Co místo cukru? Coca-Cola mění vzhled i složení

Celosvětový trend je snižovat obsah cukrů ve slazených nápojích. Tyto tendence se začínají postupně promítat do změny receptur nebo technologických postupů výrobců těchto nápojů. Tedy i do produktů společnosti Coca-Cola, včetně stejnojmenné vlajkové lodi tohoto výrobce.

Klíčoví evropští a světoví výrobci slazených nápojů se zavázali snížit obsah cukru ve svých produktech. Konkrétně v porovnání s rokem 2015 v průběhu pěti let, tedy do roku 2020, o deset procent. To vede i v případě Coca-Coly k hledání alternativních nekalorických sladidel či ke snižování hmotnosti prodávaných výrobků. Nově ale také ke změnám designu variant Coca-Coly tak, aby se varianty „zero“ či „light“ opticky více blížily „tradiční cole“.

Co místo cukru?

Mezi nekalorická sladidla, jimiž jsou nahrazována tradiční kalorická sladidla sacharóza (řepný cukr) a glukózo-fruktózový sirup, patří především aspartam, acesulfam-K, cyklamát a steviolové glykosidy. Aspartam a acesulfam-K jsou přitom zhruba dvěstěkrát sladší než řepný cukr, steviolové glykosidy ještě o něco více, cyklamát je až padesátkrát sladší než cukr.

Každé z těchto sladidel má ale trochu jinou příchuť, což pro výrobce znamená nemalé výzvy k zachování původních senzorických vlastností dotčených nápojů. To je také důvodem, proč není v současné době podíl nekalorických nealkoholických nápojů na trzích EU příliš vysoký. V řadě zemí se pohybuje jen v jednotkách procent (Polsko čtyři procenta, Itálie sedm procent), výjimku tvoří jen několik států, například Belgie (dvacet devět procent). ČR si v tomto smyslu vede velmi dobře, právě Coca-Cola dodává na trh už devatenáct procent výrobků se sníženou nebo nulovou energetickou hodnotou použitých sladidel.

Přesto se ale nabízí otázka, zdali je cílený úprk od tradičních kalorických sladidel to nejlepší řešení. Řepný cukr nebo glukózo-fruktózový sirup nejsou zas takovými nepřáteli lidstva, ostatně cukry představovaly a představují stále více než poloviční příjem energie pro člověka, a nějakou energii přijímat prostě člověk potřebuje. Problém je, že ji také musí vydávat, což značná část společnosti nečiní a následně hledá umělá nepřirozená řešení.

V jedné Coca-Cole je glukózo-fruktózový sirup, v jiné zemi používá řepný cukr

Další problém je v laických až manipulačních údajích, které řadový spotřebitel získává prostřednictvím médií. To se mimo jiné týká opakovaně aktualizované „diskriminace“ spotřebitelů v zemích, v nichž Coca-Cola přidává do svých produktů zmiňovaný glukózo-fruktózový sirup (izoglukózu), zatímco v jiných používá řepný cukr – sacharózu. Co je za tímto problémem, možná stojí za krátkou informaci, zvláště když se aktuálně řeší na půdě Visegrádské čtyřky takzvaná „dvojí kvalita potravin“.

K tématu: Dvojí kvalita potravin v EU

I ze Slováků dělají popelnici Evropy

Velké srovnání potravin v ČR a SRN: Složení je ve třetině případů jiné

Za všechno totiž může systém regulace trhu s cukrem v EU (tzv. „cukerný pořádek“) prostřednictvím cukerných kvót. Ty mimo jiné pro původní členské země stanovovaly, že k výrobě uvedeného sirupu (izoglukózy) je možné využít jen několik procent z regulované produkce řepného cukru. To v praxi znamenalo, že v řadě zemí nevznikaly příslušné zpracovatelské kapacity k produkci sirupu. Svou roli hrála i nevůle k technologickému pokroku a zachování pozice evropských cukrovarů specializovaných na produkci sacharózy. Přesto část z nich zanikla (i u nás).

Naproti tomu v USA, kde nebyla a není výroba cukru svázána cukerným pořádkem, výrobě sirupu nic nebránilo, a proto se tam nápoje sladily a sladí sirupem (izoglukózou). Také použití sirupu na Slovensku a v Maďarsku má svou logiku – tyto nové členské země si totiž při vstupu do EU vyjednaly národní modifikace cukerného pořádku EU, navíc mají lepší klimatické podmínky (je tam tepleji) k produkci kukuřice, z níž se glukózo-fruktózový sirup vyrábí. Trh s kukuřicí k produkci sirupu navíc nepodléhá cukerné regulaci.

Zbývá samozřejmě rozdíl v nutriční hodnotě (podle Asociace spotřebitelů Slovenska z roku 2011 v kvalitě) řepného cukru a glukózo-fruktózového sirupu (izoglukózy). Z hlediska kalorické hodnoty či skladbě příslušných cukrů přitom mezi oběma sladidly rozdíl není, naopak, složení obou typů cukrů je prakticky stejné. Sacharóza (řepný cukr) je totiž disacharid, který se skládá z padesáti procent fruktózy a padesáti procent glukózy. Izoglukóza je polysacharid, v němž je zhruba pětapadesát procent fruktózy a pětačtyřicet procent glukózy.

Mimochodem, vyšší obsah fruktózy je spíše pozitivní, pokud uvážíme, že je tento cukr součástí medu (až z třiceti osmi procent) a také jahod, ostružin, borůvek, melounů, cibule a právě i kukuřice. Snad až na kukuřici jsou přitom všechny jmenované komodity symbolem zdravých potravin až „superpotravin“ (lesní plody).

33 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 3. 2017 13:40