Bylo vyhlášení pandemie prasečí chřipky podvodem století?

Žádná morová rána či pandemie nemocí nás už nečeká, tvrdí imunolog JIŘÍ BERAN, vedoucí Centra očkování a cestovní medicíny při Klinice infekčních nemocí ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a jeden z největších evropských odborníků na očkování. Ovšem chřipka je dál velmi nebezpečná, dodává jedním dechem.

A to přesto, že šéf zdravotní sekce Rady Evropy WOLFGANG WODARG v minulých dnech řekl, že loňské vyhlášení pandemie prasečí chřipky je prý podvodem století. Jak to tedy je? Má pravdu respektovaný zdravotnický odborník Wodarg a Světová zdravotnická organizace (WHO) a vlády jednotlivých zemí jen naletěly farmaceutickým firmám, jež kvůli svému byznysu s vakcínami nadsadily údaje i nebezpečnost šíření prasečí chřipky?

To by znamenalo, že jsme se jednak všichni báli zbytečně, a také že státy vyhodily desítky miliónů za ochranná opatření včetně vakcín. Teorii spiknutí by navíc nahrával fakt, že vloni na jaře WHO změnila kritéria pro vyhlašování pandemií – snížila počet nakažených nutný k vyhlášení pandemie. A naznačovalo by tomu i to, že nyní i sama Světová zdravotnická organizace nechává prověřit svůj postup při vyhlašování pandemie a dalších událostí okolo prasečí chřipky nezávislými experty.

Českou republiku stála ochranná opatření pořádný balík korun (za vakcíny, antivirotické léky a další ochranná opatření) a do očkování se přitom ani vybrané skupiny nemocných lidí nijak nehrnou, takže se zdá, že se stovky vakcín nakonec budou muset zlikvidovat.

Byly to vyhozené peníze?

„Je to těžké – na jednu stranu může být pravda, že vliv farmaceutických firem na WHO byl velký. Na druhou stranu – po bitvě je každý generál,“ říká náměstek ministryně zdravotnictví MAREK ŠNAJDR. „V každém případě si myslím, že Česko se tady zachovalo velmi střízlivě. Nakoupili jsme vakcínu pro pět procent obyvatel v době, kdy Německo a vlády ostatních vyspělých evropských zemí předem nakupovaly vakcíny pro 60 až 100 procent obyvatel. Nepodlehli jsme celosvětovému šílenství.“

Jiří Beran

Stále je tu však ještě druhá možná varianta: že je teorie spiknutí výrobců vakcín nesmyslná a chřipka pro nás nadále zůstává hrozbou. Imunolog Jiří Beran se přiklání spíš k tomuto názoru. „Víte, jak je WHO byrokratická instituce? Kolik má výborů, podvýborů, komisí a lidí, kteří rozhodují a které by tedy bylo třeba uplatit, aby rozhodly tak, jak si výrobci vakcín přejí? Myslím, že by to bylo nemožné, ani v Česku neexistuje tak byrokratický rozhodovací aparát, jako je WHO,“ říká profesor Beran.

Pane doktore, jak to je: naletěli jsme výrobcům vakcín?

Teď se sice zdá, že pandemie není tak výrazná, jak jsme se báli, a tak se všichni stávají chytrými generály po bitvě. Jenže rozhodování je nutné vždy posuzovat z hlediska informací, jaké byly k dispozici v té době, kdy se chřipka teprve začala šířit.

Je ale pravda, že WHO některé chyby udělala. Konkrétně mám na mysli fakt, že na konci léta byla nejvyšší nemocnost v Německu a Velké Británii, ale v ostatní Evropě počet nemocných zdaleka nedosáhl epidemie. Všude jinde existovalo jen pár sporadických onemocnění. Takže jestliže vyjdeme z definice, že pandemie je nekontrolovatelné šíření nemoci z kontinentu na kontinent a ze země do země, tak tehdy jsme věděli o dvou zemích v Evropě, o Mexiku a řekněme jihu Spojených států. Jinde k šíření nemoci nedocházelo. Takže se WHO dá vyčíst, že vyhlásila pandemii předčasně.

Co ale teď, zpětně, s tím?

Bylo by dobré se poučit a změnit pravidla pro vyhlašování jednotlivých stupňů pandemie. K vyhlášení pandemie by podle mě mělo dojít ve chvíli, kdy se nemoc skutečně nekontrolovatelně šíří a kdy je jistota, že napadne třeba třetinu Evropy. To se sice předpokládalo, ale nakonec k tomu nedošlo i díky dobrému počasí. Byl krásný slunný podzim a chřipkové období bylo krátké. Pak vše rychle zamrzlo a tím zamrzlo i šíření viru.

