Dětská chodítka, závěsná hopsadla, skákadla: pro děti zcela nevhodné

„Při vývoji dítěte nemá smysl nic urychlovat,“ upozorňuje zkušená fyzioterapeutka Iva Bílková. Rodiče, byť nevědomě, svým dětem ve vývoji škodí. Špatnou manipulací, nošením i zcela zbytečnými a navíc škodlivými pomůckami typu chodítek.

Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka z Fyziokliniky v Praze, se jednoznačně staví proti dětským chodítkům, závěsným hopsadlům a skákadlům (věnuje se jim i v článku na webu kliniky Děti a chodítka). Kromě nevhodných pomůcek maminky také často nesprávně s dítětem manipulují. Pokud si teď říkáte: „Dělalo se to tak vždycky, a nic se nestalo,“ mýlíte se.

Může chodítko usnadnit a urychlit první krůčky, jak se mnozí rodiče domnívají?

Urychlit ano, ale v tomto případě nejde o nic pozitivního. Při vývoji dítěte nemá smysl nic urychlovat, usnadňovat či do vývoje jinak uměle zasahovat, právě naopak. Nechceme urychlovat, nebo dokonce přeskakovat některou vývojovou fázi v psychomotorice dítěte. Vždy je lépe upřednostnit kvalitu nad kvantitou. Zajímá nás více, jakým způsobem dítě daný pohyb provádí, nežli „kolik“. Chůze v chodítku je pro dítě nepřirozená/arteficiální, dítě do ní samo pohybově nedozrálo. Navíc samotný proces „učení se“ postavovat a chodit má svůj význam, dítě při těchto „pokusech“ posiluje svaly trupu a dolních končetin. Při prvních krůčcích a krátkém stoji dítě nejprve stojí na vnitřních klenbách. Balancováním a chůzí kolem nábytku (mluvíme o tzv. kvadrupedální lokomoci ve vertikále – ve frontální rovině) si krásně formuje nožní klenbu. Plus nepodceňovat lezení – význam centrace kořenových kloubů končetin, zejména kyčlí.

Chodítka byla dříve hodně oblíbená. Kdy se vůbec o nežádoucím vlivu chodítka začalo diskutovat? 

Rodiče vidí hlavní benefity jejich užívání v urychlení vývoje chůze bez další (jejich) pomoci, paradoxně ho shledávají bezpečným (dítě je v něm „ukotveno“) a pohodlným – v tomto případě spíše pro rodiče, kteří nemusí plačící dítě zvedat nebo mu jinak pomáhat. Dítě je v něm určitým způsobem „zabaveno“ – je již ve vertikále, do které by se samo ještě nedostalo nebo v ní tak dlouho nevydrželo. Má větší přehled o dění v místnosti, vidí na matku.

Záznamy o jejich používání jsou již z šedesátých let sedmnáctého století. Na negativa chodítek se začalo poukazovat hodně v sedmdesátých letech minulého století, kdy se hojně začala užívat a kdy se (domnívám se) tak začalo o této problematice více diskutovat.

Více v článku Chodítka jsou dudlíky pro nohy. Zbavte se jich!

U svých rodičů se setkáváme s názory „mě dávali taky do chodítka a nic mi není“. Je možné, že někdo „přežije“ chodítko bez zdravotní újmy?

Když si vezme fyzioterapeut miminko nebo dospělého, na každém najde nějakou vývojovou chybu. Někdo má vadné držení těla, někdo bolesti kyčlí a počínající artrózu kyčle ve třiceti letech. I na zdravém miminku fyzioterapeut najde nějaké psychomotorické odchylky, které neurolog nebo pediatr nevidí. My hodnotíme přesnost prováděného pohybu. Podle nastavení žeber nebo napřímení páteře poznáme aktivitu bránice. Ta patří mezi nejdůležitější svaly, které ovlivňují držení těla ve vertikále, ale i správnou centraci velkých kloubů. Odečítáme u miminek i postavení ramen nebo zápěstí a od toho odvíjíme postavení lopatky, nápřah ručičky za hračkou nebo později předpovídáme, jak dobré (z našeho pohledu užíváme termín „kvalitní“) bude plazení, lezení, vzpřimování do vertikály.

