Chtěla si vydělat patnáct tisíc měsíčně, teď má firmu se sto zaměstnanci

Vybudovala svou firmu od nuly a za deset let existence se stala špičkou v oboru. Produkty Lifefood najdete na trzích po celé Evropě. Jak se Tereza Havrlandová k rawfood dostala a co ji hnalo kupředu?

Studovala souběžně práva a ekonomii na dvou vysokých školách, ale protože velmi ráda cestuje, páté ročníky si rozložila do několika let a vyrazila do světa. Studovala ve Francii i na Novém Zélandu a s oblibou sjížděla na kitesurfu australské vlny. V tu dobu Tereza Havrlandová ani v nejmenším nepomyslela na to, že by kdy mohla šéfovat vlastní velké firmě s raw produkty, které by vyráběla a dodávala na světové trhy. A vidíte, dnes je její firma Lifefood na trhu deset let, má sto zaměstnanců a letos bude třetím rokem na Štvanici pořádat RawFest. Prostě se jí daří skvěle. Byť začátky nebyly růžové…

Kdy jste se začala zajímat o syrojedení, tzv. rawfood?

Hodně jsem se o rawfood začala zajímat během svých cest. Vlastně hned, jak jsem rawfood objevila a zjistila, jak je to úžasné a co za dobroty se v něm dá dělat, navíc zdravě, jsem si řekla, jak skvělé by bylo mít někdy takovou restauraci. Ale chtěla jsem ještě cestovat a dostudovat, tak jsem tuto myšlenku uložila k ledu. Až ve chvíli, kdy mě vážný úraz donutil vrátit se zpět domů, jsem se k této myšlence trochu vrátila. Napadlo mě, že bych mohla začít dovážet tzv. superfoods, které jsem znala například z Austrálie, ale u nás se tehdy, před deseti lety, neprodávaly. Založila jsem firmu a začala s dovozem. Neměla jsem v plánu vlastnit nějakou velkou firmu se zaměstnanci, chtěla jsem jen dovážet v nějakém rozumném množství zajímavé produkty, vydělat si třeba patnáct tisíc měsíčně na svoji výplatu…

A kde se to zvrtlo? Teď máte podnik se stovkou zaměstnanců…

O výdělku tehdy nemohlo být ani řeči. To, co se vydělalo, se hned utratilo na další zboží a náklady na jeho prodej, proto jsem stále vymýšlela, jak sortiment rozšířit a rychleji ho prodat, abych nějaké peníze vydělala.

Jak dlouho trvala doba, kdy jste jen otáčela peníze a vlastně z toho nic moc neměla?

Asi sedm let.

Co vás tak hnalo kupředu, proč jste to nezabalila?

Zabalit jsem to chtěla několikrát, ale ono nebylo jak. Já jsem sama za sebe dlužila osm milionů. Jak bych je mohla z běžného platu kdy splatit? Ten dluh byl rozhodně velkou motivací pokračovat, inovovat a vymýšlet něco nového.

Třeba spustit výrobu…

Ano, od roku 2007 jsem začala i s vlastní výrobou. Říkala jsem si, že superfoods jsou fajn, ale chtělo by to ještě něco víc. Třeba snacky, jaké jsem znala z amerických trhů. Kdybych je dovážela, dostala bych se na cenu, za kterou by to nikdo nekoupil, takže jsem musela začít s vlastní výrobou. Což mě ovšem uvrhlo do dalších problémů – zaměstnanci, nájem… Teď už nešlo jen o mne. Takže jsem přišla na to, že jedinou cestou z kola ven je najít investora. To se stalo, a pomohlo to. Modernizovali jsme prostory i výrobní technologii. Všechno se začalo obracet k lepšímu.

Tehdy jste začali expandovat do celé Evropy?

Ano. Musím říct, že nás hodně překvapilo, že v Evropě tyto produkty, až na anglický trh a eshopy, vůbec nebyly. V roce 2007 měla Česká republika vlastně nejrozvinutější trh s rawfood v rámci celé Evropy.

Začátky rawfood aneb Jedí jen syrovou rostlinnou stravu. Jsou blázni?

Jste tedy průkopníky v Evropě?

