Čeští muži mají svůj rituál dospělosti

Skoro třicet metrů vysoká věž z klád. Mladík stojí téměř na vrcholku. Kolem kotníků má přivázanou liánu a chystá se skočit dolů, kde čeká jeho matka. Drží v ruce synovu oblíbenou hračku a je připravena ji po jeho skoku zahodit, a tak ho symbolicky zbavit dětství. Pokud si syn liánu špatně upletl nebo neodhadl její délku, může si zlomit vaz.

Tomuto rituálu se říká nagol a pochází z melanéského ostrova Vanuatu, odkud se rozšířil v už méně drastické podobě do zbytku světa jako adrenalinový sport bungee-jumping. V kultuře obyvatel ostrova funguje tento rituál dodnes jako iniciační obřad. Mladí muži procházejí zkouškou a teprve poté jsou uznáni za dospělé a přijati mezi muže.

otec a syn

Co přišlo moudré přírodním národům i starověkým kulturám, to popřela moderní společnost západního typu. Nejen antropologové, ale i sociologové a psychologové již objevili, že dnešní muž nemá oporu v generaci svých otců a do dospělosti ho nikdo neuvádí. Rodinný model pospolitosti se ztrácí, jak trefně popisují rodinní terapeuti MUDr. VLADISLAV CHVÁLA a PhDr. LUDMILA TRAPKOVÁ přirovnáním ke slupkám cibule, kde ochrannou vrstvu nastupující generaci tvořila generace předchozí. Současná podoba rodinných vztahů připomíná podle nich salát, kde je každá složka velmi volně spojena s ostatními a každý si stačí sám. 

Z chlapců muži

Na ostrově Vanuatu pomáhají otcové s přípravou na budoucí zkoušku, jejich synové jim skákají nejdřív z hrudi, pak učí malé hochy na skocích z velkých kamenů do vody. Dnešní „zápaďan“ si se svým otcem většinou nerozumí, natož aby se od něj naučil, jak být mužem. „Muži si v patriarchální společnosti vynutili všelijaké výhody. Vytahujeme se, předvádíme, u piva všemu rozumíme, neumíme si přiznat chybu nebo prohrát… Chlapci jsou často vychováváni jako princátka,“ lapidárně shrnuje VÁCLAV VACEK, letohradský farář a spoluorganizátor setkání, která mužům nabízejí obřad přechodu do dospělosti.

Ženy z jeho pohledu dozrávají ke svému ženství během růstu, bývají odpovědnější a silnější. „Začali jsme se proto nejprve věnovat dospělým mužům. Nejsme ale pánským klubem,“ vysvětluje Vacek, že iniciačnímu rituálu předcházejí setkávání ve skupinkách rozesetých po celé republice. „Pracovat jsme začali s muži po třicítce, ti už pocítili, že se v životě jen nevyhrává. Rituálem ale procházejí až po čase. Na naše setkání mohou chodit vážní zájemci už po dvacítce.“  Že je převážná většina přítomných věřící, nevidí jako překážku. „Kdo se zajímá o „mužskou spiritualitu“, chce pracovat na své osobnosti a přijímá hodnoty evropské kultury, je vítán.“ 

otec a syn

S myšlenkou nabídnout dnešním českým mužům příležitost pracovat na své osobnosti, přišla skupina lidí kolem tzv. manželských setkání. Tento kurz pod patronací sdružení YMCA již více než dvacet let nabízí možnost obnovy a prohloubení vztahů mezi manžely, na kurzu se pracuje ve skupinách, součástí jsou i přednášky na související témata. „Na manželských setkáních jsme si uvědomili krizi mužů západního světa. Jak jsme neměli dobré autority a vzory, i to, že nám k dospělosti a odpovědnosti ledacos chybí,“ dodává Václav Vacek. Inspiračním zdrojem se staly knihy RICHARDA ROHRA, amerického autora zabývajícího se tématem mužské identity, páteří hnutí pak mužský rituál přechodu do zralé dospělosti. Po téměř desetileté práci jsou do aktivit hnutí zapojeni stovky mužů, informace o setkávání a kontaktech lze získat z webu www.chlapi.cz.

Anketa

Myslíte si, že dnešním mužům chybějí autority a vzory?

Není to pilulka dospělosti, polknout, zapít, hotovo

Jedním z těch, kteří setkáváním i rituálem prošli, je třicetiletý ekonom z Prahy Josef Kafoněk. „První setkání se skupinkou „chlapů“, jak si říkají, bylo dost zvláštní. Připadal jsem si tam trochu nepatřičně, moc mladý, a nebyl jsem si jistý, jestli to není spíš nějaká kvaziduchovní aktivita.“ Na vlastní kůži tak zažil, že nejlépe zná společnost svých vrstevníků a ve společnosti starší generace mužů se musí naučit být, což je zkušenost popsaná mnoha autory. „Když jsem se prokousal tímhle začátkem, začala pro mě setkání být obohacující. Samotný rituál patří k naprosto ojedinělým zkušenostem, které se ovšem těžko popisují.“ Brání se tomu, že by rituál byl jakousi zázračnou pilulkou dospělosti, který by mu ze dne na den změnil život. „Spíš naopak, jako by se to muselo přebrat časem, neprojeví se hned nějaká razantní změna. Pro mě znamenal rituál formu, která mi zprostředkovala prožitek hodnot.“

Pravidlem rituálu je i to, že jeho konkrétní podobu a průběh budoucí iniciovaní dopředu neznají. Struktura rituálního přechodu do dospělosti je ale podobná těm, které po staletí praktikují přírodní národy. „Muž se potká se svými omezeními, která je nutné přijmout, protože dospělost vyžaduje odpovědnost. Za sebe i za druhé. Potká se s bolestí i prohrou a dostane možnost se s nimi vypořádat,“ shrnuje kněz Václav Vacek. „Naším cílem je muž, který je otevřený novému, solidární s druhými, umí přijmout pomoc i kritiku. Rituál dospělosti tomu otvírá dveře.“

Ilustrační foto: agentura SXC

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 4. 2010 13:16