Češi jsou tatarkožrouti

Oproti některým našim evropským sousedům konzumujeme mnohem víc tatarské omáčky. A také ji jíme k jiným pokrmům. Vlastně ji dáváme skoro ke všemu…

Tatarská omáčka je téměř povinnou výbavou většiny českých ledniček. Potvrdil to i nedávný výzkum mezi českými spotřebiteli, jehož zadavatelem byla společnost Unilever (výzkum byl realizován agenturou Milward Brown na 1000 respondentech z ČR a 3000 respondentech z Polska, Rumunska a Maďarska). V evropském měřítku se přitom podle Unileveru, který sám je výrobcem tatarek, jedná o unikát. „Například v Rumunsku tatarskou omáčku téměř vůbec neznají a pokrmy doplňují třeba majonézou s česnekem. V Polsku je zase v oblibě kečup, který polský spotřebitel neváhá použít třeba na dochucení zeleninového salátu, k párku si zase dopřeje naopak majonézu,“ uvádí výrobce.

Tatarka v ČR a Evropě

  • Jednou za týden si tatarskou omáčku dá 27 % Čechů, 16 % Maďarů, 15 % Poláků, 13 % Rumunů.
  • Zatímco Češi používají tatarskou omáčku k mnoha pokrmům (tradiční smažené pokrmy, grilované maso, burgery, grilovaná zelenina, pečené brambory), v Polsku se uplatní spíš jen u grilovaného masa nebo s vejci. Maďaři preferují téměř výhradně doma vyrobenou tatarku a používají ji podobně jako Češi ke smaženým houbám, sýru nebo květáku, přidají ji ale i do bramborového salátu. V Rumunsku se tatarská omáčka v podobě známé u nás téměř nepoužívá (průzkum U&A, Milward Brown 2015).
  • Zatímco v ČR se spotřebuje 9468 tun tatarské omáčky ročně, na Slovensku je to 3246 tun (AC Nielsen, období duben 2014 – březen 2015).

„Průzkum AC Nielsen (duben 2014-březen 2015) ukázal, že zatímco v ČR se spotřebuje 9468 tun tatarské omáčky ročně, na Slovensku je to 3246 tun (0,9 kg/osobu v ČR, 0,6 kg/osobu v SR). Majonézy Češi spotřebují 8416 tun, na Slovensku 2164 tun (0,8 kg/osobu v ČR, 0,4 kg/osobu v SR),“ uvedla Klára Postlerová, brand manager Hellmann´s CZ/SK. „Z průzkumu Milward Brown 2015 vyplynulo, že tatarskou omáčku si jednou za týden dá 27 % Čechů, lidé nejčastěji (82 %) sáhnou po tatarské omáčce Hellmann’s.”

Češi mají odlišné chutě než jiné národy, vyplynulo před časem i z našeho pátrání po tom, proč nadnárodní společnosti vyrábějí na první pohled totožné výrobky v rozdílném složení. Výrobci potvrzují, že se lišíme třeba ve výběru kečupů a dresinků, ale i zmrzlin či čokolád. Více v článku: Stejný výrobek, jiná chuť – prý to tak chceme.

Tatarka se podávala k tatarskému bifteku

Ale zpátky k tatarce. Za její existenci prý můžeme být vděčni omylu, díky kterému vznikla dnes oblíbená majonéza. V osmnáctém století údajně jednomu francouzskému šéfkuchaři při přípravě večeře pro družinu vévody Richelieu došla smetana, která tvořila základ studené omáčky z vajec. Bryskně ji však nahradil olejem a tehdy poprvé spatřila světlo světa klasická majonéza, která se dočkala obrovského úspěchu u gurmánů na celém světě. K tatarské omáčce tehdy zbýval jen krůček. Ačkoli název by mohl vypovídat o jiném původu, tatarská omáčka vznikla také ve Francii, a to původně jako omáčka podávaná k tatarskému bifteku.

Základem tatarské omáčky je olej (v případě Unileveru řepkový, použít lze i jiné druhy, pro domácí tatarku je to mnohdy olivový či slunečnicový olej), vejce, ocet či hořčice a kousky zeleniny – cibulky, pažitky a okurek.

Tatarkou můžeme dochutit i pro naše zdraví vhodnější pokrmy než klasický smažák, třeba ji použít jako dip k zelenině. K tataráku si ji dnes asi dá málokdo, ale k bifteku, proč ne?

Kolik je rozumné množství? Polévková lžíce

„Pokud zůstanete u doporučené porce tatarky či majonézy denně, což je asi jedna polévková lžíce, nemusíte se bát zvýšeného kalorického příjmu. Jedna porce, tedy 15 ml majonézy, představuje 50 až 100 kcal, což tvoří pouze 3 až 5 % doporučeného energetického příjmu pro dospělou osobu,“ uvádí doc. Jiří Brát, potravinářský odborník, který se specializuje na tuky, zabývá se chemií, technologiemi, vlastnostmi potravin a výživou. Navíc upozorňuje, že používaný řepkový olej je z výživového hlediska jedním z nejlépe hodnocených olejů běžně používaných v kuchyni. Má nízký obsah nasycených mastných kyselin a nejvyšší obsah kyselin řady omega 3 z běžně používaných olejů, jejichž příjem je v naší populaci nedostatečný. Řepkový olej je ceněný i pro přirozený obsah antioxidantů zvaných tokoferoly (vitamin E).

Omega 3 mastné kyseliny jsou klíčové pro zdravý růst a pro vývoj zraku, pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu a tuků v krvi. V řadě populací je nedostatečná spotřeba omega 3 polynenasycených mastných kyselin, konzumace by měla tvořit 0,5 – 2 % z celkového příjmu energie. Omega 3 mastné kyseliny rostlinného původu jsou v ČR konzumovány v množství 1364 mg/den, přičemž by měly tvořit alespoň 2 g/den pro osoby, které mají vyšší hladinu cholesterolu – a těch je v naší populaci dost. „Řepkový olej pomáhá řešit nedostatek příjmu těchto esenciálních kyselin, přičemž zachovává správný poměr konzumace omega 3 ku omega 6 mastným kyselinám v rámci celkové stravy,“ upozorňuje Jiří Brát.

Podle doporučení WHO by příjem nasycených mastných kyselin neměl překročit hodnotu 10 % z celkového příjmu energie. Češi konzumují nadbytek nasycených mastných kyselin, 16,9 % z celkového příjmu energie, což je mnohem více než většina států v Evropě i na celém světě. Překvapivým řešením může být podle odborníka například místo másla (zdroji nasycených mastných kyselin) sáhnout po majonéze a připravit si tak sendvič bez zbytečného množství nasycených tuků. Navíc nahrazení nasycených tuků těmi nenasycenými ve stravě přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu. Ale i tady platí: Jíst skromně a pestře. Hodně záleží, k čemu si majonézu či tatarku dáte.