Co byste měli vědět, než začnete s in-line bruslením

Bruslení, to není jen vycházková jízda vpřed, ale sport, který může opravdu zabolet. Dříve, než vyrazíte na in-line stezku, měli byste si osvojit základy jízdy, získat stabilitu a hlavně naučit se prakticky kdykoliv zastavit. Naučte se brusle ovládat dřív, než vyrazíte na stezku.

Přiznám se, že jednodenní lekce s in-line instruktorem společnosti Bootcamps Jakubem Makaloušem mi dala mnohem více než několik desítek ujetých kilometrů na bruslích. Pravda, nezapotila jsem se u toho tolik, zato mi stouplo sebevědomí – to jezdecké pochopitelně. Už se bruslí nebojím, vím, že správným postojem mohu přejet téměř jakoukoliv překážku. Postoj bývá největší chybou začátečníků, kolena mají napnutá a těžiště zbytečně vysoko. Neustále se soustředí na obě brusle, aby nějak neškobrtli. Přitom jsou to právě brusle, které si umějí vybrat správnou dráhu. Nechte jim volnost. Zapomeňte na to, že by nohy dělaly něco stejně. Každá si jede to své. Jedině tak to bude fungovat, radí Jakub Makalouš.   

Nejdříve na trávu

Každý začátečník, který si koupí brusle, by s nimi měl jít nejdříve na trávu. Nebojte se, kolečka to neničí. Na relativně bezpečném místě si zvyknete na trochu delší nohy, osvojíte si stabilitu a vyzkoušíte si zmíněný základní postoj – jedna noha je vždy mírně vpředu. Když nebruslím, to znamená jedu pouze setrvačností nebo z kopce, měl bych mít vždy jednu nohu trochu vpředu. Rozložím tak váhu a zvládnu prakticky jakoukoliv překážku. Pokud vás totiž překvapí nějaká nerovnost, například klacek, kanál nebo díra a vjedete na ni oběma bruslemi, hrozí zakopnutí, radí instruktor Jakub Makalouš a dodává, že na bruslích je třeba se uvolnit: Největší nepřítel bruslení je strach z rychlosti, z toho, že spadnu nebo se mi to zasekne. 

Po trávě se samozřejmě nejezdí, ale chodí nebo různě poskakuje – například ze strany na stranu, skoky o 180°, nebo různé úskoky. Člověk se sžívá s bruslemi a získává jistotu. Není tak tvrdý v kolenou. Dalším stupínkem k úspěchu je padání. Možná to zní šíleně, ale zkuste se trochu rozběhnout, pak spadnout na kolena a na ruce (musíte mít samozřejmě chrániče!). Není na tom nic těžkého a vlastně to vůbec nebolí. Pády se zpočátku trénují také na trávě, později se přejde i na asfalt. Když pak spadnete „naostro“, pravděpodobně nebudete zmatkovat. Člověk snažící se při pádu nějak zachránit si totiž většinou ublíží mnohem víc.  

  • Jak (za)brzdit

Všimli jste si, kolik lidí jezdí bez brzdy na pravé brusli? Téměř všichni si ji sundávají. Lidé na to nahlížejí tak, že kdo má brzdičku, tak není cool, ale to je samozřejmě hloupost, říká zkušený bruslař Jakub Makalouš a dodává: Přitom když se podívám na stezku, mám dojem, že 90 procent lidí vůbec neví, jak brusle zastavit. 

Pokud si na nic nehrajete a spoléháte se na namontovanou brzdu, pamatujte na správný postoj. Nejprve si předsuňte nohu s brzdou a pak teprve začněte brzdit. Zadní nohu nechte co nejvíce vzadu, rozložíte tak váhu. Nejčastější chybou bývá, že má jezdec nohy vedle sebe, málo pokrčená kolena a je lehce v záklonu. Kdyby se před ním vyklubala nějaká nerovnost, pravděpodobně by měl co dělat, aby jízdu ustál. 

brzdění pluhem

Druhý způsob, kdy už namontovanou brzdu nepotřebujete, je „plužení“. Podobně jako na lyžích, špičky směřují k sobě. K tomu, aby se vám opravdu podařilo tímto způsobem zastavit, musíte mít nohy co nejvíce od sebe, čímž brusle zatížíte. Vhodné je to i při jízdě z mírného kopce, kdy tak regulujete rychlost. Nejčastější chybou jsou nohy nedostatečně daleko od sebe.

