Darování plazmy je ideální dobrý skutek

Autor: Isifa.cz

„Dárcovství plazmy je jedna z mála oblastí, kde si člověk může být jistý, že dobrý skutek opravdu udělá,“ říká Milan Malý. Daruj plazmu, zachráníš život, platí doslova. A to není zrovna málo.

Společnost Unicaplasma funguje již déle než pět let. Jde o čistě rodinný podnik, zakladateli a majiteli jsou manželé – profesor gynekologie a porodnictví a interní lékařka – a syn. MILAN MALÝ se z lékařské rodiny poněkud vymyká – má právnické vzdělání. Firma se specializuje na získávání krevní plazmy pro výrobu léčiv. 

Jde o mimořádně přísně regulovanou oblast. Na přísnou kontrolu klade důraz i sama Unicaplasma, každý vzorek se důkladně ověřuje. „Za dobu necelých šest let a takřka tři sta tisíc odběrů, co provozujeme centrum, jsme třikrát zachytili HIV,“ říká Milan Malý. Může jít i o syfilis, žloutenku. „Nositeli chorob jsou lidé, kteří o tom vůbec nevěděli a často ani nemohli vědět. Onemocnění zachytíme v době, kdy se dárci cítí být subjektivně zdrávi a nemají pocit ničeho špatného.“ I tato kontrola a případný včasný záchyt nemoci může být bonusem pro dárce plasmy.

Proč darovat krevní plazmu?

Pokud chce člověk udělat dobrý skutek, toto je jedna z mála oblastí, kde si může být jistý, že aktem dárcovství dobrý skutek opravdu udělá. Existují skupiny pacientů, které jsou na dárcích životně závislí. Jsou to například hemofilici, lidé s poruchami imunity (ať už vrozenými, nebo získanými – například v důsledku ozařování). Plazma pomáhá při léčbě polytraumat (např. po těžké autohavárii) a popálenin. V těchto případech plazma poskytuje záruku rychlejšího a efektivnějšího způsobu náhrady tekutin, nežli je tomu u plné krve. V případě popálenin se z plazmy využívá albumin.

Krevní plazma
  • Plazma tvoří 55 % lidské krve a sama je z 90 % tvořena vodou.
  • Dále obsahuje 2 % minerálních látek a 8 % plazmatických bílkovin, které jsou základem pro výrobu život zachraňujících léčiv. 
  • Krevní plazmu nelze uměle vyrobit, a proto jsou tisíce nemocných lidí závislých na pomoci dárců krevní plazmy.

Léky z plazmy jsou drahé. Jak je to možné, když odběrová centra fungují na systému dobrovolného dárcovství?

Na zdravých, pravidelných a dobrovolných dárcích jsme skutečně závislí, umělá náhražka zatím neexistuje. Jak již bylo řečeno, náklady na získání suroviny jsou značné. Naším krédem je bezpečnost dárců a bezpečnost příjemců. Plazma prochází několikanásobným testováním, než může být v konečné fázi použita na výrobu léků. Zaplacení testů, personál, energie, zdravotnický materiál – to vše stojí peníze. Představa, že si lehnu, daruji plazmu, a o dvě místnosti dál ten získaný pytlík plazmy do někoho pustí, je nesmyslná.

Hovoří se o bezplatném dárcovství, ale dárci přesto nějaké peníze dostávají…

Ano. Společnost plazmu od dárců nevykupuje. Systém je založen na tom, že dárci dobrovolně přijdou a stráví v odběrovém centru přibližně hodinu času (včetně vstupního vyšetření a vyplnění dotazníku), čímž jim nepochybně vzniknou náklady (cestovné, čas atd.). Tyto náklady našim dárcům, pokud nás o to požádají, uhradíme. Pro podrobné informace o podmínkách dárcovství a výši poskytované odměny doporučuji prostudovat naše stránky Unicaplasma.cz.

Je možné darovat zcela bezplatně?

Samozřejmě. V rámci vstupního dotazníku dárci vyplňují, jestli za odběr vyžadují úhradu svých nákladů, nebo ne. Nutno ale podotknout, že i bezpříspěvkovým dárcům jisté benefity náležejí. Podle zákona mají nárok na den volna a daňové odpisy.

Kdo může být dárcem?

Velice stručně řečeno zdravý jedinec ve věku 18 až 65 let, zdravotně pojištěný, s váhou nad 55 kg.

Co se s odebranou plazmou děje?

