Diagnóza: gambler. Máte na to prášek?

Autor: Isifa.cz

Gamblerství už není jen morální poklesek, je to nemoc. Kromě sociálních faktorů její rozvoj ovlivňuje i „chemie“. Jaká jsou zdravotní rizika a jak se „léčí“?

Dlouhá léta považovala laická veřejnost i odborníci gamblerství za morální poklesek, ke kterému se sníží pouze slabí jedinci. Individuální problém každého hráče. Postupně se ale začaly objevovat poměrně revoluční náhledy na tuto problematiku – revoluční už proto, že se začala hlouběji zkoumat a přestávala být tabu – a gamblerství se ze škatulky hříchů proti morálce pomalu přesouvalo do kategorie nemocí.

Ne z každého hráče se stane gambler

„Hlavním rysem této poruchy je konstantní a soustavně se opakující maladaptivní chování, jehož důsledkem se rozvrací osobní, rodinné a pracovní vztahy. Jde o progresivní a chronickou poruchu,“ uvádí ve své knize Gamblerství aneb Ztráta svobody Pavel Prunner. Ne každý hráč se stane gamblerem, stejně jako ne každý, kdo si dá denně dvě skleničky vína, se stane alkoholikem.

K tématu: Jsem alkoholik, když piju každý den?

S někým takové množství „zamává“ a za chvíli se opravdu závislým stane, s někým jiným to ale ani nehne. Odborníci se shodují na tom, že osoby, které podlehnou gamblerství (či jiným závislostem) nemají dostatečně vybudovány autoregulační mechanismy, které by brzdily jejich touhu hrát. Může za to v jisté míře jejich „osobnostní výbava“.

Za hormony štěstí chodí do kasina

Zejména v zahraničí se stále častěji objevují teorie přiklánějící se k nahlížení na gamblerství z neurobiologického hlediska. Odborníci zastávající toto stanovisko dávají vinu endorfinům, respektive jejich nedostatečnému množství v mozku jedince, který pak má zvýšenou tendenci jít za svým „štěstím“ právě do herny a trochu zde „hormony štěstí“ popohnat.

Pavel Prunner ve své knize upozornil i na „medicínsky“ laděné teorie spojující vznik hráčské závislosti s nižší aktivitou serotoninového systému v mozku. „V reálném životě to pak představuje větší nebezpečí pro patologické hráče ve spojení s jejich větší spontánností. Chorobní hráči by se měli více hlídat a neměli by snadno podléhat momentálním impulsům a okamžitým nápadům,“ uvádí autor.

Samozřejmě „chemii“ nelze vinit ze všeho. Svůj významný podíl na vzniku závislosti mají i psychosociální aspekty – vliv přátel, rodiny a dalších sociálních skupin, působení masmédií apod. Karel Nešpor, primář Psychiatrické nemocnice Bohnice, zdůrazňuje vzájemné (a mnohdy i zpětnovazebné) působení různých systémů na jedince, které mají za následek vznik závislosti. Mezi vlivy z oblasti psychiky řadí například vyšší zranitelnost osoby ať už z důvodu osobnostních charakteristik nebo v důsledku momentálního stavu – těžké životní situace, aj. Ačkoliv se u gamblerství nedají předpokládat takové abstinenční příznaky jako u drog, zmiňuje Karel Nešpor i úlohu „fyzického systému“, který závislého člověka „vrací zpět do hry“. Již zmíněnou oblastí je rodinný a sociální systém.

Gambler číslo …

Nahlížejme tedy na gamblerství jako na nemoc. I pro tuto nemoc existuje stupnice, jako je například pro popáleniny nebo cukrovku. Sestavil ji Howard Shaffer a gamblery rozdělil do pěti úrovní – od 0 do 4.

Stupně gamblerství
  • „0“ – Hra není vůbec provozována.
  • „1“ – Rekreační hraní bez negativního dopadu na běžný život.
  • „2“ – Problémové hraní přinášející občasný výskyt drobných potíží.
  • „3“ – Patologické hraní – hraní vedoucí ke vzniku velkých problémů.
  • „4„ – Hraní motivované potřebou řešit již existující problémy spojené s hraním („Potřebuji znovu hrát, abych splatil dluhy.“).

Odborníci považují již úroveň „2“ za rizikovou, nicméně k „léčbě“ dochází obvykle až u hráčů ve vyšších stádiích. Přitom gamblerství s sebou přináší celou řadu sekundárních problémů, tedy nejen samotný problém závislosti. Kromě potíží, mezi které vědci řadí i rodinou dysfunkci, domácí násilí, vznik dalších závislostí (Z výše uvedeného vyplývá, že osoby mající tendenci podlehnout gamblerství jako závislosti, snáze podlehnou v souvislosti s hraním i dalším závislostem, ať už závislosti na alkoholu, drogách, atd.), finanční problémy a kriminální chování, patří mezi problémy spojené s patologickým hraním i obtíže „zdravotního“ rázu – psychické poruchy, psychózy a další.

Hráč se dostane do transu

U některých hráčů žádné problémy, ani ty sekundární, samozřejmě nastat nemusí. „Nerizikový“ hráč může hrát, jak dlouho bude chtít, a hru bude mít pořád pod kontrolou, bude vědět, kolik chce vsadit, a když se mu nepoštěstí, bude schopen se zvednout a odejít. U gamblera je situace bohužel jiná.

