Besnard-Charvet: Homeopatie je ve Francii součástí každodenní medicíny

Autor: Archív Christelle Besnard-Charvet

Christelle Besnard-Charvet je typická Francouzka. Jemná, drobná, šarmantní. O svých zkušenostech z lékařské praxe, ať již gynekologické či onkologické, mluví melodickým jazykem země, v níž má homeopatie zcela jiné postavení než u nás.

Původním vzděláním a praxí je chirurg, ve své každodenní praxi však již řadu let využívá homeopatii. Ta má ve Francii, kde doktorka Christelle Besnard-Charvet působí, jiné postavení a pravidla než u nás. „Hlavní benefit homeopatie je individuální přístup,“ říká.

Christelle Besnard-Charvet, M.D.

Francouzská lékařka-homeopatka se specializací na porodnictví a gynekologii, původně chirurg internista v nemocnicích v Lyonu, nejen ve své soukromé praxi nyní využívá homeopatický přístup. Pracuje jako gynekoložka, dále působí mj. v onkologické nemocnici v Lyonu na oddělení podpůrné léčby. Přednáší homeopatii, účastní se gynekologicko-porodnických kongresů, kde propaguje použití homeopatie ve svém oboru. Je autorkou publikací Homéopathie et périménopause (2009, česky Homeopatie & perimenopauza, Grada, 2014) a Homéopathie en gynécologie (2015).

Lékařka pracuje na gynekologicko-porodnické ambulanci, kde dle svých slov díky homeopatii může pečovat třeba o pacientky, které mají menstruační bolesti či vaginální záněty, o mladé dívky. Starším ženám, které nechtějí hormonální substituční léčbu, pomáhá v období perimenopauzy, řeší jejich návaly horkosti. Vyhledávají ji také pacientky, které si přejí otěhotnět a dlouho se jim to nedaří.

Působí ale také v onkologické nemocnici v Lyonu, kde pracuje na oddělení podpůrné léčby. Homeopatie je zde doprovodným prostředkem při léčbě onkologických onemocnění.

U nás je těžko představitelné, aby homeopat působil na onkologii. Jaké postavení má homeopatie ve vaší zemi?

Homeopatie je ve Francii součástí každodenní medicíny. Můžete se setkat s běžným lékařem, který předepisuje třeba jen několik homeopatik, až po specialisty, kteří využívají celou škálu homeopatických léků. Právo předepisovat homeopatické léky u nás mají i porodní asistentky. Další složkou zdravotnického personálu jsou lékárníci a ve Francii téměř všichni farmaceuti mají homeopatické vzdělání, aby dokázali svým klientům poradit akutní homeopatické léky.

Již několik let je možnost homeopatického vzdělávání na francouzských univerzitách, takže lze získat univerzitní diplom v oboru homeopatie. Nedávno byl v Bretani založen institut, který vydává diplomy meziuniverzitní.

V některých nemocnicích ve Francii je také určitý vymezený počet homeopatických léků, které můžete dostat v rámci nemocniční péče. Nemocnice mají seznamy homeopatik, které poskytují, zvláště na porodnických odděleních. Pokud lék není na seznamu léků poskytovaných nemocnicí, pacient si ho nechá donést nebo zakoupí v lékárně.

Přednášela jste v České republice. Jak hodnotíte situaci u nás?

Mám pocit, že situace v Čechách je podobná té, ve které jsme se nacházeli my ve Francii zhruba před pětadvaceti lety. U nás to postupovalo velmi rychle od okamžiku, kdy nemocnice připustily, že se v rámci nemocniční péče mohou podávat homeopatické léky. Bylo to zejména na žádosti pacientů, kteří si tyto změny vlastně vynutili.

I z politického hlediska je homeopatie zajímavým řešením, protože se neustále snaží snížit náklady na zdravotní péči. Myslím si, že i lidé u politické moci jsou si vědomi toho, že homeopatie není tak nákladná, nemá vedlejší účinky a zátěže jsou menší.

Ve Francii je homeopatická péče částečně hrazena pojišťovnou. Jaký byl vývoj?

