Chlast – slast. Chlast – past

Autor: Isifa.cz

Závislost na alkoholu je jevem trvalým a neměnným. Kdo se již stal závislým, nenaučí se znovu získat kontrolu nad svým pitím. Alkoholik dokáže abstinovat, ale nedokáže pít s mírou.

Závislost na alkoholu vzniká pomalu a plíživě, stejně jako některé zdravotní problémy s konzumací spojené. Které orgány jsou dlouhodobým nadměrným pitím nejvíce poškozeny? Jaké nemoci hrozí alkoholikům? Je rozdíl mezi poškozenými orgány alkoholičky a alkoholika? A je vůbec ještě možné poté, co se člověk dostane ze závislosti, dostat i své tělo znovu do pořádku?


Autor: Isifa.cz

Ženy jsou k poškození alkoholem náchylnější než muži

Játra alkohol ničí, ale první na ráně je mozek

Působení alkoholu na jednotlivé orgány lidského těla vyplývá z vlastností alkoholu jako především neurotoxického jedu. To znamená, že nejvíce, a to jak bezprostředně, tak i dlouhodobým pitím je narušována funkce a poškozovány buňky mozku. Při soustavnějším pití alkoholu se nestačí obnovovat mozkové buňky, jsou ve zvýšené míře ničeny nebo nahrazovány méně funkčními.

Dalším orgánem, který je ve zvýšené míře alkoholem poškozován, jen ten, který se rozhodující mírou podílí na přeměně a zpracování alkoholu na méně škodlivé sloučeniny. Tím orgánem jsou játra. Pitím alkoholických nápojů, zvláště koncentrátů, je také poškozován žaludek a následně i sliznice střeva, které trpí nejen alkoholem samotným, ale produkty jeho rozkladu, jako acetaldehyd a kyselina octová. Lze však říci, že téměř všechny orgány v lidském těle soustavným a dlouhodobým pitím alkoholu trpí, jak bude ještě dále ukázáno.

Nesmíme však zapomenout ještě na jednu důležitou informaci – vůbec nejvíce trpí požíváním alkoholu ještě nenarozené děti – zárodky a plody v těle matky, která popíjí alkohol. Je již dostatečně znám škodlivý důsledek alkoholu u dětí těchto matek, především v podobě fetálního alkoholového syndromu, který se vyskytuje u více než 40 % dětí alkoholiček, přičemž za kritickou hranici závažného poškození plodu se považuje 60 g alkoholu denně. Tyto děti se rodí předčasně s nižší porodní vahou, jsou častěji postižené vývojovými vadami (rozštěpy tváře, vady kostry, srdce a pohlavních orgánů) a především psychickými poruchami – intelektu i výrazně vyšším výskytem poruch chování.

Alkoholická demence změní osobnost

U chronických alkoholiků nastává postupně úbytek mozkové tkáně – atrofie mozku. Mohou se objevit některé z alkoholických psychických poruch, jako delirium, alkoholické poruchy paměti, např. Korsakovova psychóza, Wernického choroba, dále poruchy periferních nervů a poškození funkce mozečku, což se projeví pohybovými poruchami, třesem rukou a také někdy alkoholová epilepsie. V konečném stadiu nastává alkoholická demence, jíž předcházejí typické povahové změny osobnosti – poměrně známé i z běžného styku s alkoholiky v populaci.

Z jaterních poruch je nejčastější ztučnění jater (steatóza), která je ještě vratná, pokud člověk přeruší nebo podstatně omezí konzumaci alkoholu. V opačném případě však přechází do svraštění jater – cirhózy, jež je již vážnou chorobou vedoucí i při léčbě k smrti selháním jater (jedinou nadějí je pak transplantace jater, přirozeně při záruce, že postižený již nebude pít). Poškození zažívacího traktu se projevuje chronickým zánětem žaludku (gastritidou) s možným rozvojem žaludečních a dvanáctníkových vředů, rovněž je prokázáno, že nadměrný konsum alkoholu zvyšuje riziko nádorů střev. Nadměrné pití zvyšuje i hladinu cholesterolu, zvyšuje krevní tlak a přispívá k rozvoji a urychlení arteriosklerózy s jejími dalšími následky, jako jsou infarkty a mozkové cévní příhody („mrtvice“).

Převažující český pivní alkoholismus zatěžuje výrazně srdce a cévní systém vůbec a přispívá k rozvoji obezity i cukrovky. Překrvení plic rovněž přispívá k dechovým potížím a v součinnosti s častějším kouřením u pijáků zvyšuje i riziko plicních nádorů, zvláště rakoviny. Kromě celé řady dalších orgánových poškození alkohol poškozuje i ledviny (v rozporu s tvrzením řady alkoholiků, že „prolévání a desinfekce ledvin je zdraví prospěšná“) a také pohlavní orgány – u mužů snižuje tvorbu spermií a působí poruchy potence, u žen vyvolává hormonální poruchy s nepravidelností menstruace a urychluje nástup menopauzy.

