Děti, co se vejdou do dlaně

Autor: Isifa.cz

Ve většině případů váží novorozenec tři až čtyři kilogramy, za nízkou porodní váhu se považuje už hmotnost pod dvě a půl kila. Jenže se rodí i děti, které jsou lehčí než běžný sáček mouky.

Takové děti se často vejdou do dlaně a trend je takový, že jich přibývá. Na druhou stranu se jich také čím dál tím víc daří „vypiplat“ s tím, že následky nejsou žádné nebo minimální.

Jiná statistika zase ukazuje, že narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění nebo z vícečetných porodů a zvyšuje se průměrný věk matek při porodu. Jde to ruku v ruce, stále větší podíl žen má proto rizikové předpoklady k předčasnému porodu. „Zatímco v roce 2002 se v Česku narodilo předčasně šest procent dětí, v roce 2013 jich bylo již 8,3 procenta, což je nárůst o více jak dva tisíce dětí během deseti let,“ říká předseda České neonatologické společnosti lékař Lumír Kantor.

Česká republika se v tomto ohledu nevymyká, podobně je na tom celá Evropa, ba svět. Česko ale za evropským i celosvětovým průměrem poněkud šťastně zaostává. Zatímco celosvětově přijde na svět nedonošené každé desáté dítě, u nás je to zhruba každé dvanácté.

Za nedonošené je podle Světové zdravotnické organizace považováno každé dítě, které se narodí před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Nejrizikovější skupinou jsou novorozenci s velmi nízkou porodní hmotností pod 1500 gramů. Přesto se lékařům daří zachraňovat děti i nižší váhou.  „Přirozeně, že ne všechny děti jsou ohroženy na životě a vyžadují intenzivní péči. Nicméně pro každé nezralé dítě výrazně stoupají rizika ohrožení na zdraví. I dítě narozené v 35. týdnu gravidity je ohroženo a zatíženo větší nemocností a musí zůstat v porodnici delší dobu,“ vysvětluje Lumír Kantor.

Klasifikace novorozence dle zralosti: týden těhotenství

  • Extrémně nezralý novorozenec: méně než 28 týdnů
  • Velmi nezralý novorozenec: 28–31 týdnů
  • Středně nezralý novorozenec: 32–33 týdnů
  • Lehce nezralý novorozenec: 34–36 týdnů

Počet celoživotně postižených nedoklubek klesá

Z biologického hlediska nejsou předčasně narozené děti zralé pro život mimo dělohu a hrozí jim proto řada zdravotních rizik. Kromě podchlazení se u nich často vyskytují dechové obtíže, který souvisí s nezralostí plicní tkáně, nebo apnotické pauzy, kdy dítě přestává dýchat z důvodu ne zcela vyvinutého dechového centra v mozku. Mezi další komplikace patří nízký krevní tlak, chudokrevnost, nezralost ledvin či nezralost zažívacího systému, která může vést k poruchám příjmu potravy a růstu. Předčasně narozené děti jsou také více náchylné k respiračním infekcím. Nezralost centrálního nervového systému může způsobit poruchy zraku, sluchu či poškození mozku. Dlouhodobou prognózu dětí nejvíce ovlivňují neurologické následky jako je dětská mozková obrna, mentální retardace či epilepsie.

Naštěstí se neustále zkvalitňuje také lékařská péče. V devadesátých letech zavedla Česká neonatologická společnost třístupňový model neonatologické péče. „Zásadně se nám tak podařilo snížit novorozeneckou úmrtnost na jednu z nejnižších hodnot na světě,“ vysvětluje její předseda Lumír Kantor. Úmrtnost živě narozených novorozenců se již mnoho let pohybuje kolem jedné promile. V novorozeneckém věku do osmadvacátého dne života zemře průměrně jedno dítě z tisíce narozených. V roce 1995 to bylo 3,4 promile.

U předčasně narozených dětí se také daří eliminovat celoživotní postižení, jako je dětská mozková obrna, psychomotorická retardace či slepota. Zatímco v letech 2000 až 2002 bylo vážně až těžce postižených téměř třicet procent dětí, dnes je to kolem devatenácti.

Logicky je nejdůležitější poporodní péče lékařů, nezralý novorozenec má jiné, náročnější potřeby než zdravé dítě. Velkou roli sehrává kontakt s rodiči.

Vazba s rodiči je pro nedonošené děti velmi důležitá

Dotyky, hlas rodičů i kojení, to vše má významný pozitivní vliv na prospívání nedonošeného dítěte. „Dnes se již klade velký důraz na zapojení rodičů do ošetřovatelského procesu, první kontakt by měl proběhnout co nejdřív po porodu,“ říká Eva Dortová z neonatologického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni.

