Hlavní navigace

Čekám dítě se svým učitelem

9. 11. 2010

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Dívky se do svých kantorů zamilovávají běžně. Rozum by měl mít on. Jenže co dělat, když starší a zkušenější situaci nezvládne a vztah navíc nezůstane bez následků?

Adéla (18) chodila do maturitního ročníku, když do školy nastoupil nový dějepisář Igor (35). Historie ji vždycky bavila a v podání Igora ještě víc. Byl pohledný, charismatický, v nejlepších letech a uměl krásně vyprávět. Strávili spolu necelý rok. Pak Adéla otěhotněla.

Kantor Ideál

„Nesedla jsem si z něj hned na zadek,“ tvrdí Adéla, „měl charisma a bylo znát, že se o svůj obor zajímá. Vyprávěl nám spousty zajímavostí, není moc kantorů, kteří by dokázali studenty tak vtáhnout do hodiny. Nikdo nerušil, všichni poslouchali. Přitom měl přirozený respekt, trochu jsme se ho báli. Nikdy jsme nevěděli, kdy bude písemka, koho vyzkouší. Tehdy jsem v něm rozhodně viděla víc učitele než přitažlivého mu­že.“


Autor: Isifa.cz

Adéla se chystala historii studovat i na vysoké škola, docházela tedy i na nepovinné semináře, kde byl kontakt vyučujícího se studenty přece jen intimnější.

„Na seminářích jsme často diskutovali,“ pokračuje Adéla. „Přišlo mi, že si to užívá, nikdy jsem ho nenachytala na švestkách. Byl si jistý v kramflecích, ale nikdy mi nedával najevo svou převahu. Že ji má, o tom ani jeden z nás nepochyboval, ale navenek se tvářil jako rovnocenný diskutér.“ „Ano, v té době mi asi začal vstupovat do snů,“ připouští.

„Studentky ve věku Adély se často zamilovávají do svých učitelů přesně z důvodů, které Adéla uvádí,“ tvrdí psycholožka Laura Janáčková. „Kantor, je-li ještě v přiměřeném věku, což Igor byl, je pro ně vzorem, v jejich očích je to typický alfa samec, k němuž vzhlížejí. I kantorovi dělá dobře obdiv mladé dívky. Zralý profesionál podobnou situaci zvládne. Ješitný sobec často ne.“

Čtěte téma: Navždycky zamilovaný

Jak dlouho vydrží stav zamilovanosti? Jestli v tom právě lítáte, určitě budete tvrdit, že věčně. Ale ne, holoubkové, za chvíli to pomine. Máte maximálně dva roky. 

Hodiny čistě soukromé

Před Vánoci vyjela celá třída do Říma, a jelikož je to město historie, jel se studenty právě Igor. Tehdy, během toulek městem, si s Adélou začali povídat i soukromě. „Svěřil mi, že by si manželka, která je doma se dvěma dětmi, přála, aby změnil profesi a vydělával víc peněz. Jenže on má svou práci moc rád,“ vzpomíná Adéla na počátek vztahu.

Možná by platonická láska po návratu odezněla, jenže Igor pod záminkou, že ji připraví na maturitu z dějepisu a přijímací zkoušky na vysokou školu, vyhledával kontakt s Adélou stále častěji i mimo vyučování. Bylo zřejmé, že i on se zamiloval. Netrvalo dlouho a stali se z nich milenci.

„Prožívala jsem nádherné období. Byla jsem tak šťastná, že se mi zdálo, že to ani nemůže být pravda. Igor byl pozorný posluchač, nikdy mě neodbyl, každý problém se mnou rozebral, nepovyšoval se. Bral mě do divadla, do kina na filmy, o jejichž existenci jsem neměla tušení, na výstavy, do přírody, rozšiřoval mi obzory, přitom nepoučoval. Hodně jsme se milovali. Do té doby jsem netušila, že milování může být tak krásné a intenzivní. Ve srovnání s kluky, které jsem v intimní oblasti poznala, byl pozorný, něžný, vnímavý, zkrátka dokonalý. Věděl, jak má se ženou zacházet, prožívala jsem s ním nekonečné okamžiky slasti. Milovala jsem ho. Vášnivě, osudově, beznadějně. Ani ve snu mě nenapadlo, že by náš vztah mohl skončit. Že Igor to cítí jinak.“

Zpětně si však musela přiznat, že Igor o společné budoucnosti nikdy nemluvil. Ona v něm viděla muže svého života, on s ní zřejmě nepočítal.

