Co mění zákon o potravinách? Nečekejte zázraky

Autor: Isifa.cz

Novela zákona o potravinách byla konečně schválena. Některé změny zákazník stěží zaznamená. Co je důležité v potravinářské novele z pohledu běžného spotřebitele?

Znění novely zákona 110/1997 Sb., o potravinách schválené ve středu 14. května dolní komorou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je prakticky jednohlasně prezentováno jako změna, která je po všech stránkách v zájmu vyšší informovanosti spotřebitele a v laické veřejnosti tak vzbuzuje značná očekávání. To je sice v obecné rovině pravda, všechny navrhované změny ale patrně k uvedenému cíli nepovedou a také všechny nenastanou za půl roku, jak se mnozí domnívají.

Větší písmo a kontrastní pozadí

V první řadě je časovým limitem další pokračování legislativního procesu projednáním návrhu v horní komoře (Senátu) a finální souhlas prezidenta republiky, což může platnost novely v praxi zbrzdit. To však není podstatné pro asi nejviditelnější změnu. Díky nařízení EU je platná pro všechny členské státy, a podle všeho bude praktickým přínosem zejména pro starší spotřebitele – totiž zvětšení velikosti písma na obalech potravin. Současně bude muset výrobce umístit povinně uváděné informace na barevně kontrastní pozadí.

Na větší písmo na obalech potravin se přitom mohou spotřebitelé v ČR těšit skutečně nejpozději v polovině prosince, a to i kdyby nebyla novela zákona schválena. Neboť, jak již bylo řečeno, naše země musí tuto přímo použitelnou legislativu EU aplikovat tak či tak. Vedlejším spíše pozitivním efektem tohoto opatření pro spotřebitele pak budou, zejména na potravinách s menšími obaly, také v řadě případů pouze české texty, neboť stávající zahraniční (a často spotřebitele matoucí) mutace se pro zmíněnou povinnost na menší obaly nevejdou. Otázkou je, jak moc se to promítne do nákladů výrobců potravin, zdá se však, že nijak podstatně – ale to teprve uvidíme.

Údaje o alergenech

Zejména pro alergiky bude důležitou změnou povinnost povinně zveřejňovat údaje o alergenech také v případě nebalených potravin (u balených již tato povinnost existuje) a stejně tak by se nově měli o existenci alergenů v podávaných pokrmech dozvědět lidé v restauracích. Tyto změny přitom již mají přímou souvislost s platností novely zákona o potravinách.

Země původu masa

Další, spotřebiteli nejen v ČR dlouhodobě požadovanou novou informací, bude povinnost uvádět zemi původu masa (ne tedy masných výrobků). Týká se to všech druhů mas jako jednosložkové potraviny, tedy (kromě dnes již takto povinně identifikovatelného hovězího) také povinnost takto označovat zemi původu čerstvého, chlazeného i zmrazeného masa vepřového, drůbežího, skopového i kozího masa.

Také v tomto případě je uvedená povinnost součástí potravinářské novely, ale stejně jako v případě velikosti písma jde o aplikaci legislativy EU (konkrétně 1337/2013), kterou by musela naše země naplnit nejpozději počátkem dubna příštího roku. Lze ale očekávat, že informace o původu masa naleznou spotřebitelé na příslušných potravinách také již letos, když už se budou měnit obaly; a ostatně, v mnoha případech je tomu tak již nyní.

Tataráky budou dál

Jsme-li u masa, je třeba také zmínit „kauzu tatarák“, kterou před dvěma lety rozehrál hlavní hygienik ČR Vladimír Valenta jako jeden z emotivních argumentů pro nedotknutelnost restauračních zařízení kontrolovaných zatím jen a pouze hygienickou službou. S odrazem tehdejších vyjádření se lze občas setkat i dnes. Server Vitalia se v minulosti tématu podrobně věnoval (Tatarák se syrovým žloutkem z restaurací nezmizí), přesto je asi na místě zopakovat, že rozšíření působnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy na restaurační zařízení, které novela přináší, prodej tataráku v těchto podnicích v žádném případě neohrozí. Mimo jiné proto, že jak evropská, tak tuzemská legislativa samozřejmě počítá s tím, že pokrmy se mohou po kulinářské úpravě uvádět na trh jak teplé, tak studené.

