Dříve 197, dnes 7. Proč mizí cukrovary?

Cukr dnes považujeme za zcela běžnou součást naší spíže, což se o období před dvěma sty let říci nedá. Jaká je historie cukru a jak se daří nejstaršímu cukrovaru v Evropě?

Cukr není žádnou světovou novinkou, známe ho už asi od pátého století. Jenže tehdy ho lidé uměli získávat jen z cukrové třtiny, které se dařilo a stále daří zejména v tropických pásmech. U nás jsme si tak do té doby mohli osladit život zejména medem. Na konci šestnáctého století se sice podařilo ve Francii vylouhovat z cukrové řepy první cukr, ale první cukrovar v Evropě byl postaven až v roce 1802. Moc dlouho ale nefungoval, protože záhy vyhořel. Cukerný prach je totiž svým způsobem výbušná směs, na což se tenkrát příliš nedbalo. Největší rozvoj cukrovarnictví pak začal probíhat po napoleonských válkách ve Francii, ale i u nás. Jeden z prvních cukrovarů vznikl v Dobrovici, kam jsme se jeli podívat.

Jediný svého druhu a je v Česku

Jde o závod, jehož řídící, výrobní a pomocné provozy jsou stále umístěny i v původních nejstarších budovách. Bez nadsázky lze říci, že jde o nejstarší činný řepný cukrovar v Evropě, a dost možná i na celém světě. Byl postaven v roce 1831 na popud knížete Karla Anselma Thurn-Taxise v prostorách neobydleného zámku v Dobrovici u Mladé Boleslavi, a od té doby nepřetržitě funguje už 184 let. Těžko uvěřit, že se zde cukr nepřestal vyrábět ani během válečného období.

Tehdy šlo ale jen o cukr, dnes se díky více než čtyřem stovkám pěstitelů, kteří vyprodukují přes dva a půl milionu tun cukrové řepy ročně, zpracovává i k jiným účelům. Zhruba 70 % produkce se použije na výrobu cukru a zbytek na výrobu lihu.

Nejezdí vaše auto na cukrovou řepu?

Z řepných řízků – řepy nařezané na velikost menších hranolků, se tu už devět let za pomoci fermentace, destilace a rafinace vyrábí jak líh technický, tak i pitný. Tankujete-li do svých vozů palivo E85, vězte, že pravděpodobně „jezdíte na cukrovou řepu“ zpracovanou v Dobrovici. Zdejší lihovar Tereos TTD je totiž 1. český výrobce bioethanolu. Buď zde, nebo v dalších pěti dceřiných závodech dokážou cukrovarníci vyrobit hnojivo, krmivo pro dobytek a k zatopení i peletky.

Žasnete nad nekonečnou výtěžností cukrové řepy? S jejími přednostmi ještě nekončíme. Protože cukrová řepa obsahuje až 75 % vody, nechali si v cukrovaru Tereos TTD postavit čističku odpadních vod, kde se vyrábí pitná voda pro jejich vlastní potřebu. Vodu z vodovodního řádu tak ani nepotřebují. Řepa se tu prostě zpracovává zcela bezezbytku.

Ve třítisícovém městečku Dobrovice nemají jen cukrovar, lihovar, vlastní čističku odpadních vod, ale i vápenku a vlastní muzeum cukrovaru a lihu. Už pět let se v několika křídlech tehdejších vrchnostenských domů hromadí velmi zajímavé artefakty i zachovalé dobové zápisky, obaly i plakáty. Ať přijdete sami nebo ve skupině, vždy se vám dostane odborného výkladu od průvodce, který ví o historii cukrovarnictví víc, než kdokoliv jiný. Uvidíte pradávné lisy a staré baličky na cukrové kostky, dochovalé valníky, za které se zapřahaly krávy, jež svážely z polí řepu, a osaháte si i cukrovou třtinu – rostlinu.

Měli jsme tu 197 cukrovarů, teď jen 7

Cukrovar v Dobrovici patří mezi posledních sedm aktivních cukrovarů v České republice. Pamětníci si jistě povzdechnou, že toto číslo bývalo několikanásobně vyšší, že cukrovary tehdy zaměstnávaly mnohem více lidí, ale když říkáme A musíme říci i B.

Ano, například v roce 1890 u nás bylo neskutečných sto devadesát sedm cukrovarů, které zaměstnávaly sto tisíc lidí. Ovšem tehdy se vyrobilo jen pět tisíc pět set tun cukru ročně. Dnes díky technice a šlechtitelství cukrovarníci dokážou na našem území v sedmi cukrovarech s tisícovkou lidí vyrobit skoro čtyřicetkrát více. Ale tento cukr nezůstává jen v České republice, byť bychom se o něj asi dokázali podělit (spotřeba cukru na osobu je v ČR kolem 40 kg/rok), na cukr u nás existují kvóty, proto se český cukr i vyváží, a to zejména do arabských zemí.

Jak se vyrábí? To prozradíme už za pár dní.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 3. 2016 13:06