Co hrozí dětem na internetu a jak je ochránit?

Děti vyrůstají v podstatě online. Na síti se dokáží skvěle orientovat, často lépe než rodiče. Není divu, počítač mají doma, ve škole a někteří i v mobilu. Co ovšem děti nedovedou, je bránit se nebezpečí, které na ně číhá na internetu. O to se musejí postarat rodiče. Poradíme vám jak na to.

V listopadu roku 2007 policisté zadrželi vrátného průmyslového objektu a obvinili ho z 35 znásilnění nezletilých obětí. Pachatel se na internetu vydával za prvotřídního osobního strážce nebo za sponzora dětských domovů. Na webu Lide.cz si hledal chlapce ze sociálně slabších rodin a ptal se jich na jejich zájmy a na to, odkud pochází. Po nějaké době jim přislíbil peníze nebo splnění jejich materiálních přání – za tyto dary požadoval nahé fotografie chlapců. Pokud na toto oběti přistoupily, vyhrožoval jim, že fotografie vyvěsí v místě jejich bydliště, a vyžadoval po nich sexuální styk. Podle posledních zpráv vrátný ve skutečnosti zneužil 28 chlapců.

Děti a internet

Naštěstí někteří na tuto obludnou hru nepřistoupili a celá věc se dostala do povolaných rukou. Všimněte si však, jak jednoduše pachatel dosahoval „úspěchů“. Přitom by postačilo, aby děti znaly a držely se zásad bezpečnosti na internetu a o věcech lépe komunikovaly s rodiči.

Anonymita na webu umožňuje kompletní změny identity jedince a téměř neomezenou možnost lhát. Na internetu funguje spousta webů určených dětem, které však rozhodně nenavštěvují jen ony. Mezi uživateli se najdou i různí vtipálci vydávající se například za popové hvězdy, ale i horší případy. Objevují se zprávy o osobách vydávajících se za důvěryhodné vrstevníky dětí anebo za pečující a milé starší osoby – snaží se je postupně přimět k setkání v reálném světě, dostat z nich adresu bydliště apod. Jednají většinou velmi opatrně, nechtějí vzbudit podezření, a jsou schopní čekat na svou příležitost týdny nebo i měsíce. Zdůrazňují potřebu zachovat vznikající vztah jako „malé společné tajemství“. Postupně mohou začít zdůrazňovat erotická témata, posílat nevhodné fotografie atd. Toto vše nejlépe vystihuje anglický termín „grooming“.

Pronásledování a šikana

Obtěžování není jediné riziko. Na internetu existují obdoby nepříjemného a agresivního chování, které známe i z běžné offline reality. Díky relativní anonymitě kyberprostoru se zde s nimi setkáváme mnohem častěji – přece jen zde chybí taková sociální odezva a násilníci se tak méně bojí trestů a negativních ohlasů. Napadání druhých, šikana, probíhá nejčastěji na různých druzích komunitních webů, na diskusních fórech a na chatech. Agresoři jsou ovšem často dosti vynalézaví, doplňují si informace o svých obětech přes vyhledávače, posílají e-maily, útočí přes ICQ a jiné IM apod. Může jít o lidi úplně neznámé anebo naopak o jedince, kteří postižené osobně znají například ze školní třídy. Ačkoli jsou nebezpečí internetové agrese vystaveni všichni bez rozdílu, u dětí se jedná o problém očividně mnohem palčivější. Vedle zcela otevřené šikany se dítě může stát terčem pronásledování – cyberstalkingu.

Jak se bránit?

Děti a internet

A pak tu máme tisíce nevhodných stránek s miliony nevhodných klipů. Tak třeba: Tři černoši s jednou běloškou, jak je pánbůh stvořil – video, kde skupina mladistvých bije náhodného kolemjdoucího – text oslavující holocaust – rozhovor mezi lidmi užívajícími si užívání tvrdých drog – k tomu všemu a k mnohému dalšímu se může dítě dostat jediným kliknutím na zdánlivě nevinný odkaz. I zkušený uživatel internetu se občas diví, jak se taková hrozná či divná věc před ním v okně prohlížeče objevila. Co se pak všechno může stát a stává důvěřivým malým lidem.

