Cukr a sůl: bílé zlo

Roky nám lékaři spílají, nesolte jak diví, necukrujte všechno a vždy. A výsledek? Solíme už třikrát víc, než bychom měli, a cukru sníme za rok čtyřicet kilogramů.

„Dnes do výživy mluví každý. Protože každý už někdy jedl housku a připálil čaj. Je třeba si uvědomit, že je to velmi složité téma,“ řekla Věra Adámková, přednostka preventivní kardiologie z IKEMu na odborné konferenci iniciativy Vím, co jím. Rozhodla se pro osvětu a vyprávěla nám o rizicích spojených s nadměrnou konzumací cukru a soli a přidala i pár konkrétních případů z praxe.

Pěkně si ten život přesladíme

„Před mnoha lety si lidé museli najít med od lesních včel, aby měli něco sladkého. První cukr je znám od dob Karla IV., kdy se s ním sladilo maso i brambory. Zajímavé je, že už tenkrát se podával cukr při rekonvalescenci, kdy lidé potřebovali získat rychlou energii,“ vypráví profesorka.

Jako s šafránem už ale dávno s cukrem nezacházíme. Sladkosti jsou poměrně snadno dostupné, jak finančně, tak i nabídkou, a ze sváteční sladkosti se stala všední a každodenní záležitost. „Doporučení nebo spíše tolerovaná spotřeba cukru se dnes pohybuje kolem dvaceti kilogramů, my ale v České republice máme spotřebu dvojnásobnou, v Americe dokonce tří až čtyřnásobnou,“ říká Věra Adámková. Ale možná se blýská na lepší časy. V posledním roce až roce a půl v České republice spotřeba cukru klesla o více než jeden kilogram.

Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.

přednostka preventivní kardiologie

CEM IKEM

Největší spotřebitel cukru? Mladík a senior

Lékaři by ale přes pozitivně vyhlížející trend rádi znali přesnější statistiky, ze kterých by mohli detailně vysledovat, jaké spektrum lidí cukr kupuje. Byť jisté náznaky již mají. Jiné velké studie jim totiž ukazují, že mezi největší konzumenty cukru patří mladí muži a senioři. „Senioři si raději dají vlastní upečenou buchtu než plátek masa, který se jim špatně kouše,“ říká Věra Adámková a doplňuje: „Docela nás ale děsí i fakt, že od roku 2002 přibývá spotřeba cukru u mužů mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, významně u nich také stoupá BMI. V České republice byl u mužů v roce 1992 BMI na zhruba dvaceti sedmi (i tak to byla nadváha), dnes už je na dvaceti osmi.“ (více Body Mass Index – BMI)

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pokud je alespoň jeden rodič obézní, je jeho dítě v osmdesáti procentech také obézní. A už „pouhá“ nadváha rodičů zvyšuje riziko obezity u dětí dvakrát až třikrát. A obezita rovná se rizikový faktor pro diabetes, kardiovaskulární choroby, některé typy nádorových onemocnění…

Ale cukr samosebou nejsou jen kostky v cukřence, což mnozí lidé, kteří k prof. Adámkové chodí, často vůbec netuší, resp. si to neuvědomují. Nadšeně jí tak vypráví o tom, že už konečně jedí ovoce, že si dávají po obědě kompot… „Nesmíme zapomínat, že cukry jsou v pečivu, omáčkách, nápojích a hojně i v ovoci, u nějž se nám spotřeba zvýšila o dva kilogramy ročně,“ dodává lékařka.

Sůl nad zlato, i nad život

Podle lékařů spotřeba pšeničných výrobků úzce souvisí se spotřebou soli. V pečivu údajně spotřebujeme velkou část soli z celkového denního příjmu. Jak však ve Stručném komentáři, který se váže k roku 2014, uvádí Český statistický úřad: „Spotřeba pšeničného pečiva vzrostla ročně o jeden a půl kilogramu.“ Takže na tom nejsme zrovna nejlépe.

widgety

Lékaři bědují, že to s námi jde od desíti k pěti, že si jednoduše nedáme říct. Zatímco Světová zdravotnická organizace doporučuje konzumovat denně pět gramů soli, tedy dva gramy sodíku, my si klidně dopřejeme i třikrát více. „Dobře edukovaný pacient přinese z osmdesáti pěti procent pravdivě sestavený jídelníček, protože je mu jedno, co si myslíte o něm i o tom, jestli jí špatně nebo dobře. Takový pacient má v jídelníčku kolem deseti gramů soli. V primární prevenci, kdy k nám přijdou lidé s obtížemi, zjistíme, že mají v jídelníčku i sedmnáct gramů soli,“ popisuje případy z praxe Věra Adámková.

Ve spotřebě soli si mezi Evropskými státy držíme společně s Maďarskem prvenství. Shodně konzumujeme denně čtrnáct až šestnáct gramů soli. V Evropě se ale toto číslo pohybuje mezi osmi až dvanácti. V Německu, Rakousku a Švýcarsku je to dokonce pouze šest gramů. „Kdybychom snížili denní přísun soli na polovinu, dokázali bychom snížit výskyt cévně mozkových onemocnění o dvacet pět procent a kardiovaskulárních nemocí o sedmnáct procent, čímž bychom přepsali všechny epidemiologické tabulky,“ říká Věra Adámková.

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 2. 2016 5:29