Ano, asi jsme vystihli ten správný moment. Ale bylo za tím spousta práce, právě proto, že lidé tehdy rawfood vůbec neznali. To se začalo obracet asi tak před čtyřmi lety, kdy za námi na veletrh přišli lidé a říkali: My máme zájem o živé jídlo a vy ho máte, to je super. Už to nebylo o vysvětlování, dostali jsme se do situace, kdy lidé hledali nás.

Nastal tedy ideální čas vrátit se trochu k vaší velké zálibě, k cestování…

Asi polovinu zimy trávím v zahraničí, odkud ale normálně osm až devět hodin denně pracuji, jen si tak trochu přesouvám kancelář do teplejších oblastí. A když je to možné, tak se v rámci těchto cest snažím objevovat nové dodavatele nebo získávat informace o dalších plantážích a rostlinách, ze kterých bychom chtěli něco nově zpracovávat.

Co vás aktuálně zaujalo a naposledy jste implementovala do svých výrobků?

Loni jsem v Amazonii objevila brazilskou plodinu Açaí, která je už teď součástí naší nové příchutě energetické tyčinky Lifebar. Zaujaly mě tam ale i další rostliny, z jejichž semen a plodů místní lidé vyrábějí různá másla a oleje. To mě nadchlo a navedlo na myšlenku vyrábět vlastní raw kosmetiku. Ale na to si ještě musíme počkat. Je to pro mě otázkou dalších dvou, tří let, než tento čerstvý nápad přetavíme do skutečnosti.

Kdo jsou vlastně vaši dodavatelé, jsou to přímo producenti ze zahraničí?

Je to různé, hodně surovin máme z Peru, kde roste řada zajímavých rostlin. Tím, že se více zajímám o Brazílii, tak do našeho portfolia bude určitě pronikat spousta tamních plodů. Dovážíme ale i z Bali, Ugandy nebo ze Senegalu. Od všech těchto kupujeme napřímo. Vše v nejvyšší bio kvalitě a hlavně tedy si hlídáme raw status u všech surovin.

A co se týče českých dodavatelů?

V sezoně se snažíme brát to, co jde. Spolupracujeme s Jaroslavem – farmářem ze Svobodného statku na soutoku, se kterým se vždycky domluvíme – dodává nám vše, co potřebujeme, a on pro nás pěstuje to, co se v České republice pěstovat dá. S ostatními surovinami je to složitější. My třeba máme poptávku po pohance, slunečnicovém, lněném či dýňovém semínku, ale v našich končinách ho není tolik, kolik bychom potřebovali. Bavíme-li se o certifikované bio kvalitě, českých producentů, kteří by dokázali pokrýt naši poptávku, bohužel není dostatek.

Přečtěte si: Kdo to kdy slyšel? Bio z Číny?

Když se vrátíme do roku 2007, kdy jste spustila výrobu vlastních produktů, čím jste tenkrát začínali a jak jste se od té doby rozrostli?

Úplně první byl Čokoládový sen, jehož výrobu jsem nejprve zadala externí firmě, která měla vyrábět podle mé vlastní receptury, ale byla to úplná katastrofa. Víčka nebyla dovřená, etikety nakřivo, obaly umaštěné. Nezbývalo, než začít s vlastní výrobou. Začali jsme přebudováním staré pekárny, ve které jsme původní pece přeměnili na sušárny. Kromě krému Čokoládový sen jsme právě tam začali vyrábět troje lněné krekry a troje lněnky nasladko. Jen pro srovnání – dnes, po přestěhování, rekonstrukcích a dokoupení technologií – jsme na osmdesáti pěti vlastních produktech. Vyrábíme dvacet sedm sušených produktů, čtrnáct druhů tyčinek, třináct příchutí čokolád, čtyři druhy unikátních raw proteinových směsí se superfoods, osm druhů kuliček Rawmeo, ale i celou řadu privátních značek pro zahraniční zákazníky.

Kdo přichází s novými recepturami?

Historicky je větší část receptur stávajících produktů mým počinem, všechny ostatní jsou od naší vedoucí výroby Wlasty Hlinkové. Díky dlouholeté spolupráci jsme na sebe již dobře naladěné, čili aktuálně už nové věci vznikají převážně v kooperaci nás dvou. V praxi to skoro vypadá tak, že co nový týden – to nové nápady na další inovace z dílny Lifefood.

