Dalibor Titěra: Medu za stovku bych prostě nevěřil

Kvalitu medu, když je zavřený ve sklenici, mnohdy nepozná ani profík. Malé nápovědy, které vás ke správné skleničce nasměrují, ale máme. Získali jsme je přímo ve Výzkumném ústavu včelařském.

Mít na zahradě barevný domek, ve kterém to od jara do jara bzučí, nemusím řešit mnohdy spornou kvalitu prodávaného medu. Budu u zdroje a nebudu přemýšlet, jestli mě náhodou nechce v obchodě někdo vzít na hůl. Jenže jako obyvatel metropole a klecového bytu si o včelím úlu mohu tak nechat zdát; nebo se jet podívat kousek za Prahu do Výzkumného ústavu včelařského, který tak trochu „na konci světa“ produkuje vlastní skvělý med. Ochutnali jsme a od Dalibora Titěry jsme zjišťovali, podle čeho poznáme kvalitní med i jaký med máme nejraději.

Drahý med není záruka ničeho

Med byl vždy, ještě před rozvojem cukrovarnictví v naší zemi, velmi dobře ceněným sladidlem. Hojně se používal i v lékařství a léčitelství, což mu vydrželo dosud, byť dnes již nepodnikáme dobrodružné výpravy za divokými včelami a jejich medem jako kdysi.

Běžně si ho totiž koupíme v kdekterém obchodě. Ovšem ne vždy v kvalitě, kterou očekáváme. Stačí se podívat na stránku potravinynapranýri.cz, kde visí celá řada hříšníků, mezi kterými najdete jak dražší ze sortimentu Marks and Spencer, tak i ten levnější z Alberta, bohužel tam najdete i tuzemské včelaře, kteří rozhodně nestáčejí med do tanků. „Může se stát, že by někdo chtěl zvýšit produkci, takže nečeká, co včely najdou na květech, proto je bude krmit třeba sirupem. To ale u tuzemských včelařů nebývá časté. Stává se to spíš v obrovských fabrikách v zahraničí, kde se v medu občas asi může utopit vagonek sirupu,“ říká Dalibor Titěra.

Kvalitní med označuje speciální etiketa

Poznat kvalitní med je kumšt, a to i pro odborníky. Byť nějaké nápovědy pro nás přece jen mají: „Sklenice s medem je zavřená, takže je to pro nás takový zajíc v pytli. Sledujte proto etiketu. Pokud je na ní přesná adresa a jméno včelaře, tak to je člověk, který by nejspíš dobrovolně neprodával nekvalitní med pod svým jménem. V první řadě bych tedy na etiketě hledal adresu. Druhým vodítkem je konzistence – řídký med není správný. Když otočíte kvalitní med, tak by vzduchová bublina uvnitř sklenice měla pomalu stoupat nahoru. U medů, které mají etiketu Český med a Med jak má být, pak máme jistotu, že mají certifikáty z laboratoří, které jejich kvalitu zaručují,“ vysvětluje Dalibor Titěra. Dohledatelná je pak každá sklenice, pokud si takový med koupíte, můžete si podle čísla na pečeti na stránkách Beedol.cz najít jméno včelaře i certifikát.

Tyto pečetě vydává právě Výzkumný ústav včelařský, včelař si o etiketu zažádá, zaplatí asi pět set korun za rozbor medu a VUVč mu etikety vydá. Snadné, efektivní a pro kupující konečně nějaká záruka kvality. Škoda jen, v Česku máme na padesát tisíc včelařů a etikety na své výrobky letos nalepily jen asi tři stovky z nich.

Vady medu? Spíš naše neznalost

„Stejně jako máte svého zubaře, svého řezníka, stejně tak byste měli mít svého včelaře,“ říká Dalibor Titěra. Což ale neznamená, že budete každoročně přilévat do čaje stejný med. Každý rok je jiné počasí, což s sebou nese i různá období vykvétání stromů a květin. A tedy sběr pylu a nektaru včelami. Rozdílné složení medu pak ovlivňuje i jeho krystalizaci, protože krystalizace je dána rozdílnou skladbou zdrojů. „V podstatě nejdříve krystalizují medy řepkové, to je i do čtrnácti dnů, nejpomaleji pak medy akátové, které vydrží i rok,“ říká Dalibor Titěra. V teplé lázni však sklenici medu opět vrátíte původní formu.

Vadou na kráse medu mohou být pro leckoho i pevné částice na povrchu medu, což mohou být kousky vosku. „Včelaře učíme, aby nechali med ustát, a tyto kousky z povrchu sebrali, ale záleží na včelaři, jak pečlivý je. Tyto kousky však nejsou na závadu,“ vysvětluje vedoucí výzkumu. Pokud najdete v medu šmouhy podobné plísni, nebojte se. Med při krystalizaci mění objem a občas se odchýlí od stěny, může to vypadat jako krystaly nebo plíseň, ale ani to mu na kvalitě neubírá.

Ing. Dalibor Titěra, CSc.

vedoucí výzkumu a zkušební laboratoře, Výzkumný ústav včelařský

Včelař se stydí zdražit med

Když se podíváte na ceny medu, lítají od čtyřiceti korun do sto šedesáti, a přitom ani ten nejdražší nemusí být známkou kvality. „Včelař se stydí zdražit med, protože ho třeba čtyřicet let prodává za jednu cenu, řídí se vlastně cenou samoobsluhy. A my mu říkáme, vždyť s tím máš práci, tak si to oceň. Je to jako s vínem, ta jakostnější jsou také dražší. Medu za stovku bych prostě nevěřil. Už od dob Marie Terezie je jako dobré máslo. Kostka takového másla také dnes stojí čtyřicet pět korun, to máte sto osmdesát korun za kilo,“ porovnává Dalibor Titěra.

Nejoblíbenější a nejžádanější je u nás med lesní, tedy ten tmavý. Jak říká Dalibor Titěra, když je něčeho míň, tak o to lidé mají větší zájem. „Se zavázanýma očima by ale lidé za ty nejlepší označovali spíš medy smíšené, protože je to prostě od každého dobrého trochu,“ doplňuje. Produkce byla letos docela dobrá, dlouhodobé sucho se prý na množství medu, které přijde na náš trh, neprojeví. A kvalita? Ta bude dle vedoucího výzkumu spíše dobrá.

Chcete-li získat více informací o medu, stáhněte si zdarma celou publikaci z edice Jak poznáme kvalitu, kterou vydává Česká technologická platforma pro potraviny.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 10. 2015 14:55