Raději dabing, nebo titulky?

Autor: Isifa.cz

Jedná se o stálé dilema, které dokáže nesmiřitelně rozdělit televizní diváky na dvě kategorie: mají být zahraniční pořady opatřeny českým zněním, či je lepší je otitulkovat?

Prostá skutečnost, že toto téma se často opakuje a různé země si v této otázce postupně vypěstovaly vlastní tradice, naznačuje, že odpověď není nijak jednoduchá a pravdu mají svým způsobem obě strany.

V telenovele se na herectví stejně nehraje

„Dabing úplně ničí výkon herců ve filmu,“ zní asi nejčastější argument příznivců titulkování. Zejména v dnešní době, kdy se zahraniční filmy a seriály kupují a vysílají (a tedy i dabují) jako na běžícím pásu, získává tento argument na váze. Tradičně má ale český dabing ve světě velmi dobrou pověst a podíváte-li se na některý z filmů, které se k tuzemskému divákovi dostaly v dřívějších dobách skrze železnou oponu, máte kolikrát dojem, jako by zahraniční herci skutečně hovořili česky.

Jako jeden příklad uveďme legendárního Františka Filipovského, kterému prý vysekl poklonu i samotný Louis de Funés, známý „četník ze Saint-Tropez“. Skutečně si myslíte, že hercův výkon Filipovského dabingem nějak utrpěl? A naopak, že výkony řady herců v nekonečných telenovelách a dalších seriálech nějak dramaticky převyšují výkon českých dabérů?

Co říká? Nepřečtu to!

Titulky herecké výkony zahraničních herců nijak neničí ani nemění, ale přesto má i tato metoda své zaryté odpůrce. Především příslušníci starší generace mohou často mít problém titulky přečíst – nezřídka se i dlouhá souvětí objeví na obrazovce jen na dobu několika sekund a pak jsou nahrazena další replikou, protože děj se samozřejmě nezastaví.

Často se také stává, že kvůli barvě pozadí nejsou titulky, obvykle vyvedené bílou barvou, skoro ani vidět. Jak si pak mohou starší diváci vychutnat původní herecké výkony, když se celou dobu filmu soustředí na úzký pruh u spodního konce obrazovky?

Žehlil jsi někdy? Nežehlil


Autor: Isifa.cz

Ale i lidé, kteří se zrakem žádné problémy nemají, často upřednostňují dabing. Především mnohé ženy mají televizi často puštěnou jako zvukovou kulisu k různým domácím pracem, k vaření či žehlení (viz populární scénka „Žehlil jsi někdy? Nežehlil.“ z filmu Vratné lahve filmovy.stream­.cz). Pokud by se zahraniční filmy a seriály striktně titulkovaly, tyhle ženy by nejspíš televizi vypnuly, místo ní by si pustily rádio a televize by ztratily část diváků, neboť i nepozorný divák je statisticky a marketingově stále divák.

Ovšem i mnoho lidí, kteří večer dosednou v obýváku na kanape a zapnou televizi, si chce jednoduše odpočinout, vypnout mozek a nezatěžovat se, což bohužel čtení titulků nesplňuje – třebaže jen nevelkou, přece jen nějakou mozkovou činnost vyžaduje.

Anketa

Máte raději filmy v původním znění s titulky, nebo dabované?

Škola filmem

Především lidé s vyšším vzděláním však u titulků oceňují ještě jednu výhodu – sledováním filmů a seriálů v původním znění si totiž divák zároveň alespoň pasivně procvičuje cizí jazyk. Jistě není náhoda, že právě v těch západoevropských zemích, kde míra znalosti angličtiny mezi obyvatelstvem dosahuje nejvyšších hodnot, např. ve Švédsku nebo Dánsku, se dabing téměř nevyskytuje a veškerá zahraniční produkce je opatřena titulky (výjimku tvoří pouze pořady pro nejmenší děti, které ještě neumí číst).


Autor: SXC

Neexistence dabingu samozřejmě není jedinou příčinou vysoké úrovně znalosti angličtiny v těchto zemích, pasivní kontakt s cizím jazykem ale bezpochyby motivuje žáky a studenty k tomu, aby se cizí jazyk opravdu naučili. Na druhou stranu je nutno říci, že v Německu se často i filmy v kinech promítají pouze v nadabované verzi, a přitom není možné tvrdit, že by Němci např. oproti Čechům v učení se angličtiny nějak výrazně zaostávali.

Názor, že vysílání pořadů v původním znění s titulky zvyšuje jazykovou gramotnost diváků, stál i za podzimním návrhem ministerstva školství na omezení dabingu. Ze strany komerčních televizí se ale návrh setkal s odmítavou reakcí – jejich zástupci se vyjádřili v tom smyslu, že následkem tohoto rozhodnutí by byl především odliv diváků, kteří jsou tradičně na dabing zvyklí. Jejich obavy jsou vzhledem ke stále se snižujícím cenám originálních DVD do značné míry opodstatněné. 

U nás…

Zda bude návrh v nějaké formě prosazen, není zatím jasné, spíše se zdá, že jeho realizaci brání byrokracie a neujasnění kompetencí. „Tato oblast patří do gesce ministerstva kultury,“ dočkal jsem se odpovědi z ministerstva školství. A co na to ministerstvo kultury? „Doporučuji Vám, abyste se s dotazem ohledně návrhu Ministerstva školství nahrazovat dabing zahraničních filmů titulky obrátil na tento úřad. Za Ministerstvo kultury Vám mohu pouze sdělit, že MŠMT svůj návrh Ministerstvu kultury zatím netlumočilo.“ Mohu se mýlit, ale mám dojem, že s tímto přístupem se asi nějakého pevně stanoveného limitu, kolik zahraničních pořadů bude titulkováno a nikoli dabováno, v dohledné době nedočkáme.

