Hlavní navigace

Dáváte si do nápojů led? To neděláte dobře…

7. 7. 2015

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Aktualizováno 7. 7. 2015 10:17
Teplotní šok, zvýšení rizik mikrobiální kontaminace, nachlazení uprostřed parného léta. To je jen velmi stručný výčet možných důsledků zřejmě nejrozšířenějšího „nápojového nešvaru“.

Frekvence přidávání většího či menšího množství kostek ledu do konzumovaných nápojů pravidelně stoupá se stoupající teplotou v průběhu letních měsíců. Na první pohled logické důvody – zahnat žízeň či v případě horka zchladit rozpálený organismus mají při použití ledu v nápojích, a obecně při konzumaci veškerých ledových nápojů či potravin, naprosto opačné důsledky. Především pak ten, že konzumace ledových nápojů žízeň nezažene, ale může naopak vést až k dehydrataci organismu.

Ledový nápoj si tělo musí ohřát

Podstatou problému je skutečnost, že buňky a tkáně v lidském těle nejsou připraveny na vstřebání nadstandardně chladných látek a k tomu, aby se tak mohlo stát, musí se mražené přijímané látky a nápoje v těle organismu na vhodnou teplotu nejprve ohřát. K tomu musí ovšem buňky vyvinout nějakou, a to ne zrovna malou energii, na jejíž „výrobu“ padnou potraviny nebo nápoje, které měly původně zahnat hlad nebo žízeň. Ohřívání ledových nápojů v organismu navíc zabere nějaký čas a právě v té době může dojít ke zmiňované dehydrataci. Ledovými nápoji či potravinami tak nejenže nezaženeme žízeň či hlad, ale naopak vysilujeme organismus a nutíme jej přijímat další tekutiny, které, pokud jsou opět „obohaceny“ kostkami ledu, popisovaný efekt dále prohlubují. Oslabený a s ohříváním ledových nápojů a potravin bojující organismus má pak vyšší tendenci podléhat nemocem, které by člověk v horku neočekával – například nachlazení nebo angíně.

V odborných kruzích jsou přitom rizika ledových nápojů dobře známa a jejich minimalizace jsou dokonce již léta zakotvena v zákonech. Jde především o podmínky podávání takzvaných ochranných nápojů v horkých provozech, což jsou pracoviště typu slévárny, tavírny, sklárny a obecně veškerá pracoviště, kde je organismus vystaven delší dobu vysokým teplotám. Zaměstnanci v takových provozech mají zákonný nárok na příjem tekutin, ani náhodou ale nejde o nápoje chlazené či ledové, ale naopak o nápoje v běžné teplotě nebo přímo teplé.

Led nápoj naředí

Přidávání kostek ledu do nápojů má i další negativa. Jednak, z čistě finančního hlediska, jde v praxi o dobrovolné přijímání procesu, který tak často kritizujeme při nákupu potravin – totiž, že v ceně výrobku platíme nadstandardní obsah vody. Led je ovšem také forma vody, a pokud je součástí jakéhokoli nápoje také několik kostek ledu, je nápoj ledem zředěn, a podle Archimédova zákona jej tak také kupujeme menší množství, neboť led zvyšuje objem tekutiny, která je nepochybně dražší než přidaná voda v podobě ledu.

V případě ušlechtilých lihovin se zase přidáním několika kostek ledu připravujeme o původní chuť nápoje, neboť jej vodou (ledem) často nepřiměřeně zředíme. To věděl již James Bond, který si objednával své drinky – bez ledu.

Koktejl mikroorganismů – hlavně na dovolené

To je ale spíše otázkou osobního vkusu a chutí. Horší je spíše riziko mikrobiální, neboť při zmražení vody na led se samozřejmě v ledu zmrazí i různé typy mikroorganismů, které se po roztátí z ledu uvolňují do příslušného nápoje. Pakliže se ale uvolňují dlouho, začínají se v nápoji velmi rychle množit, takže z původně ledového nápoje se stává stále hustší koktejl mikroorganismů. Organismus si s nimi sice za normálních okolností poradí, ale všechno má svou mez.

Záleží především na kvalitě „vstupní suroviny“ k výrobě ledu, tedy kvalitě původní vody. A tady můžeme hledat jeden z častých důvodů střevních potíží turistů dlících na dovolených v exotických krajích. Do řady destinací jezdí lidé především za sluníčkem a teplem. Stejně jako doma si do nápojů přidávají kvůli žádoucímu ochlazení kostky ledu, aniž by ale věděli, z jaké vody byl led vyroben. Je přitom veřejným tajemstvím, že v rozvojových zemích (ale zároveň exotických zemích, kam mnoho movitějších turistů míří), zdaleka nejsou tak přísné hygienické limity pro kvalitu pitné vody, a už vůbec ne pro kvalitu z ní vyráběného ledu. Pakliže je v původní vodě přítomno mnoho organismů, které se po zmražení a následném roztátí uvolní do nápoje, ve kterém se exponenciálně pomnoží, může se z atraktivního turistického zájezdu stát spíše detailní monitoring tamních sociálních zařízení. Ostatně před používáním místních neprověřených zdrojů vody (a následně ledu) varují četné turistické příručky. Mimochodem – v uvedených destinacích příliš mnoho místních obyvatel používající kostky ledu do konzumovaných nápojů nevidíte. Jak vidno, má to svou logiku.

I bakterii chutná sladké

Na závěr snad ještě jedna poznámka. Řadě mikroorganismů, stejně jako řadě lidí, chutnají více sladké nápoje, neboť v nich obsažený cukr je jedním z možných zdrojů energie. To v praxi znamená, že zmiňovaná mikrobiální rizika rostou s intenzitou sladkosti nápojů. Pakliže si tedy někdo dá hodně sladký nápoj, přidá si do něj několik kostek ledu a takový nápoj nechá stát na sluníčku (a ještě k tomu někde v exotickém zahraničí), pak opravdu nedělá dobře…


GALERIE: Milovníci whisky se sice neshodnou, zda „s ledem nebo bez“, japonská likérka má jasno. Svoji reklamní kampaň postavila na neobvyklých „kostkách“ ledu:

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).