Hlavní navigace

Cvičením a plaváním ku zdraví? Ve špíně to neplatí

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Rádi, nebo neradi, většinou sportujeme s vidinou zlepšení nejenom figury, ale hlavně zdraví. Chuchvalce prachu, upocené činky či cizí rohovina ve sprše nám ale dvakrát dobře neudělají.

Každý z nás tam byl alespoň jednou za život, ať dobrovolně či nerad. Jsou mezi námi nadšenci, kteří mají různá sportoviště za svůj druhý domov, i ti, kterým stačila jedna návštěva a ani párem volů už je zpátky nedostanou. Možná proto, že jim upocené přístroje v posilovně nebo chuchvalce vlasů v bazénu vzaly chuť zvelebovat svou tělesnou schránku.

Ona je tu taky možnost, že si sice upevníte svaly a tím i zdraví, ale na druhou stranu se na něm nepěkně podepíší hygienické nedostatky některých zařízení. Jak jsou na tom s hygienou v bazénech, fitcentrech nebo tělocvičnách? Kdo kontroluje kvalitu vody, a desinfikuje někdo činky? Odpovědi budeme hledat společně s provozovateli sportovišť i hygieniky.

Začneme od podlahy

…ze které ploskami nohou v tělocvičnách mnohde nabalujeme drobky a cizí rohovinu. Bohužel nikde není závazně dáno, jak často se v tělocvičnách musí desinfikovat či vytírat podlaha, po které denně i v malém studiu projdou desítky bosých nohou.

A podle toho to také někde vypadá. Hromádky prachu, které zvláště alergikům poškádlí plíce hlavně při cvičení na břiše, nejsou bohužel výjimečným jevem. Pokud jste doufali v to, že má-li tělocvična v rozvrhu pět cvičebních hodin denně, po každé lekci tam naběhne úklidová četa, doufali jste marně.


Autor: Isifa.cz

V některých fitcentrech zapojují do čištění strojů návštěvníky

„Stírání podlahy v šatnách a cvičebním sále probíhá nejméně 1× denně před provozem, případně navíc dle potřeby. Plus nejméně 1× týdně provádíme „hloubkový“ úklid,“ říká Michal Šanda ze Sportareálu Družstevní.

Už to tak vypadá, že si doma uklízíme podlahu se stejnou frekvencí, a to nám tam nepobíhají schvácení jedinci z celého sídliště. Hygienici v tom však problém nevidí, jak nám prozradila mluvčí Krajské hygienické stanice v Liberci Zuzana Balašová: „Jedná-li se o cvičební studio či posilovnu, kde nedochází k fyzickému kontaktu s klienty (jako např. u masáže), je míra rizika ohrožení zdraví nízká. V takových provozovnách provádíme státní zdravotní dozor 1× za 3 roky.“

Na druhé straně naší republiky jsou kontroly ještě méně intenzivní. „Četnost kontrol je nastavena na interval 1× za 4–5 let,“ říká pro server Vitalia.cz mluvčí Moravskoslezské hygienické stanice Radim Mudra. V tomto ohledu hygienici spoléhají hlavně na podněty od občanů. Na Krajské hygieně v Brně sportovní zařízení kontrolují jen na základě podnětů veřejnosti, řekl nám Miroslav Staněk.

Takže jestli vám žíněnky nevoní, nezbývá než prohnat prsty po klávesnici a podat podnět k prošetření na oblastní hygienickou stanici.

Nejčastější prohřešky a sankce na sportovištích

Mezi ty nejzásadnější problémy, které jsou hygieniky evidovány, se řadí:

  • nedostatky při provádění úklidu a dezinfekce
  • nedostatečné množství teplé vody ve sprchách
  • nedostatečné větrání

Čistí někdo cvičební pomůcky a posilovací stroje?

V tomto směru musíme důvěřovat provozovateli a jeho pracovníkům, že minimálně každý den s hadříkem v pravé a desinfekcí v levé ruce všechny ty činky, podložky, kruhy, overbally, steppery a kola zbaví výpotků cvičenců. Nemáte-li důvěru, můžete v posilovně použít cvičební rukavice a coby izolaci mezi vámi a strojem ručník.