Návrh samozřejmě vyvolal i řadu reakcí na internetových diskusních fórech, kde mj. řada diskutujících zpochybnila jeho demokratičnost – zda takováto regulace skutečně patří do tržního prostředí třetího tisíciletí. Zda je lepší dabovat či titulkovat, na tom se diskutující (celkem dle očekávání) neshodli; většina z nich se ale každopádně postavila proti dabování pořadů slovenského původu.

…a v zahraničí

Naopak téměř každý, kdo kdy učinil nějakou zkušenost s polským dabingem, byť by se jinak jednalo o zarytého odpůrce titulků, by jistě souhlasil s názorem, že než dabing na takovéto úrovni, to raději titulky.

Pozoruhodná je situace i v Lotyšsku. Jak mi sdělila jedna lotyšská známá, filmy se zde (do lotyštiny) dabují obdobným způsobem jako v Polsku, ale kromě toho jsou zároveň opatřeny i titulky v ruštině, aby je mohla sledovat i ruská menšina. Ona sama považovala tento systém za vynikající, neboť si tak mohla při sledování amerických filmů procvičovat dva cizí jazyky zároveň, ale kdo při sledování takovéto televize nevyrůstal, asi by si jen těžko dokázal zvyknout.

Specifickou záludnou kategorii pak tvoří filmy, ve kterých se hovoří více jazyky; nejčastěji se jedná o válečné filmy. Pokud se takovýto film pouze otitulkuje, žádný problém se neobjeví, ale pokud má být takovýto film nadabován, jsou tvůrci dabingu postaveni před obtížné dilema: mají být nadabovány všechny repliky? Nebo jen repliky v jednom jazyce a ostatní opatřeny titulky?

Pokud se tvůrci rozhodnou pro druhou možnost, narazí často na odpor těch výše popsaných kategorií diváků, kteří jednoznačně preferují dabing. Pokud se ale rozhodnou předabovat všechny repliky, může být výsledek poněkud komický. Nezapomenu na film Von Ryanův expres, který jsem měl kdysi možnost zhlédnout v německé nadabované verzi. Pointa filmu spočívá v tom, že se skupina zajatých amerických vojáků snaží dostat přes německé pozice zpět ke své armádě. V originále spolu samozřejmě postavy zajatců hovoří anglicky a ve filmu se vyskytuje několik scén, kdy zajatci musí hovořit s německými vojáky německy, přičemž německy umí jen několik málo ze zajatců. V německé verzi spolu všichni mluví německy, a když se na scéně objeví němečtí vojáci, kteří také mluví německy, Američané jim najednou nerozumí. Z napínavé scény se tak rázem stala fraška.

Pravidla překladu

Ani sami překladatelé nemají většinou vyhraněný názor, co je lepší – zda dabing či titulky. „Nejtěžší na titulkování je nacpat někdy hodně rychlé dialogy do titulků tak, aby dávaly smysl, obsahovaly klíčové informace, ale nebyly příliš rychlé a dlouhé," říká překladatelka Martina Buchlová


Autor: Isifa.cz

"V dabingu to musí jít o něco hůř – některé obraty nevypadají špatně, když je napíšete, ale jakmile se to vysloví, víte, že něco není v pořádku. Tak, jako by se při titulkování měl dávat důraz na informační přesnost, u dabingu by to měla být přirozená plynulost řeči. Dabing si také může dovolit být nespisovnější než titulky, protože nespisovné koncovky a tvary slov vypadají napsané daleko vulgárněji než vyřčené. Každopádně si myslím, že na přípravu bude asi mírně náročnější dabing – musí se brát v úvahu délka promluvy postav, všechny pohyby úst se musí něčím vyplnit… U titulků stačí si pohlídat tu délku řádku,“ shrnuje své zkušenosti překladatelka.

Příprava titulků také podléhá řadě technických předpisů a omezení, o kterých nemá řadový divák ani tušení: „Bývá daný počet znaků na řádek, většinou 34 znaků včetně mezer. Pravidlem bývá 3 sekundy na jednořádek, 4 sekundy na dvojřádek. Některé cizí filmy mají ovšem anglické titulky třeba i na 40 znaků i víc, takže je komplikované se do toho vejít. Další pravidlo: pokud to jde, udělat druhý z řádků delší,“ popisuje alespoň některé požadavky překladatel David Pišvejc. Kromě toho jsou překladatelé v případě titulků vystaveni možnosti přímého srovnání, která u dabingu odpadá. Buchlová, která připravuje titulky i pro některé filmové festivaly, k tomu jen dodává: „Když se smějí někde, kde není vtip, vím, že je něco špatně – bohužel tou dobou už s tím nejde nic dělat.“

Tak jak – dabing, či titulky?

Otázka, zda je lepší dabing či titulky, tak stále čeká (nejspíše marně) na definitivní odpověď.

Místo ní však možná dojde díky rozvoji informačních technologií k jistému kompromisu: na internetu lze (s vyšší či menší mírou ilegality) vyhledat většinu filmů a seriálů jak s titulky, tak s dabingem.

Důležitou roli samozřejmě hraje a bude ještě dlouho hrát televize, která v tuzemsku nejspíše zůstane u dabingu, ale kdo je s nabídkou pořadů v televizi vysloveně nespokojen, může zapátrat na internetu. Případně, má-li chuť, se znovu a znovu pouštět do rozhovorů na témě „dabing versus titulky“ a snažit se přesvědčit ostatní o své pravdě.

Čemu dáváte přednost vy? A proč?

58 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 5. 2011 17:37