Detailní tuzemská legislativa pak stanovuje, že není přípustné přidávat do tepelně nezpracované potravinářské suroviny další tepelně neopracovanou surovinu (což je třeba syrový žloutek do syrového tataráku), to je ale opatření týkající se přímo výroby potravin a nikoli přípravy pokrmů v restauracích a samotná novela zákona o potravinách na tento případ také pamatuje. Tataráky tedy budou dál.

Jasné složení nápojů typu radler

Novela zákona o potravinách přinese také nové údaje o složení nápojů s obsahem alkoholu nad 1,2 procenta. K tomu ČR sice legislativa EU nezavazuje, jde ale podle všeho o praktickou informaci týkající se povinného uvádění seznamu složek, z nichž je příslušný nápoj se zmiňovaným obsahem alkoholu vyroben. Je veřejným tajemstvím, že mnohé nápoje typu radlery obsahují řadu přídatných látek, jejichž přítomnost řeší celá řada spotřebitelů v případě potravin, avšak v případě alkoholických nápojů tyto údaje v současné době k dispozici mít nemusí.

K tématu: Jsou ovocná piva cool?

Definice hlavní složky chybí

Velké diskuse vzbudila při projednávání novely tohoto zákona povinnost označovat hlavní složku v případě nebalených potravin a bez přítomnosti spotřebitele zabalených potravin. O jaké potraviny by konkrétně šlo a jak bude hlavní složka definována, ponechali nicméně zákonodárci rozumně na znění prováděcích vyhlášek. To v praxi znamená, že i po schválení a platnosti novely údaj o hlavní složce spotřebitelé u nebalených potravin zatím nenajdou. Lze přitom očekávat, že se tak stane nejdříve ve druhé polovině příštího roku, a možná ještě později. Zmiňovaná definice oné hlavní složky i stanovení okruhu takto označovaných potravin bude totiž legislativní, technický i lingvistický oříšek. Pokud by se nepodařilo najít pro spotřebitele srozumitelné a pro výrobce akceptovatelné řešení, mohl by dokonce přinést více škody než užitku.

Výživové údaje povinně až později

Koncem letošního roku také ještě nemusí najít spotřebitelé na obalech potravin takzvané výživové údaje. Jejich uvádění je podle legislativy EU povinné až od konce roku 2016. To samozřejmě neznamená, že výživové údaje vůbec na obalech nebudou – řada výrobců je tam má, stejně jako jiné dobrovolně uváděné údaje, již teď. Pokud ale takové údaje na obalech ještě téměř dva roky spotřebitel nenajde, není to žádným porušením zákonů.

Oznamovací povinnost: původ potravin

Vyšší informovaností spotřebitele je také argumentováno ve prospěch další, celkem opět viditelné změny, která je schována za pojmem „oznamovací povinnost“ týkající se velkých maloobchodních sítí. Ty mají uvádět u vstupu do svých prodejen pět zemí, z nichž nejčastěji odebírají potraviny a ve své podstatě tak spotřebitele informovat o tom, ve kterém řetězci nalezne nejvíce domácích potravin.

Uvedené opatření již funguje rok na Slovensku (jako v jediné zemi EU) a nelze rozhodně říci, že by to zrovna slovenskému spotřebiteli pomohlo. Stejně jako na Slovensku je i u nás (a vlastně v jakékoli zemi) skladba potravin prodávaných v těchto sítích zhruba ve všech stejná. Možný záměr odlišit od sebe sítě s vyšším a nižším podílem českých potravin tak nemá žádnou vypovídací hodnotu. Nemluvě o tom, že řetězec uvede například podíl „německých potravin“, jenže ve skutečnosti jde o potraviny dovezené z Německa – což ovšem může být redistribuce a vůbec nemusí jít v praxi o německé potraviny.

Kromě toho je skladba prodávaných potravin především odrazem chutí, zkušeností a stravovacích návyků spotřebitelů, což žádná cedule nebo vlajka u vchodu do prodejny nezmění. A navíc tento údaj nelze, i z důvodů, které jsou popsány výše, v praxi kontrolovat. To už vědí i na Slovensku, jenom je jim hloupé rušit opatření, do kterého vložili tamní politici své politické ambice. Podle všeho tak čekají na to, až jejich opatření zkritizuje EU – a to bude zřejmě i případ ČR.

Drtivá většina nových informací, které novela zákona přinese, nicméně skutečně v zájmu spotřebitele je. Byť přinese také více povinností výrobcům a zejména prodejcům potravin.