„Igorovi bylo jasné, že vztah nemá perspektivu,“ tvrdí Laura Janáčková, „věděl, že partnerství nelze stavět na iracionálním obdivu náctileté studentky ke svému kantorovi.“ Ano, neměl dopustit, aby to došlo takhle daleko, ale stalo se. Budiž mu omluvou, že svoji studentku / milenku opravdu skvěle připravil k maturitě a k přijímacím zkouškám. Domníval se, že až Adéla odejde na vysokou školu, vztah pomalu usne. Netušil, že osud si s nimi chce zahrát jinou hru.

Čtěte téma: Miluji vás. Obě dvě!

Můžeme milovat dva lidi najednou? Prý ano. Jen to není v obou případech ta samá láska. Která je tedy ta „pravá“? Romantická k milence, oddaná k manželce? 

Sama jsi ještě dítě

„Jsem těhotná,“ oznámila Adéla Igorovi a jemu se zastavilo srdce. „Jak to myslíš?“ zeptal se nelogicky. „Myslím to tak, že budeme mít dítě,“ odpověděla.

„My dva? To bych musel být padlý na hlavu,“ řekl Igor možná víc ostře, než zamýšlel. „Proč sakra nebereš antikoncepci?“ dodal ještě.

„Proč tys nepoužíval kondom, když víš, že se mnou dítě za žádnou cenu nechceš?“ oplatila mu Adéla.

„Nechci s tebou dítě, protože jsi sama ještě dítě. Navíc už dvě děti mám.“ 

„Je s podivem, jak antikoncepce zasáhla v posledních letech do vztahu dvou lidí,“ reaguje na názorovou výměnu milenců psycholožka Magdalena Frouzová. „Dřív se s těhotenstvím tak nějak počítalo. Dnes, když žena přijde do jiného stavu, muž je schopný se urazit a považovat to za podraz. To by se ještě před dvaceti lety nemohlo vůbec stát.“

Igor byl na dně. S těhotenstvím nepočítal. Tohle nechtěl, to se nemělo stát. Proč, kruci, tak riskoval. Věděl přece, že Adéla nic nebere. Byl si sám sebou absolutně jistý. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Od počátku bral vztah jako krásný únik ze života plného povinností, kdy na jedné straně stála manželka s nekonečným seznamem požadavků a na druhé náročná profese. Adéla znamenala odpočinek, krásně si povídali, ještě nádherněji se milovali.

Teď to musí skončit. V každém případě.

To dítě se nesmí narodit

Igor si je jistý. Nechce s Adélou spojit život, nechce s ní mít dítě. Když ji přiměje, aby šla na potrat, je mu jasné, že nebude chtít ona jeho. Je konec. To ví. To dítě se nesmí narodit. Nikomu by to neprospělo, ani Adéle. Copak to nechápe?

„Byla to nehoda. Oba jsme věděli, že je to dočasný vztah, že už svou rodinu mám, a ty že musíš jít studovat, odjet do ciziny. Najít si kluka mezi vrstevníky,“ snažil se jí domluvit Igor.

„Nepůjdu na potrat,“ řekla nečekaně dospěle Adéla, „mluvila jsem o tom s mámou, pomůže mi, abych dostudovala.“

„Snad do toho taky mám co mluvit?“ pokusil se Igor ještě zvrátit její rozhodnutí.

„Ne, myslím, že tohle se tě už netýká.“

„Jak to myslíš, že se mě to netýká?“

„Já to dítě chci, Igore. Porodím ho a vychovám. S tebou, nebo bez tebe,“ dodala Adéla tak, že Igor nepochyboval, že to myslí smrtelně vážně.

Je to dobrý nápad? Má si Adéla dítě nechat? A jak by se k celé situaci měl postavit Igor?

Láska

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Říkají mi sběratelka příběhů. Nebo taky, že jsem svou nadměrnou zvědavost přetransformovala v profesi...

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).