Chci žít svůj život, dcera mi vyčítá přítele

Autor: Isifa.cz

„Jsi horší než táta! Nenávidím tě!“ ječela na mě devatenáctiletá dcera a ve vzteku po mně dokonce hodila příbor. Co jsem udělala tak hrozného? Chtěla jsem zase žít.

„Našla jsem si přítele, po šestnácti letech téměř celibátu, zatímco můj manžel nadzvedal skoro každou sukni, která se vyskytla v jeho okolí," říká osmačtyřicetiletá učitelka Michaela.

Její manželství začalo klasicky, z lásky a trochu z musu. Vdávala se už těhotná. Po roce a půl se narodilo druhé dítě a Michaela měla pocit, že žije normální a celkem spokojené manželství. Ale jen do doby, než jí jedna milá sousedka za tepla sdělila, že viděla jejího muže se „sestřenicí“.

Můj muž a jeho „sestřenice“

„Nic jsem na sobě před ní nedala znát, ale byl to šok. Můj manžel žádnou sestřenici neměl. A tahle sestřenice byla sice první, ale zdaleka ne poslední. Naším manželstvím jich prošlo několik,“ vzpomíná Michaela. Trápila se tím, snažila se s manželem řešit nastalé situace. Vždycky sliboval, že toho nechá, ale nakonec zase přišla další sestřenka. A takhle to šlo rok za rokem.

Děti dospívaly a nebyly slepé ani hluché k problémům rodičů. Starší dcera se v 18 letech sebrala a odešla z domova, prý nechtěla bydlet s chlapem, který se nestydí vodit si milenky až do máminy postele. Mladší Dita se velmi razantně stavěla na matčinu stranu a otce odsuzovala. Vadilo jí, že se nevěnuje rodině, že hodně svého času tráví buď přilepený na televizi, nebo mimo domov pod průhlednými záminkami práce o víkendech. „Tak jsem si také našla přítele a čekala, že dcera bude mít pochopení, místo toho ale doma vypuklo peklo,“ říká Michaela.

Rozvod ti povolím, přítele nikdy

Zdaleka není jediná, kdo si chtěl uspořádat život po svém, když normální rodina přestala fungovat. Je stále atraktivní, ale sama cítí, že proti věku není léku, proto chtěla žít svým vlastním životem. Se Zdeňkem se seznámila ve škole, začalo to jako nevinný flirt na pracovišti, přerostlo to v náklonnost a najednou Michaela zjistila, že, jak sama říká, “lítá v tom až po uši“.

Po celkem dlouhém utajování svého vztahu se Ditě svěřila, že se s otcem, který se mezi tím odstěhoval k další ze svých milenek, chce rozvést. Beztak dcera už několikrát sama řekla, že by jí bez táty bylo lépe.

Už jsem ti to říkala dávno, stejně si ani nevzpomene, kdy máš narozeniny,“ souhlasila Dita s rozvodem.


Autor: Isifa.cz

Pak jí ale matka řekla i o Zdeňkovi. „Nevěřila jsem tomu, jak reagovala," popisuje Michaela. "Byl to hysterický záchvat, tak emotivní, tak nenávistný, že jsem až žasla. Nepomohl žádný argument, tátovy nevěry byly zapomenuty, když jsem jí vpálila, že taky střídá kluky jako prádlo, práskla dveřmi a odstěhovala se na pár dnů ke kamarádce.“ 

Doufala, že je to chvilkový výlev puberťačky. Jenže nebyl. Dita se sice vrátila domů, ale začala matku velmi silně citově vydírat.

„Uvědomte si, že žijete vlastní život, nikdo vám do něho nemá právo mluvit, rozhodovat za vás. Nenechte se manipulovat,“ napsala o podobné situaci známá americká spisovatelka Sue Kaufmanová, autorka Deníku americké manželky. 

Vyděračka

Michaela nyní stojí před velkým dilematem a stále se nemůže rozhodnout. Rozvod je již na spadnutí, se Zdeňkem je ji mimořádně dobře.

Po letech zažila, co je to pohlazení, pevné objetí, nebo jen hezké oslovení. Po letech odmítání manželem, kdy ji v posteli tituloval těmi nejhoršími jmény, najednou zažívá nádherné milování.

Dita se ji ale snaží od Zdeňka odpoutat, psychicky matku ničí. Michaela to ví, ale nechce se dceři zcela postavit, stačí, když si vzpomene, jak byl bolestivý odchod starší dcery před několika lety.

„Je to velmi účinná forma manipulace ze strany lidí, kteří jsou nám blízcí … Cítí totiž hluboký strach ze ztráty někoho blízkého nebo se bojí, že přijdou o pozici, na které jim záleží,“ popisuje Susan Forwardová v knize Citové vydírání.

Britský psycholog Alexander Baker, který má zkušenosti hlavně s pubertálními dívkami, k problému radí: „Zarazte hry na city hned ze začátku, jinak se dostanete do spirály manipulátora, který s vámi bude hrát hru podle svých pravidel. Uvažujte logicky, ne hystericky, to vyděrače vede k dalším pokusům vás zcela zdeptat. Výhrůžky a vydírání ignorujte, v klidu si vše vyříkejte. Rozhodně se nenechte trápit. Nejhorší je vzbuzování pocitu viny. Stůjte si za svým.“

Baker vyděrače dělí na čtyři kategorie:

  1. flagelantské typy – sebemrskači, sami se trestají a chtějí, abyste trpěli s nimi,
  2. trestače – zdůrazňují, co bude, když jim neustoupíte,
  3. lákače – ustoupí, ale jen když dostanou odměnu a nebude malá,
  4. trpitelé – neřeknou vám, co je trápí, ale doženou vás k šílenství pátráním po příčině

Vydírání má podle Bakera svá pravidla, hraje se v tomto pořadí: 1. požadavek, 2. váš odpor, 3. vyděračův nátlak, 4. jeho výhrůžky, 5. váš ústupek a nakonec opakování situace, která se zdánlivě uklidnila.

Dospělé děti a rozvod rodičů: Na čí straně jsi?


Autor: Isifa.cz

Zdeněk Michaelu miluje, ale neví, jak má dceři dokázat, že to s její mámou myslí vážně a upřímně, což je také taktika, se kterou Dita vyráží do útoku. Tvrdí, že se k nim chce nastěhovat kvůli bytu, protože Zdeněk žije s nemocnou matkou v garsonce a třípokoják na sídlišti by bylo podle Dity terno, na které čeká.

„Jsem z toho naprosto zoufalá,“ stále častěji propadá depresi Michaela. Má právo žít svůj život, nebo se má podvolit dceři?

 „Nenechte, aby za vás rozhodovaly vaše děti, za chvíli vás opustí, vy budete samy, vy se budete muset každý den probouzet v prázdné posteli, bez partnera, kterého vám oškliví, pomlouvají, znechucují. Ony budou mít své rodiny a také si nebudou přát, abyste je poučovala, jak mají to či ono dělat. Žijte svůj život naplno, máte jen jeden a každý den se krátí,“ píše Sue Kaufmanová.

Zdeněk i kamarádi Michaely jsou stejného názoru. Michaela sice na jejich argumenty přikyvuje, ale není schopna učinit radikální krok. Jak dlouho ale mohou žít v takovém podivném vztahu? Scházet se téměř v padesáti potají jako pubertální milenci po penzionech?

Myslíte si, že nám mají děti mluvit do života?
Umíte se postavit sobectví a uspořádat si život podle svého?
A na druhu stranu, jste tolerantní vůči rodinám svých dětí a nepokoušíte se jim vnucovat své názory?

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 3. 2011 18:37