Nástup potíží je nenápadný

Riziko a záludnost alkoholu spočívají také v tom, že výše zmíněné (i další, a jiné dosud neuvedené) choroby se rozvíjejí postupně, mnohé plíživě a jejich příznaky se mohou projevit až po letech, někdy i po desítkách let. Obecně však platí, že v čím nižším věku a ve vyšším množství začne člověk pít alkohol, tím je rozvoj těchto poruch a chorob rychlejší, takže se nezřídka setkáváme s rozvinutým alkoholismem a závislostí již u dvacetiletých a třeba s jaterní cirhózou u třicetiletých pijáků. Dříve, než se projeví chorobné a orgánové změny, se však obvykle vyskytnou problémy v oblasti vztahové a sociální, případně i psychické poruchy, buď v podobě zvýšené agresivity a impulzivity, nebo naopak deprese a úzkostných stavů. Naprostým omylem a slepou uličkou jsou pak pokusy (bohužel poměrně časté) „léčit“ deprese alkoholem. Zlepšení nálady je jen přechodné, zato po vystřízlivění následuje propad do ještě hlubší deprese.

Ženy propadají alkoholu rychleji

Pohlavní rozdíly mezi poškozením orgánů mužů a žen nejsou příliš výrazné. Je však prokázáno, že ženy obecně jsou k poškození alkoholem náchylnější než muži, což je dáno jednak jejich odchylnou enzymatickou výbavou i genetickými faktory, dále jejich nižší hmotností. Návyk a závislost na alkoholu u nich probíhá rychleji a také se rychleji rozvíjejí orgánové změny. Podle klinických údajů se u mužů rozvíjí cirhóza jater až po 10–20 letech při pití více než 130 g alkoholu denně, zatímco u žen byla jaterní cirhóza zjišťována již po 5 letech při denní dávce cca 50 g alkoholu. Rovněž statistické údaje o úmrtnosti alkoholiků, sledované v Kanadě na 6,5 tisících případů, vykázaly výrazně vyšší úmrtnost v mladších věkových skupinách, přičemž ve věkové skupině 30–44 let byla u mužů-alkoholiků 2,2× vyšší než u ostatní populace, kdežto u žen stejné věkové skupiny 7,3 krát vyšší než u nepijících žen.

Tato data by naznačovala, že ženy jsou zřejmě více ohroženy alkoholem než muži. Je však nutno poukázat na zjištění, že ženy alkoholičky lze rozdělit do dvou skupin – s časným začátkem, někdy již v rané dospělosti, u nichž se dříve a rychleji rozvíjí sociální poruchy, až kriminalita a také sexuální promiskuita, mnohdy je u nich pití alkoholu sdruženo s užíváním dalších drog a zde také dochází k projevům tělesného poškození v již poměrně mladém věku – pokud se nepodaří léčebný zásah, který konzumaci alkoholu zastaví. U druhé skupiny se zvýšené pití alkoholu rozvíjí pozvolněji, po 30. až 40. roku, mnohdy souvisí se stresem, osamělostí, popřípadě i s nastupujícím klimakteriem; někdy zpočátku probíhá v rámci společenských aktivit, ale často se mění v samotářské a před okolím utajované pití, méně často společné pití s přítelkyní (obvykle podobně postiženou). Rodiny takových žen nemají o jejich závislosti mnohdy ani tušení, což oddaluje účinný zásah. Zde bývá i rozvoj tělesných chorob a potíží déletrvající a obvykle se projeví neurčitými poruchami a potížemi, často v podobně snížení imunity a hormonálních změn. Za alarmující lze považovat zjištění, že zatímco v minulých dobách mezi osobami závislými na alkoholu zřetelně převažovali muži, v posledních letech se poměr vyrovnává a v některých zemích (např. v USA) podle různých autorů v určitých společenských vrstvách dokonce počet nadměrně pijících žen převyšuje počet mužů. Souvisí to nepochybně s emancipací a nárůstem společenské prestiže žen, ale na druhé straně vysoce ohroženou skupinou jsou tzv. „slaměné vdovy“, nepracující ženy, žijící v materiálním dostatku až přepychu a krátící si nudu popíjením alkoholu.

Čtěte téma: Psst! Piju, a potřebuju pomoc…

Alkoholika lze léčit. Ale ne bez jeho účasti

Závislost na alkoholu je jevem trvalým a neměnným. Kdo se již stal závislým, nenaučí se (až na nepodstatné výjimky potvrzující pravidlo) znovu získat kontrolu nad svým pitím. Alkoholik dokáže abstinovat, ale nedokáže pít s mírou. Nicméně ani perspektivy člověka závislého na alkoholu nejsou beznadějné.

I poměrně závažné poruchy zdraví po dlouhodobém nadměrném konsumu jsou při správném léčení a přirozeně při plné abstinenci většinou léčitelné (kromě závažných a těžkých stádií nemocí v konečném stádiu, jako např. u těžké mozkové atrofie s demencí, nebo jaterním selhávání při pokročilé cirhóze, kde jedinou nadějí je transplantace jater, která však nemusí byt vždy dostupná a někdy ani vhodná). Existují však četné případy, kde se i závažná orgánová poškození podařilo vyléčit a při dobré životosprávě umožnit nemocným návrat do normálního života. Je však nezbytné, aby nemocný se sám chtěl vyléčit a přiměřeně při léčbě spolupracoval – nelze léčit alkoholika bez jeho účasti! – což však bohužel nebývá vždy pravidlem. Často se stává, že postižený přes veškerá lékařská varování a doporučení se nechce vzdát své závislosti a pokračuje v pití, čímž si většinou podstatně zkrátí život. Alkoholici se v průměru dožívají o 10 až 15 let nižšího věku než nepijáci, přičemž jednou z nejčastějších příčin jejich konce bývá sebevražda.

Čtěte dále: Jsem alkoholik, když piju každý den?

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 6. 2015 19:11