Několik dobrých důvodů, proč se nebránit emocím

Autor: SXC

Co si počít s představou, že byste svého šéfa nejraději rozřezali motorovou pilou? Představu nepotlačovat, šéfa neřezat! Emoce nejsou naším nepřítelem, jen s nimi musíme umět pracovat.

Hněv, nenávist, žárlivost, pocit hrůzy – spousta lidí má za to, že v sobě skrývají Pandořinu skříňku nežádoucích emocí. Jen ji pootevřít a rázem nás zaplaví negativními impulzy, natolik silnými a neovladatelnými, že je lépe držet je pod pokličkou. Bez ohledu na to, kolik námahy to stojí a jakou cenu za to platíme.


Autor: SXC

Jiní zase podléhají opačnému extrému – svým emocím se poddávají natolik, že nejsou schopni jednoduchého racionálního rozhodnutí, ani se s nimi nedá rozumně mluvit. Emoce je naprosto unášejí a řídí jejich životy.

Všechno špatné z pekla

Impulzy a silné emoce vždycky měly trochu špatné jméno. Dříve lidé věřili, že všechny špatné myšlenky nebo „pokušení“ k nám přicházejí z pekla. Postupně náboženství ztrácelo vliv a jeho místo zaujala psychologie. Freud vynalezl „Id“ (Ego, Id a Superego – Já, Ono a Nadjá), jakési skladiště potlačovaných démonů, kteří nás neustále trápí a vynucují si, abychom jim dopřáli sluchu.

Naše rozumné a dospělé „superego“ proti nim musí neustále bojovat, aby dosáhlo toho, že se aspoň navenek budeme chovat trochu civilizovaně. V obou případech byly impulzy vnímány jako popudy, kterým není radno důvěřovat, naopak měly by se ignorovat, potlačovat a vytlačovat z vědomí, jinak jim podlehneme a budeme se dopouštět nevýslovných krutostí.

Škodlivost potlačování emocí

Moderní psychoterapeuti si uvědomují, jak tyto přežilé postoje, potlačující přirozené impulzy, mohou být škodlivé, a to z mnoha důvodů.

  • Potlačováním impulzů v sobě zadržujeme cennou životní energii, která může být nasměrována i pozitivním a tvůrčím směrem. Negativní pocity, které v sobě nepřijímáme, mohou zabrzdit tok pozitivních pocitů, jako je láska nebo radost. Nedokážeme-li projevovat tyto pozitivní emoce, ztrácíme emocionální kontakt s druhými lidmi. Totéž ale platí i pro negativní emoce, neboť často jsou to spíše naše slabosti, co nás spojuje s jinými lidmi.
  • Potlačované pocity vyvolávají stres, potlačují imunitní systém a mohou vést ke zdravotním problémům spojeným s potlačovaným stresem, jako jsou neurózy, žaludeční vředy, rakovina nebo srdeční choroby.
  • Emoce, které v sobě neustále popíráme a potlačujeme, mohou vytrysknout nevhodným způsobem, v okamžiku, kdy je nejmíň očekáváme, a pak nás nutí dělat a říkat věci, kterých později litujeme. Nebezpečí potlačování impulzů spočívá právě v tom, že je tím nabíjíme další energií.

Jako extrémnější příklad uveďme známé příběhy mírných a slušných hochů, kteří jednoho dne vytáhli pušky a vystříleli své rodiny nebo spolužáky.

Přečtěte si: Vzpoura hodných hochů

Přirozené impulzy, v těchto případech zvláště hněv, které se objevují jako reakce na drobné každodenní urážky, bývají dlouhodobě potlačovány, aniž by se jim dostalo vědomé pozornosti. Potlačené impulzy tím získávají na síle. A jakmile se takto posílené znovu vynoří, bývají opět potlačeny, čímž svou energii znásobují. Nakonec pohár přeteče a dojde k psychické explozi, při níž se potlačovaná energie uvolní v neovladatelném vzteku.

Jak zacházet s emocemi?

Jak bychom tedy měli správně zacházet se svými emocemi? Nemáme-li je potlačovat, znamená to, že máme projevit každou emoci nebo se řídit každou myšlenkou, která se nám usadí v hlavě?


Autor: SXC

Na prvním místě je třeba naučit se vnímat své impulzy a emoce jako něco pozitivního a užitečného. Můžeme se přirovnat k rozsáhlému hradu, v němž každá naše vlastnost nebo emoce představuje určitou komnatu. Hrad ale obsahuje i méně hezké místnosti, jako je třeba záchod nebo konírna, ale i ty jsou důležité. Pokud se nás třeba někdo snaží podvést, pak nám hněvivá reakce dodá sílu, abychom s ním zatočili.

Duchovněji založený člověk zase může v impulzech a emocích vidět zprávy, které jsou zasílány z hlubin naší nekonečné bytosti, žádají nás o slyšení a poskytují nám neocenitelné informace o stavu naší duše. V protikladu k pojetí tradičních náboženství je proto daleko „duchovnější“ nechat impulzy, ať se projeví. To samozřejmě neznamená, že každý impulz, který do nás vstoupí, má dostat fyzický výraz, nýbrž že mu máme dopřát tolik respektu, aby svou žádost přednesl před naší vědomou myslí, která rozhodne o tom, jestli podnět dosáhne svého fyzického naplnění.

Emoce nenesou vinu

Například vás napadne představa, že byste svého šéfa mohli rozřezat motorovou pilou. Pokud na takovou fantazii zareagujeme „Co je to za hrozný nápad?!“ a vytlačíme ji ze svého vědomí, nijak neumožníme náboji, který se za impulzem skrývá, aby se rozptýlil. Impulz se tak vrátí v silnější a neodbytnější podobě.

Pokud si naopak tuto agresivní myšlenku přehráváme v hlavě v živých detailech, umožníme náboji, který je za ní, aby se rozptýlil, aniž by se jakkoliv fyzicky projevil. Neexistují žádné špatné myšlenky nebo emoce, „špatnými“ se mohou stát pouze činy. Každé myšlence, nápadu nebo impulzu můžeme dopřát plného výrazu, nebo je i přivést do extrému v bezpečí naší mysli, aniž bychom se tím dopustili čehokoliv zlého nebo na nás lpěla jakákoliv vina.

Cennou pomůckou, která učí, jak získávat odstup od svých emocí, je meditace. Namísto abychom se impulzům poddávali, nás meditační postoj učí nezaujatě pozorovat všechny ty myšlenky, obrazy i tělesné pocity, které se v nás odehrávají. Při takovém pozorování snadno zjistíme, že i ty nejsilnější emoce přicházejí ve vlnách, které mají omezené trvání, pokud si je plně prožijeme.

O emocích a impulzech platí, že čemu se bráníme, to se nám začne vnucovat, ale co přijímáme, to má tendenci odejít a uvolnit se. Zaujmeme-li správný postoj a dokážeme-li je ocenit, aniž bychom je potlačovali, brzy uvidíme, jak se nám všichni obávaní démoni začnou rozplývat, a pochopíme, že to, co nás činí lidmi, naše emoce, jsou pro nás spíše požehnáním.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 4. 2013 20:52