Ale vy nevymýšlíte jen krekry a tyčinky a různé druhy čokolád, ale sázíte i na sportovce, máte pro ně proteiny, proč?

Veganské proteiny, a navíc v opravdové raw kvalitě, nemohou obsahovat identický obsah a skladbu aminokyselin, jako mají nějaké hovězí či syrovátkové proteiny. Nám jde primárně o rovnováhu, přirozenost a vyváženost, takže „lifefoodí“ výrobky asi nebudou volbou pro „tvrdé“ svalovce. Tito lidé půjdou vždy cestou živočišných zdrojů, která jim dá více proteinu, ze kterého vystaví více nabobtnalé hmoty. Na druhou stranu je ale hodně veganů, pro které živočišné zdroje nejsou volbou, a zároveň kteří mají už plné zuby sóji a hledají něco přirozenějšího a snáze stravitelného, co má ale více bílkovin než běžná raw strava. Ti ocení naše raw proteinové směsi se superfoods.

Čtěte také: Proteinové nápoje podle odborníků: Při sportu, při dietě, dokonce i dětem

Kdo je tedy váš typický zákazník?

Už dávno to nejsou jen lidé konzumující rawfood, to bychom se ani neuživili. Naše výrobky vyhledávají ti, kdo se rádi inspirují trendy v oblasti zdravého životního stylu. Kdo od jídla očekává prvotřídní kvalitu. Naší velkou zákaznickou skupinou jsou určitě vegani, přirozeně také vitariáni – lidé žijící podle filozofie raw, ale také bezlepkáři a lidé, kteří jedí bio a tzv. clean foods – jídlo, které je tvořeno celistvými, co nejméně upravovanými surovinami, a hlavně bez aditiv. Hodně dbáme na kvalitu surovin, dokonce tu máme celé jedno oddělení, které kontroluje dodavatele – pečlivě sledují, jak surovinu zpracovávají, jak ji skladují a jak s ní nakládají.

Tím se vymykáte průměru, který je na českém trhu?

Odhaduji, že zhruba devadesát procent firem, které jsou na raw trhu po celém světě, své dodavatele vůbec neřeší. V tom se Lifefood určitě liší. Snažíme se vymykat i tím, že jsme tak trochu „trendsetter“, chceme být o krok napřed, přicházíme s inovacemi – příkladem mohou být naše tyčinky Lifebar, které vyrábíme už osm let. Během této doby jsme už několikrát zdokonalili technologii výroby i balení tak, abychom udrželi měkkost tyčinky s velkými kusy ořechů zároveň. Aby Lifebar chutnala co nejčerstvěji. A konkurence nezahálí – nezřídka se setkáváme s tím, že se nás jiní výrobci snaží dohnat, okopírovat. Věříme však, že právě důraz na kvalitu jednotlivých surovin a vývoj technologií Lifefood odlišuje od ostatních.

V čem máte před ostatními náskok, co máte nového?

Loni jsme třeba uvedli Crawnchies – celosvětově první raw chipsy ve stylu Pringels, letos máme v nabídce originální produkt, raw veganskou klobásu v bio kvalitě.

To jsem ještě nikde neviděla, seženu vaše výrobky běžně v supermarketu?

V Čechách nás najdete zejména v bio obchodech a obchůdcích se zdravou výživou, postupně se snažíme pronikat i do sportovních obchodů, kantýn větších firem, ale v obchodních řetězcích zatím nejsme.

A chcete tam?

To je otázka. Dlouhou dobu jsme byli jednoznačně proti, teď se ale k tomuto tématu stavíme otevřeněji. U některých konkrétních řetězců bychom o tom byli ochotni jednat, ale určitě nehodláme akceptovat smlouvy ukládající vysoké pokuty za tohle nebo za tamto. Upřímně, my to nepotřebujeme. Jsme ale ochotni o zpřístupnění našich pochutin uvažovat zejména proto, abychom byli dostupnější širšímu okruhu lidí, protože existuje velká skupina lidí, kteří by o „lifefoodí“ produkty měli zájem, ale do specializovaných obchodů nechodí, nakupují v supermarketech.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 3. 2016 0:04