Chodítko nepůsobí na zdravý vývoj miminka, zatěžuje jeho klouby, páteř, které dostanou hned v základu špatné držení. Toto se s děťátkem ponese i v dalších letech. Rozhlédněte se kolem sebe nebo se podívejte na sebe. Je mezi vámi někdo, kdo by mohl říci, že ho záda nebo hlava nikdy nebolela? Nebo že nikdy neměl bolesti kloubů, má zdravě vyvinutou podélnou klenbu? Z praxe neznám nikoho, kdo by byl stoprocentně bez újmy a tedy ve zdraví přežil svůj psychomotorický vývoj. Například většinu z nás předčasně posazovali, seděli jsme na nočníčku, protože byl trend, že děti do roka by neměly mít plenky.

Přečtěte si v článku Jana Hnízdila: Jak se Jirka přestal počůrávat

Pokud chodítko není pro zdravý vývoj dítěte vhodné, jak je možné, že se nezakáže jeho prodej? A je pravda, že některé země mají jejich prodej zakázaný?

Toto je otázka zákona poptávky a nabídky. Pokud poptávka je, nebo-li rodiče nemají dostatečné informace o vhodnosti či nevhodnosti prodávaného produktu, tak jej koupí. Výrobek je krásný, barevný, má na sobě různá tlačítka vydávající zvuky, které dítě zabaví. Jestliže je spokojené dítě, je spokojený i rodič. Ne každý rodič má informace, tudíž dané procento lidí, které informace nemá, tvoří poptávku po zboží. Když je velká poptávka, bude i široká nabídka. O zákazu prodeje v jiných zemích na sto procent nevím. Jejich legislativu jsem nestudovala.

Další rozšířenou pomůckou pro děti jsou různá závěsná hopsadla, skákadla. Bývá u nich uvedeno, že některá jsou vhodná už od čtyř či šesti měsíců. Jaký máte názor na jejich používání?

Podle mého názoru jsou podobné pomůcky pro děti zcela nevhodné. Bavíme se o systémech, které drží dítě pasivně ve vertikální poloze, kterou ještě dítě samo fyzicky ve čtvrtém ani šestém měsíci nezvládá (a ani nemá). Jeho pohybový systém na tuto polohu není připraven, ve čtvrtém měsíci není páteř miminka v celém svém rozsahu ještě ani dokonale napřímená a rotabilní a zátěž gravitace ve vertikále nedokáže kvalitně „ustát“. Aby si nějak s novou polohou tělo poradilo, buduje si náhradní (patologické) pohybové vzory a držení těla, které si pak mnozí z nás nesou až do dospělosti.

Mohlo by vás zajímat: Neumíme správně kojit. Na internetu je milion špatných rad

Čím vším ještě rodiče (často nevědomě) svým dětem škodí ve vývoji? 

Nevhodnou manipulací s dítětem (tzv. handling), např. bychom děti, které ještě samy neumí být ve vertikále (alespoň sed, stoj), neměli v této poloze nosit a chovat (zátěž gravitace).

Často také maminky s dětmi např. na přebalovacím stole manipulují rychle a překotně (podpora Moro reakce), zbytečně děti neustále zvedají, je dobré upřednostnit rotace/otáčení, dopřát jim plošný a pevný dotyk. Správná manipulace s miminkem se v tu chvíli stává naopak vlastně čtyřiadvacetihodinovou terapií, kterou můžete dětem např. s centrální koordinační poruchou atp. hodně pomoci (ještě více u vážnějších diagnóz).

Mgr. Iva Bílková

vedoucí fyzioterapeut Fyziokliniky v Praze, www.fyzioklinika.cz

Vystudovala obor Fyzioterapie na FTVS UK a v roce 2001 úspěšně zakončila obor se specializací na Funkční poruchy pohybového aparátu. Zabývá se tedy léčbou bolestí zad, kloubů, ale pracuje i s klienty po úrazech kostí, svalů a šlach. Věnuje se léčbě dospělých i dětí, včetně léčby pohybového aparátu nejmenších kojenců. Absolvovala mnohé kurzy, které rozšiřují její vzdělání a rozvíjí vědomosti a dovednosti v oboru. Je nejen autorkou odborných článků v profesních časopisech (např. Funktions Krankenheiten des Bewegungssystems, Urban und Fischer Verlag) ale přibližuje možnosti léčby pohybového aparátu i laické veřejnosti. Píše články o psychomotorickém vývoji kojenců a batolat, které jsou snadno pochopitelné pro maminky. Aktivně přednáší na konferencích organizované Společností myoskeletální medicíny ČLS JEP, školí fyzioterapeuty v oboru myoskeletální medicíny a podílí se na praktické i teoretické přípravě studujících fyzioterapeutů. Je autorkou metody, která v kombinaci s rázovou vlnou rozšiřuje možnosti léčby fyzioterapie.

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 29. 4. 2016 22:34