Co se děje s darovanou krví

Autor: SXC

Už jste někdy darovali krev? Nebo snad chodíte pravidelně? Pak by vás mohlo zajímat, jakým způsobem bude využita. Dělí se na několik přípravků, které pacienti dostávají samostatně.

V České republice je podle Zdravotnických novin registrováno zhruba tři sta tisíc dobrovolných dárců krve. Minulý rok zvládly sestry a lékaři z transfuzních stanic okolo jednoho miliónu a sta tisíc odběrů. Protože se odebírá čtyři sta sedmdesát mililitrů krve, znamená to celkem zhruba pět set sedmnáct tisíc litrů životadárné šťávy. Pro představu: k naplnění standardního plaveckého bazénu olympijských rozměrů byste potřebovali jen zhruba šestinásobek tohoto množství. Takzvaná plná krev se však v současném zdravotnickém průmyslu používá spíš zřídka.


Autor: Jana Tichá

Odběr krve má přesná a přísná pravidla

Krev od dobrovolných dárců se většinou v nemocnicích dělí na množství dalších složek, v technické hantýrce označovaných jako transfuzní přípravky. Výjimku tvoří plánované operace, při nichž se dá očekávat velká ztráta krve – například výměny kloubů. Před výkonem jdete na odběr, abyste mohli darovat krev sami sobě. V České republice připadá na tzv. autotransfuze asi pět procent všech odběrů krve.

Váš necelý půllitr obvykle skončí v těle několika dalších lidí, nikoliv jen jednoho. Celý proces je komplikovaný a řídí se množstvím přísných pravidel. Ta mají zabránit přenosu případné infekce a uchovat cenný materiál, který za běžných okolností podléhá rychlé zkáze, v použitelném stavu. Nejdůležitější je zabránit krvi ve srážení.

Jedná se o mašinerii biochemických reakcí, která přemění tekutou šťávu na ve vodě nerozpustný gel. Základem je přeměna molekul bílkoviny fibrinogenu na molekuly fibrinu. Ty se pak začnou vzájemně spojovat a způsobí už zmíněný efekt. Srážení krve se dá zabránit pomocí speciálních přípravků. Podle konkrétního přípravku a dalších podmínek skladování pak zůstane použitelná 21 až 35 dní. Také je možno ji zmrazit na extrémně nízkou teplotu. K tomu je ale nutné přidat do krve látky, které brání tvorbě ledových krystalů. Zmražená krev vydrží i několik let.

Buňky na centrifuze

Naprostá většina krve se po odběru v laboratoři dělí na jednotlivé složky, které dostávají pacienti samostatně podle potřeby. Zásadní technický prvek v oddělovacím procesu je odstředivka, cizím slovem centrifuga. Zvláštní případ odstředivky je i automatická pračka, přepnutá do ždímacího režimu. Centrifugy k oddělování krevních složek mívají okolo čtyř tisíc otáček za minutu (nejdražší pračky jen okolo jednoho tisíce osmi set). Složky krve se v odstředivce rozvrství podle hmotnosti. Část z nich se ještě odděluje pomocí filtrů a dalších prostředků.

Z krve se v laboratořích získávají červené krvinky, krevní destičky, plazma a plazmatické bílkoviny. Podle předpisů Světové zdravotnické organizace se musí ve všech státech testovat na přítomnost virů hepatitidy (infekční žloutenky) typu B a C, různých typů HIV a přítomnost bakterie Treponema pallidum, způsobující syfilis. Dárci ještě vyplňují podrobné dotazníky. Ty mají vyloučit byť i jen teoretické riziko přenosu dalších chorob, jako je například nemoc šílených krav, případně jakékoliv jiné ohrožení či komplikace.

Množství jednotlivých transfuzních přípravků je zvykem vyjadřovat v transfuzních jednotkách. Jedna jednotka označuje kvantitu, získanou od jednoho dárce. S laskavým svolením trpělivého čtenáře bych se o nich rád rozepsal do větších podrobností. Nuže, za mnou!

Přípravky z červených krvinek

Červené krvinky jsou buňky diskovitého tvaru o průměru šest až osm milióntin metru. V rámci šetření energií se dobrovolně vzdaly svého jádra. Za normálních okolností žijí okolo sta až sto dvaceti dní. V jednom milimetru krychlovém krve je jich čtyři až pět miliónů, což znamená, že tvoří zhruba čtvrtinu všech buněk v těle. Jejich životní poslání je přenášet kyslík, k čemuž jim slouží známé barvivo hemoglobin. Jako transfuzní přípravek se produkují ve čtyřech typech, lišících se mírou odstranění ostatních složek krve, a tím i rizika nežádoucí reakce příjemce.