Ačkoli je naše kulturní prostředí nastaveno k větší otevřenosti než například v puritánských Spojených státech, i u nás určitě máme důvody zabránit dětem v přístupu na některé stránky. K tomu slouží programy známé jako „parental control“, neboli rodičovská kontrola. Fungují různými způsoby: omezují časově možnost přístupu na internet, nabízejí vytvořit seznam povolených/za­kázaných stránek, filtrují mechanicky nevhodné weby atd. Dnes už máte základní parental control program i jako součást Windows Vista. Jinak se s nimi setkáte v různých antivirových nebo „internet security“ balíčcích, anebo je seženete i samotné.

Čeho se bojí děti nejvíce: Virů

Zeptáte-li se svých potomků, čeho se na internetu bojí, pravděpodobně vám jako první řeknou, že hlavně virů. Během svých toulek po síti narazí na mnoho podivných webů s podezřelým obsahem, při používání e-mailu jim dojde jistě přehršel nejrůznějších nebezpečných spamů a podobně. Dítě často ještě neví, jak rozlišovat mezi solidními a pofidérními stránkami, a tak se na počítač časem dostane velké množství všelijaké špíny. Naštěstí existují mnohé společnosti vedoucí s výrobci virů sysifovský boj. Doporučuje se nainstalovat a pravidelně aktualizovat antivirové programy, sehnat si dobrou antispamovou ochranu a nezapomenout ani na antispyware. Řešení softwarové by se však mělo kombinovat s řešením psychologickým – v těchto situacích jistě pomůže, když svému potomkovi vysvětlíte, podle čeho pozná, jestli může to a to otvírat nebo stahovat. Dítě byste také měli ujistit, že za vámi může kdykoliv přijít a zeptat se.

S tím trochu souvisí i další nebezpečí. Na internetu se setkáme s podvodníky snažícími se vytáhnout z důvěřivců nejrůznější osobní informace a ty pak využít hlavně k vlastnímu obohacení. Snad asi každý ví, že dítě by nemělo mít možnost opsat si například údaje z platebních karet a podobně. Potomek dále může po čemsi zatoužit, nechat si to poslat na dobírku anebo zaplatit pomocí SMS. Naštěstí by v této situaci měl každý slušný obchodník přijmout storno objednávky. Jedna zásada však zabrání všem těmto komplikacím. Dítě by se mělo naučit nepsat nikam jakékoli osobní údaje – a když už, tak jedině po rozhovoru nebo lépe s asistencí rodiče.

Děti a nelegální sdílení hudby a filmů

Děti a internet

S rostoucí velikostí přenosů dat na internetu se stále častěji řeší to, jak by se měla aplikovat ochrana autorských práv ve virtuálním světě. Celou záležitost vcelku komplikuje fakt, že dnešní právo v podstatě neví, co vlastně internet je. Přibližme si to na malém příkladu: Uživatel z Austrálie si založí web pod italskou doménou běžící na serveru v Tanzánii a poskytuje na něm nelegální filmy – ve kterém státě by měl být za toto chování souzen? Nikdo to neví jistě.

Náš právní systém v otázce ochrany autorských práv nijak výrazně neošetřuje zvláštní povahu internetu, tudíž zatím platí ty stejné zákony jako v offline realitě. Máte-li zájem o podrobnou analýzu, odkáži vás na článek od Jána Matejky publikovaný na Lupě. Stručně řečeno: Audiovizuální či textový obsah (hudba, filmy apod.) chráněný autorským zákonem lze z internetu legálně pro osobní potřebu stáhnout, ale další sdílení či jiné rozšiřování je již protizákonné. Oproti tomu chráněný software by se neměl ani stahovat. To však děti a mladiství nevědí, a zároveň netuší, jak vysoké tresty a pokuty hrozí jim nebo jejich zákonným zástupcům.

Zajímá vás víc?

Rizik spojených s dětmi a internetem je samozřejmě mnohem více. Tento článek nemohl obsáhnout úplně vše, ale pokud vás zajímá např. potenciální nebezpečnost online her, riziko vzniku závislosti na internetu, či extremistického a násilnického obsahu na síti, pročtěte si speciální přílohu našeho sesterského magazínu Slunečnice.cz.

Článek je shrnutím přílohy webu Slunečnice.cz, zkráceno za laskavého souhlasu autora