Ihned po odebrání se s ní stanou dvě věci. Za prvé odběr vzorků, za druhé mražení. Z vaku se nejprve odeberou dvě zkumavky vzorků a tzv. segment (hadička s malým množstvím plazmy). Zkumavky se odešlou do laboratoře v Rakousku na otestování, segment zůstává uchován u nás pro případ konfirmačního přezkoumání plazmy. Samotný vak se během 77 minut v teplotě – 79 °C šokově zmrazí. Rychlé a kvalitní mražení je klíčové pro zachování jednotlivých bílkovin v plazmě obsažených. Kvalitní zamražení zaručí, že nedojde k porušení těchto bílkovin. Takto zamražená plazma se uloží v komorovém mrazáku do doby, než se dárce vrátí (pokud by dárce přišel na jeden jediný odběr, jeho plazma by nebyla použitelná). Znovunavrácený dárce se po odběru opět důkladně otestuje, a teprve když víme, že dvakrát po době vyšel jako zdravý, připravujeme plazmu k expedici. Plazma se přesune do jiné části mrazáku, kde čeká, až se objeví chladicí kamion z továrny. Po opuštění našich prostor, předtím než dojde ke konečnému zpracování, vyčkává plazma dalších minimálně šest měsíců.

Otestovaná plazma tedy půl roku čeká…

Důvod je jednoduchý: Vycházíme z premisy, že dárce se vrací a opakovaně daruje. Kdyby si náhodou v tomto mezičase uhnal nějakou chorobu (stává se třeba, že mladí mužové odjedou na léto na dovolenou a vrátí se nakaženi syfilidou) a my ji v testech objevíme, musí se zlikvidovat všechny odebrané plazmy tohoto dárce půl roku zpátky. Choroby přenosné krví mají inkubační dobu až šest měsíců. Z důvodů kontroly a přehlednosti považujeme každého dárce, který se nedostaví k opakovanému odběru dříve než za devadesát dnů, za tzv. prvodárce.

Kromě vyšetření plazmy odebíráte dárcům i plnou krev?

Ano. Jedná se o dvě různá vyšetření. Potřebujeme vědět i to, v jaké kondici se dárce nachází. K tomu nejlépe poslouží krevní obraz. Díky němu zjišťujeme obsah železa, počty krvinek bílých i červených, jsme schopni odhalit počínající onemocnění či anémie. Nehledáme zde specifické choroby, po těch se pátrá až s odběrem plazmy.

Jaká onemocnění v plazmě hledáte?

Všechny typy žloutenek, syfilis, HIV, parvovirus B19 – krví přenosné choroby. Jedna zkumavka se testuje tzv. serologicky – velmi zjednodušeně řečeno hledáme protilátky proti nemocem. Druhé testování, tzv. PCR, vyhledává přímo genetickou informaci jednotlivých sledovaných onemocnění. Vyšetřování metodou PCR není v České republice standardně vyžadováno zákonem, provádíme jej jako další krok k vyšší bezpečnosti.

Dárce je tedy sledován průběžně?

Statisticky nemá nikdo lepší kontrolu zdravotního stavu než pravidelný dárce. Z mého pohledu ze všech benefitů, jež dárce má, jsou nejzásadnější dvě věci: dobrý pocit ze sebe a pravidelné kontroly. V tom, co děláme, je nejdůležitější jediná věc, které je vše ostatní podřízeno: bezpečnost.

Stalo se, že jste zachytili závažnou nemoc typu HIV?

Jistě. Stává se to každý rok. Za dobu necelých šest let a takřka tři sta tisíc odběrů, co provozujeme centrum, jsme HIV zachytili třikrát. Takovýto nakažený vzorek se ještě ověřuje v národní referenční laboratoři. V případě pozitivní konfirmace musíme informovat samotného dárce, hygienickou stanici v místě trvalého bydliště tohoto dárce. Bohužel o osudu těchto dárců již zpětnou vazbu již nedostáváme.

Co se týče informací v rámci vyplňovaného dotazníku, jsou klienti poctiví?

Myslíme si, že jsou. Přesto je systém nastaven tak, jako by poctiví nebyli. Za ty statisíce odběrů, které u nás proběhly, máme vysledováno, že nositeli chorob jsou ti, kteří o tom vůbec nevěděli a často ani nemohli vědět. Onemocnění zachytíme v době, kdy se dárci cítí být subjektivně zdrávi a nemají pocit ničeho špatného.

Vysvětlete to prosím na příkladu.

Drtivou většinu našich dárců tvoří studenti. Může se jednat o mladého člověka studujícího vysokou školu, který někde udělal špatné rozhodnutí a nakazil se chorobou typu žloutenka, syfilis. Což může být raz dva. Anebo o řadu let vdanou ženu, matku dětí, jejíž manžel má „vedlejší koníček“ a nakazí ji pohlavní chorobou. Stává se to. Následná zjištění bývají velice emotivní, sám si vybavuji pár zaskočených dárců, kteří byli konfrontováni s takto neblahou zkušeností. Na druhou stranu si myslím, že je lepší zažít slzy a počáteční šok ve fázi, kdy se dá s onemocněním něco dělat, kdy je zachyceno včas.