Od roku 1965, kdy byly zaregistrovány homeopatické léky, byly hrazeny pojišťovnou. Zpočátku plně, ale postupně sledujeme čím dál nižší proplácení homeopatik a zvyšování spoluúčasti pacientů. Když vláda oznámila, že se rozhodla zvyšovat podíl pacientů na ceně homeopatických léků, byla sepsána petice s velkým počtem signatářů proti tomuto rozhodnutí. Do jednání vstoupili také odborníci na finanční záležitosti ve zdravotnictví, kteří varovali, že pokud nebude pojišťovnou hrazen homeopatický lék, budou lékaři předepisovat jiné léky, které jsou hrazeny pojišťovnami, zejména například pro poruchy spánku či deprese. To jsou léky, které by systém stály mnohem víc a ještě mají vedlejší účinky, které by zase následně vyžadovaly další lékařskou intervenci. Takže z tohoto hlediska by neproplácení homeopatik bylo neekonomické.

Sleduje a vyhodnocuje se u vás nějakým způsobem efekt homeopatie?

Největší epidemiologická studie o péči o pacienty z poslední doby sledovala tři skupiny pacientů. Jedni trpěli bolestmi svalů a kostry, druzí měli problémy depresivně úzkostné a třetí trápily ORL potíže. Studie se zúčastnilo devět set lékařů, vedle těch, kteří se věnovali jen klasické medicíně, mělo tři sta smíšené aktivity, tedy komplementární i klasickou medicínu, a tři stovky byli „čistí“ homeopaté. Bylo zjištěno, že ve všech třech skupinách byli pacienti stejně dobře opečováváni, rozdíl byl v tom, že u těch, kteří byli léčeni homeopaticky, nebyly zjištěny vedlejší účinky terapie.

Ve skupině pacientů s ORL potížemi bylo například při onemocnění horních cest dýchacích ve skupině léčené homeopaticky použito dvakrát méně antibiotik. Závěrem studie bylo, že lékaři všech tří skupin se dobře postarali o pacienty, a ti byli dobře léčeni a vyléčeni. Ovšem u pacientů s homeopatickou léčbou bylo za prvé léčení méně nákladné a za druhé neměli vedlejší účinky, jejich stav nebyl zhoršený vlivem léčby. Ti, kteří byli léčeni homeopaticky, neměli vůči pacientům s klasickou léčbou žádné nevýhody.

Jakou roli v takto pojaté homeopatické léčbě hrají léky, homeopatika, a jakou přístup k pacientovi?

Řekla bych, že postup je stejný, jako když dáváte pacientovi lék, který není homeopatický. Lékař, který pacientovi podává jakýkoli lék, s ním musí probrat otázky jeho životosprávy, návyků a podobně, a musí ho poučit, „jak zacházet se svým životem“.

My, chceme-li určit, jaký lék zvolit, musíme pacientovi pokládat určité specifické otázky. Například po čem nastaly projevy jeho potíží, v důsledku čeho. Právě odpovědi na tyto otázky umožňují některým pacientům uvědomit si buďto chybu, nebo nějakou anomálii v jejich životní dráze, vlastně díky tomu se mohou stát aktivními účastníky svého vlastního zdraví. Homeopatický lék pomáhá organismu, aby se jeho stav zlepšil, nestaví před něj překážky. Uvedu příklad antidepresiv: některý lék zakrývá příznaky deprese, neléčíte příčinu deprese, jen potlačujete projev. Pokud při indikaci k depresi připisujeme homeopatika, snažíme se pacienta doprovázet ke zlepšení jeho stavu, nikoliv něco zakrývat, ale usilovat, aby šel směrem k nápravě. Je tomu tak například i u těhotných žen, které mívají během tohoto období poruchy spánku. My se snažíme, aby měly fyziologický spánek, a ne jim dávat léky na spaní. Homeopatické léky respektují fyziologii organismu. Myslím si, že je mnoho situací, ve kterých mohou být homeopatika předepsána jako lék první volby, a teprve pokud nezaberou, potom přejít k jiné terapii.

Organismus jede po kolejích, a když dochází k jakémukoliv menšímu vykolejení, tak ho homeopatie vrátí zpátky na koleje, po kterých má pokračovat. Snažíme se nevytrhovat jednotlivý symptom z kontextu.

Pokud jsem dobře rozuměla vaší přednášce, volí se homeopatické léky také podle toho, jaké pocity pacient prožívá, zda cítí hněv, strach apod. To znamená, že na jeden problém je pro různé pacienty různý lék?