„První část hry se takový hráč chová většinou zcela racionálně a při uplatnění bohatých zkušeností se mnohdy hra odvíjí tak, jak si přeje. S přibývajícím herním časem se však gambler nechává více a více pohlcovat atmosférou hry a jeho aktivační úroveň se začne dramaticky zvyšovat. Od určité doby se pak začne dostávat do stavu situačního afektu s velmi vysokým aktivačním naladěním a jeho schopnost objektivně analyzovat situační kontext a své postavení v něm je zcela paralyzována. Následuje stav herního transu, kdy daný jedinec má zcela narušeny rozpoznávací a rozhodovací procesy. Zcela ovládán situačně afektivním stavem chybně vyhodnocuje hru i svoji vlastní pozici a činí naprosto iracionální rozhodnutí. Své nežádoucí psychické naladění si aktuálně naprosto nepřipouští a cítí se absolutně fit.“ Tak popisuje hru gamblera doc. Prunner. Největším rizikem je přitom právě onen silný situační afekt. V běžném životě trvá trans jen zlomky vteřin, u patologického hráče může vydržet i desítky vteřin či minut.

Sportka gamblera nedělá

Nejnebezpečnější pro gamblery jsou hazardní hry, které umožňují opakované vsazení – představte si hráče v kasinu, který během několika vteřin či minut prohraje jmění a sází a sází, protože je v transu a nevnímá, co se děje kolem něj. Proto se nemusíte bát, že vaše babička nebo dědeček, kteří celý život sází jednou týdně sportku, by mohli být gamblery. Odborníci hry tohoto typu dokonce často ani za hazard neoznačují. Je sice možné, že za ty roky sázení prosázíte také slušnou částku, nicméně i když si můžeme představit, že vás losování výherních čísel přivede do hráčského transu, uplyne relativně dlouhá doba, než budete schopni znovu vsadit. Než dojdete do nejbližší trafiky a vsadíte si na další tah, prostě už „vychladnete“.

Zdravotní potíže se objevují, až když dojde k nejhoršímu

Gambler ve své závislosti prochází několika stádii a mnoho vody uplyne, než mu dojde, že potřebuje odbornou pomoc. Vítězné stádium, stádium prohrávání, stádium zoufalství a stádium rezignační – už z názvů vyplývá, co jednotlivé údobí hráčské vášně představují. Od prvotních krůčků, které celý kolotoč odstartují, se hráč pomalu přesouvá přes lži rodině a přátelům, dluhy, které ještě může pokrýt, dluhy, které nikdy nesplatí, nelegální aktivity až k úplné beznaději a zoufalství.

Nutno dodat, že už v prvním stádiu lze pozorovat hráčovo zaujetí hrou. Hra ovládá všechny jeho myšlenky a objevuje se i v jeho fantazijních představách – sní o tom, co mu blízká výhra vše umožní. Až v posledním stádiu, kdy rezignuje na vyřešení problémů vlastní silou, je schopný připustit, že potřebuje lékařskou pomoc. V této fázi se rovněž v důsledku výrazného stresu objevují mimo jiné i velmi silné neurotické a psychické poruchy a pozor – výjimkou nejsou ani deprese se sebevražednými sklony.

Psychická zátěž se na zdraví hráče podepisuje také prostřednictvím psychosomatických projevů. Může se objevit vysoký krevní tlak, časté silné bušení srdce, nespavost, střevní a žaludeční potíže. Prunner uvádí, že u gamblerů se rovněž ve zvýšeném množství vyskytuje maniodepresivní psychóza (24 %) a mánie (38 %).

K tématu: Když marodí duše, tělo začne chřadnout

Patologického hráče „vyléčí“ intenzivní sport

„Stádium rezignace“ opravdu není nejvhodnějším závěrem pro ukončení článku o závislostech, v našem případě o gamblerství. I gambleři mají naději na lepší zítřky. Úmyslně nepíši na „zbavení se závislosti“. Doc. Prunner upozornil na to, že je důležité si uvědomit, že závislý člověk nikdy závislým být nepřestane. Bude závislý až do své smrti. Má ale naději.

V tomto případě je třeba zužitkovat již v úvodu zmíněnou teorii o zkřížené závislosti – nyní ale v gamblerův prospěch. Bylo řečeno, že patologický hráč je náchylnější k vytvoření zřetězených závislostí. Je možné, že když hraje, začne i pít, kouřit nebo brát drogy. V tomto případě ale existuje jediná pozitivní závislost, která mu nabídne adekvátní náhradu za jeho vášeň, a tou je intenzivní sport. „V případě léčení patologické herní závislosti a s tím související abstinencí vedoucí ke vzniku deficitu dopaminu a serotoninu se hypoteticky nabízí možnost přechodu na takové aktivity, které produkci chemických látek v těle umožňují a přitom jedinci neškodí. Příkladem takové činnosti, která podněcuje produkci látek, by patrně mohlo být aktivní a intenzivní provozování sportu,“ nabídl gamblerům naději Pavel Prunner.