Takže ano, dotazník je velmi významný a my ho sledujeme po stránce posouzení zdravotního stavu dárce a případných rizik, avšak nic nemění na nutnosti každý vzorek důkladně otestovat a současně využít všechny dostupné možnosti pro minimalizaci případného rizika. Ještě jsem zapomněl dodat, že sledujeme epidemiologickou statistiku – ukazuje, kde byly zachyceny určité choroby. Zjistíme-li, že se v daném období zjištěná mikronákaza směřující k epidemii týká určité skupiny lidí, musíme tuto skupinu dočasně z dárcovství vyloučit. Ne že bychom si byli jisti, že jsou nakažení, ale z preventivních důvodů. Je to velká hra velkých čísel a velkého počítání. Zjednodušeně řečeno: Dárci, který tvrdí, že je úplně zdravý, nelze věřit, že tomu tak je. Může se cítit fit, ale zdravý být nemusí.

Co považujete za rizikové chování vzhledem k dárcovství?

Například užívání drog a promiskuitní způsob života, sex muže s mužem, cestování do tropických zemí.

Zamlčují lidé v dotazníku například prodělanou operaci, trhání zubu atd.?

To ani ne. Zde mají určité povědomí o tom, proč by měli odpovídat poctivě. Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že když večer potká v baru „lásku svého života“ a ráno se vedle ní probudí, nemusí to být zcela bezpečné. (Bez ohledu na to, zda spolu ti lidé pak chodí nebo žijí.) Riziko v sobě nese spousta věcí, které člověk standardně dělá a nepřemýšlí o nich. Pamatuji si na svůj šok, kdy úplně první vzorek, který se vrátil s podezřením na nákazu žloutenkou typu C, byl od naší druhé dárkyně: naprosto sofistikované mladé studentky vysoké školy, která nic netušila (nakonec se naštěstí ukázalo, že šlo jen o tzv. falešnou pozitivitu). A podobný případ – žena středního věku, matka dvou dětí, 15 let věrná svému manželovi, u které jsme identifikovali syfilis. Ta se zhroutila. Víte, to, že jsem přesvědčen, že mé chování je naprosto v pořádku, ještě neznamená, že jsem bezrizikový. Rizikový člověk obvykle nevypadá jako narkoman s rozpíchanými žílami, nýbrž je obětí či původcem obyčejné nevěry. Dotazník je pro nás určitým vodítkem, ale vycházíme z předpokladu, jako by byl každý nakažený a byl nepřijatelný do okamžiku, kdy nás přesvědčí o opaku.

Je odebraná plazma určena českým pacientům, anebo se vyváží?

Devadesát osm procent odebrané plazmy (od nás, od konkurence i z transfuzních stanic jednotlivých nemocnic) se v Čechách otestuje, zmrazí a odešle na zpracování do zahraničí. Důvod není složitý – v ČR není zařízení schopné plazmu zpracovat. Plazma je určena pro naše i zahraniční pacienty (v rámci EU). Nyní se separátně zpracovává evropská a americká plazma.

V Čechách lze darovat jen jednou za dva týdny, zatímco v USA obden. Proč?

Do této polemiky bych se nerad pouštěl. Zkuste dotaz směřovat na Ministerstvo zdravotnictví. Obecně řečeno, většina odběrů se odehrává v USA. EU pokryje svou potřebu plazmy na zhruba šedesát až sedmdesát procent, zbytek se dováží právě ze Spojených Států. Během čtyřiceti let odběrů nevím o jediném případu žaloby či poškození v rámci odběrů v intervalu osmačtyřiceti hodin, přičemž se bavíme o zemi proslulé tím, že se tam lidé úspěšně soudí kvůli opaření horkou kávou. EU je však přísnější, doporučuje darovat jednou za dvaasedmdesát hodin, maximálně třikrát za čtrnáct dní. Za rozhodnutím darovat jednou za dva týdny stojí naše legislativa. Ovšem je třeba vidět realitu – dárce, který by chodil třikrát za čtrnáct dnů po celý rok, neexistuje ani v Rakousku či Německu. V těchto zemích se za úspěch dá považovat, pokud průměrný dárce daruje desetkrát až patnáctkrát za rok. V případě českých dárců považujeme za úspěch, pokud se průměrný dárce přiblíží na dohled deseti odběrům ročně.

Je potřeba nových dárců?

Dárců není a nikdy nebude dost. Stávající poptávka se neustále zvyšuje díky tomu, že se z plazmy daří získávat nové a nové bílkoviny a přidávají se nové choroby, u kterých lze plazmu efektivně použít k léčbě. Na jedné straně přibývají noví dárci, na straně druhé staří dárci odpadají – přestěhují se, dokončí školu, změní zaměstnání… Noví dárci jsou třeba, aby vykompenzovali dárce končící.

