Co máme mezi nohama? Pindíka, bimbase, kačenku nebo lunu?

Autor: SXC

U mužů na celé čáře vyhráli pindíci. Alespoň tak doma vysvětlujeme dětem, co má tatínek mezi nohama. A maminka? Tam je výběr pestrý. Od kačenek přes lulinky až k buchtičkám.

V rámci soutěže o knihu Jak děti přicházejí na svět, jsme požádali čtenáře, aby napsali, jak doma říkají ženským a mužským pohlavním orgánům. A ukázalo se, že čeština je jazyk hodně bohatý. Chcete se inspirovat?


Autor: Isifa.cz

U mužů na celé čáře vyhráli pindíci, pinďové a pinďouři. Nebo taky pinďula či pinďulka. Ti jednoznačně vedou ve většině českých a moravských domácností.

Teprve s lehkým odstupem následuje bimbas a šulínek. Pak se domácnosti shodnou snad ještě na lulínkovi, lulánkovi a jeho obměnách. Poté už ale jednotná pojmenování pro mužský orgán končí a začíná velký rozptyl.

Tak třeba v rodině Jiřiny ze Starých Hamrů se říká o holčičkách, že mají „škatuli“ a chlapečci „péro“. U Dany z pražského Podolí mají doma muži „camprdlíka“. Řada rodin má doma u mužů prostě a jasně docela obyčejný „penis“. Lucie z Mohelnice zase napsala, že doma se říká o mužích, že mají docela obyčejný „penisek“. Zato pro holčičí orgán mají dokonale zvukomalebné pojmenování: „lunička“.

To Jiřina z Milovic učí děti, že kluci mají mezi nohama „kohoutka“. Holčičky mají v této domácnosti jen docela obyčejnou „pipinku“. Renata ze Sezemic to má doma obráceně: pro kluky mají z řady ničím nevybočující pojmenování Pindík (pravda, s velkým „P“), ale dívky v rodině mají kouzelnou „Julinku“. Jana z Prahy 2 zase učí syna čurat „penisem“, ale holčičky mají „cvrčka“.

U dívek vedou buchtičky a kačenky

Dámy mají co do domácích pojmenování pohlavních orgánů mnohem víc na výběr. A byť v domácnostech vítězí „buchtička“ a „kačenka“, není to vítězství drtivé. V těsném závěsu jim totiž konkurují „pipinky“ a „pipky“.

Zajímavé je, že v mnoha domácnostech se tak trochu překrývá označení ženských pohlavních orgánů s úplně jinou částí těla, s níž pohlaví sice sousedí, ale jinak spolu nemají nic společného. Takže se v mnoha rodinách říká, že holčičky mají „prciny“, „prcinky“ a „prcky“. Nebo taky „prdelky“.

V několika rodinách se ještě vžilo pojmenování „číča“. Ale pak už je rozptyl skutečně hodně velký. Od „božky“, což používají v rodině Ivany z Prahy 3, přes „Julinku“, „luničku“, „lunu“ a „cvrčka“ až k „lulinkám“.

A dorazily i slovenské příspěvky. U sousedů se o chlapčcích říká, že mají „pipina“, „pepina“ nebo taky „čikuláka“. Holčičky mají „šušku“. Zvláštní ovšem je, že nemálo rodin se pojmenování pohlavních orgánů doma úplně vyhýbá. A když už je to nezbytné, řeknou třeba „však víš…“ Nebo „On“ či „Ona“.

Máme dva chlapečky, ročního a tříletého. Před nimi říkáme pinďa nebo píďa, no, a když se zamyslím, tak my s manželem se mezi sebou pojmenování spíš vyhýbáme, víme, co myslíme a stačí říct obecně „on“ „ona“… Když mě viděl Štěpánek nahou a bylo mu asi 2,5 roku, tak jen prohlásil: maminka pinďu nemá, jen zadek má, tak jsme ho pochválili, že má pravdu, ale pojmenování jsme nijak neřešili. Takže pojmenování pro holčičky zatím nemáme,“ říká Markéta z Pardubic. A dodává, že když sama byla malá, říkalo se u nich dámskému přirození „pinďula“.

A jak říkáte u vás doma tomu, co se bimbá pánům mezi nohama a škvírce, kterou mají slečny?

49 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 7. 2012 13:55