„Být co nejvíc u miminka, hladit ho, mluvit na něj, vysílat signály lásky,“ vyjmenovává lékařka, jak může matka nedonošenému novorozenci velmi prospět. Uplatňuje se také metoda klokánkování, kdy je dítě položeno na obnažený hrudník matky a takzvané nedoklubko má s matkou kontakt doslova kůží na kůži.

Nejde o žádné marné pokusy, tato teorie pevné vazby i pozitivní vliv klokánkování jsou podložené. „Tato vazba zaručuje, že se v mozku vytvoří určité spoje. Pokud intenzivní péče matky nenastoupí, tyto vazby zůstanou navždy spát,“ vysvětluje Eva Dortová. „Tyto vazby pak do života přináší samá pozitiva, jako je větší sebevědomí, sebejistota, lepší navazování mezilidských vztahů. Jde o určitou záruku kvalitního života,“ dodává.

Na některých JIP mohou být maminky se svými dětmi již od jejich prvních chvil na světě. Pokud to prostor centra neumožňuje, pouští se v některých porodnicích dětem do inkubátorů alespoň nahraný hlas rodičů. Jsou-li rodiče zrovna mimo dosah, na řadu mohou nastoupit chovací asistentky, které roli rodičovského kontaktu suplují. Nebo se do inkubátorů vkládají plyšové ruce, které novorozence objímají.

Podle lékaře šlo o potrat, Nicole je však zcela zdravá

Podobné nedoklubko se před šestnácti lety narodilo také Marcele Přindové. Předčasně narozená Nicole je důkazem údajů českého Ústavu zdravotnických informací a statistiky o tom, že na poli nedonošených dětí dominují dívky.

První těhotenství Marcely Přindové probíhalo bez problémů a narodil se syn Jakub. Druhým přáním byla tedy holčička. Jenže Marcele Přindové se stále nedařilo otěhotnět, do jiného stavu přišla až ve chvíli, kdy se s neúspěchem smířila a přestala se stresovat. Další problémy se však objevily záhy, druhé těhotenství bylo od začátku problémové. Byla unavená a neustále jí bylo zle. „Vygradovalo to tím, že jsem v pátém měsíci začala krvácet, a to krvácení se pořád stupňovalo. Musela jsem do nemocnice a zůstala tam až do předčasného porodu,“ vzpomíná. Ten proběhl 16. dubna, dcera se měla narodit v červenci. Malá Nicole tehdy vážila 800 gramů a měřila 32 centimetrů.

„Prvních čtrnáct dní mi lékaři ani nebyli schopní říct, zda přežije. Bylo to hodně psychicky náročné. Vlastně když už mě vezli na sál, doktor mi víceméně řekl, že jde o potrat,“ popisuje. Marcela Přindová si však tu nejhorší variantu odmítala připouštět. Po holčičce přece vždy moc toužila. „Nevím, kde se ta síla a přesvědčení ve mně vzaly. Věřila jsem, že přežije a bude v pořádku,“ říká matka Nicole.

Po porodu na tom Nicole byla velmi špatně. Měla nezralé orgány, špatně dýchala, a tak musela být na kyslíku, velkou potíž měla zejména s trávením. Kvůli infekci trávicího systému dostávala stravu nitrožilně. Mateřské mléko netrávila a museli ji krmit kuřecí směsí. Když matka šestý den po porodu poprvé svou dceru viděla, byl to pro ni šok, byla samá hadička, oteklá a s podlitinami po celém těle. „Kdyby mě tam tehdy švagr nepopostrčil, nebyla bych se tam schopná jít podívat. Byla jsem úplně ochromená. Ten zážitek pak si pamatuji dodnes. Sestřička mi musela podsunout židli, začala jsem se kácet, bylo to pro mě něco hrozného,“ vzpomíná Marcela Přindová.

Většinou drobnou Nicole pak choval její otec, kterému se skutečně vešla do dlaně. „Já jsem se jí bála. Abych jí neublížila,“ vysvětluje matka. Koncem července mohlo jít miminko domů, brzy Nicole dohnala ve vývoji ostatní děti a dnes je zcela v pořádku.

Čím byla Nicole starší, tím víc chtěla poznat místo, kde přišla na svět. Chtěla se setkat s lidmi, kteří ji zachránili a vidět, jak tehdy vypadala. Rodiny kroky tak vedly na plzeňskou neonatologii. „Byl to pro ni tak silný zážitek, že by tu jednou chtěla dělat zdravotní sestřičku a nedonošeným miminkům pomáhat,“ říká Marcela Přindová.

Možná to tak skutečně dopadne, protože podle jejích slov je Nicole velmi tvrdohlavá. „Za to tu my nemůžeme, to je vrozené,“ zavtipkoval při návštěvě Přindových primář neonatologie Jiří Dort, ale záhy zcela vážně dodal, že tomu tak skutečně může být, když si nedonošené dítě musí cestu na svět tvrdě vybojovat.