Co je v cizině zdarma, za to v české restauraci zaplatíte

Autor: Isifa.cz

Rozdíl mezi českou a zahraniční restaurací je nebetyčný. Zatímco u nás nemalá část restaurací zpoplatňuje i služby, které v praxi nic nestojí, a šidí na míře, v zahraničí si hosta snaží zavázat.

Zpoplatnění služeb, které v praxi nic nestojí, neochota vyjít vstříc přání hostů, neschopnost nabídnout jim motivaci k opětnému návratu a naopak šizení na míře, váze nebo při placení – to je stále přetrvávající realita v nemalé části tuzemských restauračních zařízení. Leccos z uvedených praktik odhalila v poslední době i tuzemská média, leccos ale neodhalila, případně je skutečnost horší než ve veřejně prezentovaných informacích.

Kohoutková je k mání, ale musíte zaplatit

Například podávání kohoutkové vody. Podle zveřejněných údajů mají hosté takovou možnost v současné době již ve zhruba dvou tisících restauracích a kavárnách v ČR, což má být meziroční nárůst z pětadvaceti procent na pětatřicet procent v poskytování této služby v restauračních zařízeních. To je ovšem více než nadsazené – v ČR totiž existuje něco mezi padesáti až šedesáti tisíci (podle různých parametrů) restauračních zařízení, takže podíl těch, kteří takovou službu nabízejí, činí ve skutečnosti jen několik procent. A navíc tuto službu často zcela nestydatě zpoplatňují. To se týká zejména měst, kde se lze setkat i s takovými případy, kdy si restaurace účtuje za decilitr kohoutkové vody i čtyřicet korun. Dlužno dodat, že jsou k takovému kroku některé podniky nuceny dodavateli různých druhů balených vod, kohoutková totiž pro ně znamená nevítaně levnou konkurenci.

Konečně restauratérům uvidíme pod pokličku

I přes to, že se v naší zemi drží zvyk „díška“, snaží se hostinští vydělávat na hostech ještě navíc šizením na objemu podávaných nápojů (zejména alkoholických) i při účtování cen. Opětovně to nedávno odhalila Česká obchodní inspekce (ČOI). Uvedený nešvar je rozšířený především ve velkých městech, což je poněkud paradoxní za situace, kdy právě v takových lokalitách má zákazník volbu jiného, zákazníka neokrádajícího podniku. Právě ČOI je v současné době spolu s hygienickou službou jediným dozorovým orgánem, jehož kontrol se mohou restauratéři obávat. To se však změní s přijetím novely zákona o potravinách, která umožní vstup do těchto veřejných stravovacích zařízení také Státní zemědělské potravinářské inspekciStátní veterinární správě ČR. Vehementní protesty restauratérů proti této části novely jsou přitom ve světle přetrvávajícího chování jak personálu, tak ještě častěji majitelů restauračních zařízení, vlastně pochopitelné. Konečně jim totiž někdo uvidí „pod pokličku“, a osobně se domnívám, že se budeme docela divit, co vše tam dozorové orgány odhalí.

Rozdíly mezi našimi a zahraničními restauracemi jsou nebetyčné

Něco již naznačily leckteré pořady, především pak pilotní TV seriál „Ano, šéfe“. Ten se přitom věnoval především kulinařině a kvalitě surovin pro přípravu jídel. Možná ještě větší rezervy jsou ale v kvalitě přístupu a obsluhy. Tu můžeme lépe než obvykle posuzovat především v současné době, při konfrontaci zkušeností s restauračními službami a přístupem v zahraničí a u nás. Rozdíly jsou nebetyčné, v řadě případů. V zahraničí je například zcela běžné, že se příslušná restaurace snaží hosta si nějak zavázat – tu dostane jako pozornost podniku panáka, onde nějakou pochutinu, nebo je mu připraven pokrm, který není vůbec v oficiální nabídce. Nějaká voda k napití, pakliže v lokalitě existuje zdroj pitné vody, se v zahraničí vůbec neřeší. U nás ale nedokáže většina restaurací připravit, pakliže je nemá v nabídce, ani poloviční dětské porce.

Prostředí neznalý cizinec na to jen zírá. Především restaurace ve velkých turisticky atraktivních českých městech jsou přitom, ač si to ne každý uvědomuje, velmi významnými kontaktními místy pro zahraniční návštěvníky, obdobně jako třeba taxikáři. Především úrovní poskytovaných služeb (kvalitu jídla až na vyloženě podařené nebo nepodařené výtvory obvykle zahraniční návštěvník neposoudí) se tak nemálo podílejí na image ČR a tvorbě podkladů pro rozličné bedekry popisující turistické možnosti ČR. I proto je postupné oddělování zrna od plev v této oblasti důležité, třeba i prostřednictvím novely zákona o potravinách. I když je to ve své podstatě – stejně jako při nákupu potravin v maloobchodech – primárně věc spotřebitelů.

35 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 8. 2014 22:26