Jakých dárců máte nejvíce a které důvody vedou lidi k darování?

Největší základnu tvoří studenti. Odběrové vrcholy představují měsíce březen, duben, květen, říjen, listopad a prosinec, kdy jsou studenti v Praze. Naopak v době prázdnin je dárcovství vzácný úkaz. Podobný princip funguje i v Americe, kde většina center stojí přímo v blízkosti studentských kampusů.

Důvody dárcovství: Představme si přímku, kdy na jedné straně bude zisk a na straně druhé čistý altruismus. Klasická Gaussova křivka napoví, že lidé v pólech se téměř nevyskytují. Řekněme, že osmdesát procent dárců má dobrý pocit plus zároveň využije finanční kompenzaci. Samozřejmě chodí i lidé bezpříspěvkově, což přináší jiné výhody. Zajímavá studie proběhla v Itálii, podle níž cca třiapadesát procent odběrů vyústí v prodloužený víkend. I transfuzní stanice v Čechách zaznamenávají nejvíce dárců v pátek ráno. Dát plnou krev je třikrát rychlejší než odběr plazmy – ráno si přivstanete a celý den máte jako bezpříspěvkový dárce k dobru. Čili dárcovství není nikdy úplně ztrátové.

Zvýšila se minimální mzda, uvažujete o zvýšení kompenzačního příspěvku?

Rozhodně ne. Pomineme-li ekonomické důvody, kdy by se takto zvýšené náklady nutně promítly ve zdražení výsledných léků atd., vycházíme ze zásady, že nechceme dárce motivovat převážně penězi. Dárcovství má být o tom, že daruji, protože chci někomu pomoci. Veškeré motivační programy typu daňových odpisů, uvolnění ze zaměstnání s náhradou mzdy nebo úhrady nákladů spojených s darováním jsou důkazem toho, že si společnost dárcovství váží a snaží se dárcům kompenzovat jejich čas, náklady a nepohodlí.

Co dalšího připravujete pro dárce?

Spouštíme bonusový program, chceme, aby se nám vraceli. Zároveň bychom je rádi motivovali k pravidelným odběrům. Připravili jsme systém odměn, kdy dárce po každém desátém odběru získá drobnost typu batůžek, hrníček, tričko, fleška atd., prostě věci, co potěší a zároveň nejdou proti principům dobrovolného bezplatného dárcovství.

Také jsme rozšířili nabídku podávaných chlazených nápojů – klienti mají na výběr mezi nealkoholickým pivem v plechovce, coca colou, ovocným džusem, vodou a energetickým nápojem. Kdo se po odběru objedná v recepci na další odběr, dostane malou čokoládu. Snažíme se našim dárcům jejich činnost co možná nejvíc zpříjemnit.

Jste také dárcem plazmy?

Dříve ano, nyní však jako alergik a astmatik na polovinu roku ze zdravotních důvodů odpadám. Ale spousta sestřiček od nás pravidelně daruje, dokonce i lékařky z polikliniky, která sídlo patro nad námi.

Spolupracujete s jinými odběrovými centry?

Pomocí nástěnky informujeme o dalších možnostech dárcovství, kam se obrátit, když lidé chtějí dále pomáhat. Týká se to darování kostní dřeně, oocytů či plné krve. Důvod, proč lidé nechodí darovat krev, je mnohdy ten, že se bojí té procedury. V okamžiku, kdy bez problémů absolvují odběr u nás, ztrácí k původním obavám důvod. Darování krve je mnohem rychlejší a snadnější.

Je pravda, že díky vzniku soukromých odběrových center lidé přestávají darovat v nemocnicích?

Právě naopak. Statistiky ukazují, že se vznikem soukromých center během posledních šesti let vzrost počet odběrů krevní plazmy v transfuzních stanicích takřka třikrát. Důvodem je masivní kampaň prováděná právě soukromými centry. Někteří lidé si po zaznamenání reklamy řeknou, že darovat je určitě potřeba, ale ze zásady nechtějí peníze a nechtějí darovat v soukromých zařízeních. Tak jdou do nemocnice.

Chtěl bych povzbudit lidi k dárcovství a poděkovat všem, kteří někdy někde krev nebo krevní plazmu darovali. Pro ty z vašich čtenářů, kteří by se chtěli o dárcovství krevní plazmy dozvědět více, také upozornit na stránky, které provozuje celosvětové sdružení zabývající se darováním plazmy. Na stránkách www.darovaniplazmy.cz najdete řadu informací ohledně dárcovství. Stránky jsou v češtině a z pohledu laika jsou zpracované podrobně a relativně přehledně.

Čtěte dále: Chtěla jsem darovat krev. Ale mám smůlu
5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 3. 2014 9:24