spisovatele nechávají jen pro nezávazná sexuální dobrodružství. Úspěšná a finančně zajištěná žena, zvyklá v práci rozhodovat, chce být velitelkou i doma, takže volí mladšího a poddajného muže, jemuž její dominance imponuje.

Přečtěte si: Řekni, kde ti chlapi jsou?

Už jsem poslouchala dost dlouho

„Pro prvního, staršího manžela jsem byla jen „blbá kráva“ a frigidní kariéristka,“ líčí své pocity čtyřicetiletá Lucie. „Nikdy mě za nic nepochválil. Teď žiju s mladším partnerem, jsme si vzájemně oporou a máme se rádi. Důležité je, aby se chlap choval jako chlap, na věku nezáleží.“

„Deset let po rozvodu jsem potkala muže o třináct let mladšího,“ říká sedmačtyřicetiletá Helena, „manžel byl despotický násilník, užívám si vztah s laskavým mužem, i když je podstatně mladší, a navíc ženatý. Stojí mi to za to. Co bude, neřeším.“

Zdá se, že ženy přitahuje na mladších mužích v podstatě totéž, co muže na mladších ženách. Jejich energie, to, že vztah není zatížený starostmi a zraňujícími traumaty. Ta lehkost bytí. Nic neřešit, jen si užívat lásky a vzájemné blízkosti.

Jenže co dál? Jak dlouho lze přešlapovat na místě? Všichni potřebujeme někam směřovat. Chceme se posunout, jenže náš podstatně mladší protějšek je ještě daleko za naší startovní čárou. Ještě k ní nedoběhl. Má právo projít si krok za krokem celou trasu bez zkratek a objíždění, stejně jako kdysi my.

„Že jsem si nevybrala partnera pro život, jsem poznala v okamžiku, kdy jsem potřebovala rekonstruovat dům,“ vypráví pětatřicetiletá Magda. „Stěny starého domu zděděného po babičce popraskaly a objevily se v nich pukliny.“ Magdin o dvanáct let mladší přítel to považoval za velkou legraci, puklinami prostrkával papíry a přišlo mu humorné, když vypadly ven. „Já jsem se hroutila, co se stane, až nám dům spadne na hlavu.“

Na téma věku ve vztahu: Hele, puso, kolik ti vlastně je?

Stojí mi to za to, i na pár měsíců

V knize Věkový rozdíl mezi partnery od psychologa Tomáše Nováka najdeme deset pravidel asertivního chování, kam mimo jiné patří: právo dělat chyby a nést za ně odpovědnost, právo odpovědět „nevím“ na otázku po perspektivách věkově nerovného vztahu, právo změnit názor, protože věkový rozdíl přijatelný v roce X se může v roce XY jevit jako nepřijatelný…

„Z hlediska asertivity je vše jasné,“ píše ve své knize Tomáš Novák. „Jenže jsem hlavně partnerský poradce. Nemůžu nevzpomenout na ženy a muže, kteří mi v poradně říkali: ´I kdyby to trvalo jen rok, stojí mi to za to,´ aby posléze v onom časovém horizontu nebo i dříve či později byli nešťastní. Tak rádi by vše vrátili zpět, leč nejde to.“ 

Jaký je „váš“ ideální věkový rozdíl? Proč si ženy namlouvají mladší muže? Je věk ve vztahu důležitý?

78 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 9. 2016 11:17