Další variantu v boji s cizími výměšky uplatňují například v brněnském Sportareálu: „Každý návštěvník po skončení svého cvičení po sobě čisticími/desin­fekčními prostředky stroj očistí. Čistidla jsou přímo ve cvičebně,“ popsal nejenom zdejší praxi Michal Šanda.

Bazény jsou na tom líp


Autor: SXC

Čistota vody v bazénech je poměrně přísně kontrolována

S čistotou jsou na tom v bazénech o mnoho tříd výš. Tady totiž pravidelná hygienická kontrola „shora“ probíhá velmi často. Třeba na brněnský plavečák v Řečkovicích si loni posvítili hned 6×. Kontroloři ale odcházeli s prázdnými peněženkami, pochybení zde nenašli.

Vodu s bakteriemi, řasou a lekníny v českých bazénech budete hledat marně. Průběžné informace o kvalitě vody v jednotlivých bazénech má totiž hygienická služba trvale k dispozici prostřednictvím elektronického informačního systému. Všichni provozovatelé bazénů mají povinnost zasílat výsledky laboratorních analýz prováděných svými smluvními laboratořemi, a to každý měsíc. Jak zaznívá z Krajské hygieny v Ostravě: „I díky tomuto systému nejsou v poslední době zaznamenávány v kvalitě bazénové vody závažnější nedostatky.“

Většina provozovatelů bazénů navíc, nad rámec svých povinností, odebírá vzorky vody až 3× denně a podrobuje je vlastním analýzám.

Co se hygieny zázemí bazénů týče, probíhá průběžně po celý den. Za Aquapalace Praha říká Kateřina Fadljevičová: „V provozních špičkách se provádí hloubkové mytí podlah a šaten během provozní doby. Samozřejmě před a po skončení provozu probíhá generální úklid a desinfekce všech prostor a zařízení.“

Do bazénu nesmí zahmyzení lidé

I kdyby provozovatelé napnuli všechny své síly na udržení téměř sterilního prostředí za nápisem „Bazén“, vstup jednoho špindíry veškerou jejich snahu smázne. Proto na jejich straně stojí zákon (Zákon č. 258/2000 Sb.), který je opravňuje do areálu takovou osobu nevpustit. Praví se tu: „Do vody bazénů a vodních atrakcí nemají přístup osoby trpící přenosnými vlasovými nebo kožními chorobami, popř. jinými přenosnými chorobami, u kterých existuje možnost přenosu vodou nebo kontaktem, dále osoby zahmyzené a osoby zjevně pod vlivem alkoholu nebo psychotropních látek.“

Nedostatky zjištěné hygienickými stanicemi v bazénech:

  • v hygienickém zabezpečení kvality vody (dodržení předepsaného množství volného chlóru v bazénové vodě
  • při vedení evidence povinných ukazatelů

Občas kontroloři vyjíždějí na základě podnětů, které se v souvislosti s bazény většinou týkají podezření z přenosu infekčních onemocnění (pohlavní infekce) bazénovou vodou. Za moravskoslezskou hygienickou stanici tuto možnost přenosu vyvrací její mluvčí Radim Mudra: „Tyto dohady dosud nebyly nikdy potvrzeny a již při zahájení šetření bylo vysoce pravděpodobné, že pro daný druh onemocnění je přenos bazénovou vodou krajně nepravděpodobný, ne-li vyloučený.“

Co např. hrozí při nedodržení hygienických pravidel na sportovištích:

  • alergické reakce
  • kožní choroby a reakce
  • všelijaké hmyzí potvory
  • nevolnost ze špatného vzduchu

V tělocvičnách tedy našlapovat zlehka nebo v obuvi a do bazénu směle přes sprchy a desinfekční „brodítko“. V loňském roce udělili oslovení hygienici pokuty v řádu několika tisícikorun, žádné velké prohřešky na plaveckých stadionech neshledali ani žádný nezavřeli. Vzhledem k tomu, že do posiloven a cvičebních studií hygienici moc často nezavítají, čistota záleží hlavně na majiteli či provozovateli. Nikdo netvrdí, že se ve většině tělocvičen nedá z podlahy jíst, ale když nad někým visí bič, vždycky je tu větší jistota, že to funguje líp.

Čtěte dále: Čuráte do bazénu?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).