Když bych vám to chtěla přiblížit… v období, kdy jsem se začala zabývat homeopatií, uvědomovala jsem si například, že každá operace každého pacienta je jiná. Měla jsem v péči těhotné ženy a opět – u každé byl jiný průběh. Klasická medicína mi neumožňovala tento rozměr zohlednit v léčbě, neindividualizovala. To, že jsem nyní homeopat, neznamená, že bych zásadně předepisovala místo léku klasické medicíny lék homeopatický, to ne. Dělám to tak, abych věci dělala odlišně a komplementárně. Odlišný přístup uplatním například při předepisování antikoncepce, homeopatická antikoncepce neexistuje, takže když pacientka o něco takového požádá, tak můj přístup k tomu, abych jí pilulku předepsala, je na základě znalostí z homeopatie. Stejně tak je tomu například v onkologii, kde doprovázíme onkologickou léčbu pacientů, kteří tak mohou lépe snášet účinky brutální léčby, jako jsou léze a podobné příznaky. I v onkologii je zřejmé, že jeden stejný prostředek, jako je chemoterapie, má na různé lidi různé účinky.

Jste autorkou knihy Homeopatie a perimenopauza. Do jaké míry je toto období, pokud je provázeno symptomy, možné řešit pouze homeopatií? Není pacientka vystavena nedostatku hormonů, nehrozí jí například riziko kardiovaskulárních onemocnění, osteoporózy apod.?

Zhruba před třiceti lety se ženám systematicky dávala hormonální substituce, aby se předešlo osteoporóze a stárnutí organismu. Mezi těmito pacientkami začalo přibývat těch, které substituční substituci špatně snášely, měly bolesti prsou, návaly. Pak byla publikována studie, ve které se ukázalo, že ženy mají při hormonální substituci větší procento rakoviny prsu a kardiovaskulárních onemocnění. Tato americká studie však zahrnovala i ženy, které měly nadváhu, s vysokým krevním tlakem a užívaly americké léky, které se ve Francii nepodávaly. Takže u nás se tato studie sice nezohlednila, protože výběr pacientek neodpovídal francouzské realitě, ale napomohla k tomu, že byla znovu položena otázka: Je skutečně třeba každému nabídnout hormonální substituci?

Ve Francii je zakázáno, a navíc kontraindikováno, aby se hormonální substituce podávala ženám, které jsou v předobdobí, v perimenopauze. Pro tyto pacientky klasická medicína ve Francii nesmí použít hormony, v těchto případech jsme rádi, že máme homeopatické možnosti, jak jejich potíže léčit. Já po menopauze používám homeopatii k tomu, abych si pacientky roztřídila. Umožní rozpoznat ženy, které budou opravdu potřebovat hormonální substituci, protože kdyby ji neměly, projevily by se u nich velké potíže. Pokud jde o ženy, u kterých je opravdu velké riziko osteoporózy nebo mají návaly horkosti, jež nelze homeopaticky vyřešit, předepisuji jim již po menopauze hormonální substituci.

Mezi mými pacientkami je mnoho těch, kterým předepisuji hormonální substituci, ale také hodně těch, kterým předepisuji homeopatickou léčbu. U některých se hormonální léčbě nelze vyhnout. Víme, že zvyšuje riziko onkologického onemocnění prsu; bohužel v poslední době byly publikovány také studie, z nichž vyplývá čtyřicetiprocentní riziko karcinomu vaječníků při hormonální léčbě. Toto riziko trvá po celou dobu této léčby, již od samého počátku; jako by pro některé pacientky bylo nebezpečné uměle dodávat hormony tělu, které se již rozhodlo, že je nebude produkovat. Homeopatie jde vždy tím směrem, kterým organismus fyziologicky postupuje. Nemůžete mu zabránit v tom, aby zestárl, ale můžete mu pomoci v tom, aby zestárl co nejlépe.

Pacientky mi často říkají: „Vy jste mi pomohla projít bouří, důležitým úsekem mého života, překonat období, abych se mohla v životě někam posunout.“ Ale mám mezi svými pacientkami takové, které jsou pětadvacet let na hormonální léčbě, a nevysadím jim ji, nemohu jim ji vysadit. Tak jako jsou pacienti, kterým musím předepisovat antidepresiva, antibiotika, nelze jinak. Ale myslím si, že velká většina lidí je nepotřebuje. A zvláště, když je doprovázíme homeopatickou léčbou a pomáháme tak organismus udržet v biologickém procesu.

118 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 9. 2015 12:32