Způsob brzdění, který je na stezkách nejvíc k vidění, je tzv. „téčko“. Přední nohu necháte volně jet a zadní nohou to kolmo zaflekujete, viz obrázek. Nevýhodou je, že to poměrně dost sjíždí kolečka a hlavně se tento způsob příliš nelíbí vazům v kolenou. Důležité a nejtěžší je udržet směr. To samé platí i u dalšího, již náročnějšího způsobu brzdění, kdy se naopak kolmo stočí přední noha. Opět tvar „T“. Důležitý je plynulý pohyb.

Možností, jak zastavit, je mnohem více, například vběhnout do trávy – důležité je opravdu přejít z jízdy do běhu. Přinejhorším spadnete, ale do měkkého. Pak samozřejmě existuje řada způsobů, kdy se zastavíte o lavičku, lampu nebo zábradlí, doporučuje Jakub Makalouš začátečníkům a dodává, že bezpečně fungují ovšem jen v případě, že máte chrániče na zápěstí.

  • Jízda z kopce

Zlým snem pro začátečníky, ale i trochu pokročilé, bývá kopec. In-liner si často neví rady, jak dolů. Logicky se bojí rychlosti, toho, co bude dole a sám sebe se ptá, zda zvládne zabrzdit. Možností, jak se dostat pod kopec, aniž byste si sundali brusle, je opět několik. Buď můžete opatrně sejít bokem (nejlépe pokud kopec lemuje pruh trávy). Nebo použijte způsob, který vychází ze zmíněného plužení. Roztáhnete co nejvíce nohy a odšlapujete do stran. Tento způsob navíc šetří kolečka.

Ten, kdo si troufne a rozhodne se kopec sjet, by měl opět dodržovat správný postoj – jedna noha vepředu. 

  • Samotná jízda vpřed

Základní bruslařský styl je takový, že odraz jde mírně do strany a noha se pokládá zpátky pod  tělo. Nejčastější chybou je cupitání, kdy se člověk po brusli nesveze. Lidé ovšem jezdí různými způsoby, někdo se například snaží zvedat nohu co nejvýše, čímž posiluje. Je několik způsobů jízdy, které se obměňují v prospěch posilování určitých svalových skupin. Nelze říci, který způsob je správný. Nejdůležitější je prostě umět brusle ovládat, říká Jakub Makalouš. 

  • Přechod z jízdy vpřed do jízdy vzad

Přechod z jízdy vpřed do jízdy vzad je už tak trochu machrovinka a využít ji můžete v případě, že proti vám jede například hezká slečna a vy si nechcete vykroutit krk – jednoduše se otočíte. Nebo, když na stezce minete nějakého známého a v rychlosti mu chcete něco říci.  

Začátečník se často nakloní a objede celý půlkruh, obě nohy má na zemi. Přitom je tak snadné zlehka přešlapovat z jedné nohy na druhou a otočit se v podstatě na místě. Pokud ovšem jedete trochu rychleji, zvedněte jednu nohu a druhou si stoupněte na špičku. Otočíte se velice rychle a de facto na místě. Stejně elegantní je, když zůstanete oběma bruslemi na zemi. Pouze se nadlehčíte a jen přední (nebo zadní) kolečka zůstávají na zemi. Nepřítelem tohoto poměrně snadného způsobu je strach. Člověk se pak nedotočí a uhne jinam, než měl v plánu. Ideální je zkoušet to na trávě. 

Je kurz bruslení řešení?

bruslení kurz

Když si koupím brusle, měl bych se je naučit alespoň ovládat, říká in-line instruktor Jakub Makalouš a má bezpochyby pravdu. To, co se děje na stezkách, je často hrůza. Pokud si nejste na bruslích jistí a není nikdo, kdo by vám poradil jak na to, navštivte nějaký kurs bruslení. Lekce mohou být jak individuální, tak skupinové. Ceny jsou různé – od sta korun za lekci výše.

Cílem kurzu je udělat z člověka především sebevědomého bruslaře, který si je na bruslích jistý a nebojí se. Učí se brzdit, padat a podobně. K výuce se z počátku využívá rovný plácek. Instruktor s sebou nosí kužele, které můžete různě objíždět. Některé cviky pak mohou výrazně zlepšit kondičku – různě se poskakuje, jezdí se popředu, pozadu, zařazují se kliky… Existuje celá varianta her, kdy zaměstnáme mozek žáka. Ten pak zapomene na strach i na brusle na nohou, uzavírá Jakub Makalouš.  

Foto: Filip Singer