Nedostatek červených krvinek, cizím slovem anemii, může vyvolat množství příčin od dědičných nemocí přes leukemii až po velkou ztrátu krve při úrazu nebo operaci. Svoje vlastní krvinky používají jako doping sportovci. Víc krvinek znamená lepší zásobování svalů kyslíkem a tím pádem vyšší výkon. Jedná se však o nebezpečnou praktiku, protože krev s nezvykle vysokým množstvím krvinek má odlišné mechanické vlastnosti a může přetěžovat cévní soustavu.

Katalog nemocí: Anémie neboli chudokrevnost

Choulostivé destičky

Ještě menší než červené krvinky jsou krevní destičky. Mají v průměru jen dvě až tři milióntiny metru. Stejně jako ony nemají jádro. V jednom milimetru krychlovém krve je jich za normálních okolností sto padesát až tři sta padesát tisíc. Žijí osm až dvanáct dní. Jejich nejdůležitější funkce je zástava krvácení. Když se octnou v poraněné cévě, začnou se shlukovat a tvořit první zátku, bránící úniku krve. Uvolňují signální látky, které spouští hojení.

Destičky získané z darované krve rychle podléhají zkáze. Vydrží jen okolo tří až pěti dní. Používají se k zastavení krvácení. Může jít o pacienty, kteří mají destiček méně, například kvůli onemocnění kostní dřeně. Podávají se při operacích nebo stavech patologicky zvýšené srážlivosti krve, které mohou vzniknout z množství různých důvodů od šoku přes porod až k otravě krve.

Co s plazmou?

Krevní plazma je kapalina, v níž se krevní buňky vznášejí. Odpovídá za něco přes polovinu objemu životodárné šťávy. Víc než z devíti desetin ji tvoří voda. Kromě ní ale obsahuje ještě množství jiných látek, z nichž některé jsou velmi cenné. Asi nejdůležitější jsou srážecí faktory, což jsou molekuly, které spouštějí sled reakcí, na jehož konci je přeměna fibrinogenu na fibrin a srážení krve. Ty se ale rychle rozpadají, proto musí být oddělená plazma co nejdřív zmražena. Obvykle se uvádí limit šesti hodin.

Doba skladování zmražené plazmy se pohybuje podle teploty od tří měsíců do tří let. Jakmile se jednou rozehřeje, nesmí se už znovu zmrazit. Pacientům se podává nejčastěji při krvácení, operacích nebo jako příprava na ně. Částečným rozmražením plazmy je možno získat tzv. kryoprotein, což je zahuštěná směs srážecích faktorů a fibrinogenu. Srážecí faktory se dají z krve získat i samostatně. To je možné ještě pro několik dalších bílkovin.

Opačně než srážecí faktory působí protein jménem Ambitrombin III. Je užitečný pro lidi, kteří ho sami díky vzácné mutaci v krvi nemají, nebo pro ty, kdo mají problémy s přílišným srážením krve. Důležitý je také albumin, protein mnoha funkcí. Pacienti ho dostávají při selhání jater, zánětech ledvin, po úrazech, popáleninách a ztrátě krve.

Plazma dárců obsahuje i protilátky proti rozšířeným onemocněním. Ty mohou prospět lidem, kteří o ně mají z toho či onoho důvodu nouzi. Jedná se o různé virové infekce, spalničky, dětskou obrnu, zarděnky, atd.

Rozhodnete-li se tedy darovat krev, můžete si být jisti, že bude zužitkována do poslední kapky, nebo ještě lépe do poslední buňky.

Zdroje a odkazy:
http://en.wiki­pedia.org
http://is.muni­.cz/th/151162/prif_b/Ba­kalarska_prace­.pdf
http://wiki.me­dik.cz
http://www.cer­venykriz.eu/cz/bdk_pou­ziti.aspx
http://www.tran­sfusionguideli­nes.org/docs/pdfs/htm_e­dition-4_all-pages.pdf
http://www.ves­mir.cz/clanek/krev-je-zvlastni-stava
http://www.you­tube.com/watch?v=eD­sqlfd6cRQ
http://www.zdn­.cz/denni-zpravy/z-domova/krevni-transfuze-v-cr-133347
http://www.zdn­.cz/denni-zpravy/z-domova/se-zasobovanim-krvi-nemaji-nemocnice-v-cr-pry-problem-461251?seo_na­me=zdr