Zároveň s tím by bylo dobré, aby se dělaly takzvané průřezové studie – aby se vzalo v každém státě sto náhodně vybraných lidí, mladých, starých, dětí, a zjistila se „promořenost“ virem chřipky. Kolik z nich má protilátky a kolik tedy už bylo nakaženo a prošlo nemocí. Z toho se dá snadno zjistit, zda se pandemie bude dál šířit nebo ne. Pokud se ukáže, že ze vzorku sta lidí je ještě šedesát vůči viru vnímavých (nemoc ještě neměli – pozn. autorky), tak je jisté, že se pandemie ještě bude dál šířit. Je to signál, zda jsme v poločase či na konci.

A děje se to v některých zemích? Nebo má takové přehledy alespoň Světová zdravotnická organizace?

Bohužel ne. Zatím se vždycky vycházelo z přehledů, které dělají farmaceutické společnosti, když testují vakcíny. Třeba v Austrálii takto firmy zjistily, že až třicet procent dospělých je už „promořených“ chřipkou. Prodělali nemoc, aniž by o tom věděli.

Takže odtud pocházejí ta podezření, že za předčasným vyhlášením pandemie stojí byznys farmaceutických fi­rem?

Ano. Ale já bych to dnes nikomu nevyčítal. Povídá se, že odborníci ve WHO byli určitě podmáznutí od firem, ale – jak už jsem říkal – kdyby lidé věděli, jak ten aparát WHO je byrokratický, kolik je tam divizí, oddělení, které přispívají k finálnímu rozhodnutí, zda vyhlásit či nevyhlásit pandemii, a kolik tam sedí úředníků, kteří by se museli podplatit…  To nevidím jako reálné.

Nicméně je pravda, že WHO v souvislosti s prasečí chřipkou změnila kritéria pro vyhlášení pandemie tak, aby se dala pandemie vyhlásit dřív, a to budí jistá podezření…

Ano, a jak říkám, je třeba se poučit a změnit pravidla. Pandemie by se neměla vyhlašovat podle počtu napadených lidí, jsou-li prakticky jen ve dvou zemích a to ještě oddělených kanálem La Manche.

Stejně tak teď už víme, že by se do našeho českého pandemického plánu mělo zapracovat, kdy a jakým způsobem se vyhlašuje soutěž na distributora pandemických vakcín. Ukázalo se totiž, že je v tom u nás chaos. Vyhlašovat soutěž na distributora ve chvíli, kdy vakcíny jsou již téměř v zemi a čekají na to, až bude znám distributor, který by je rozvezl, je špatně.

Anketa

Bylo podle vás vyhlášení pandemie na místě?

Dobře, a jak to tedy je: máme ještě teď důvod bát se prasečí chřipky?

Stačí se chvíli bavit s jakýmkoliv šéfem infekčního oddělení. Umírají mladí, úplně zdraví lidé. Lékaři vám řeknou, že za celý svůj život neviděli tolik komplikovaných zápalů plic. Nemluví se vůbec o tom, kolik lidí bylo zachráněných, kolik zbytečně nezemřelo. Určitě je proto dál důvod se bát.

Sice nenastanou ty katastrofické scénáře, které rádi popisují někteří mí kolegové, že virus zmutuje do ještě nebezpečnější podoby. Nemá moc s čím zmutovat. Ale virus vyčká do doby, kdy mrazivé počasí povolí a přijde další velká vlna prasečí chřipky. Ta se bude podle mě šířit pomaleji, ale do vyšších věkových skupin obyvatel, které nejsou tak chráněné, nemají tak dobrou imunitu a ani nejsou očkovány. Asi tak v dubnu se tedy dá očekávat další vrchol pandemie.

Takže má smysl dát se ještě očkovat? Probíhá poslední fáze očkování nakoupenými vakcínami.

Ano, má to smysl. A já si říkám, že je strašná škoda, že jsme toho právě teď, když je od viru klid, jako stát nevyužili a že ty vakcíny, které státem vybraní pacienti odmítají, se nedaly k dispozici seniorům.

A nenakoupili jsme tedy jako stát těch vakcín příliš málo?

Vláda tehdy, při rozhodování kolik vakcín nakoupit, vycházela z reálného předpokladu, kolik lidí se u nás nechává očkovat proti chřipce. A to je v průměru mezi 4 až 7 procenty obyvatel, což je 400 až 700 tisíc lidí. A oni koupili vakcínu pro půl miliónu obyvatel, tedy rozhodli se ochránit pět procent lidí. Netušili tehdy, že z toho nakonec bude téměř milión dávek, protože bude stačit jen jedna dávka.

Ten počet pěti procent však nebyl nijak podhodnocený, ani přehnaný. Stát investoval do vakcín 200 miliónů korun, což není zase tak strašná suma; stačí se podívat na to, že rozpočet jedné fakultní nemocnice je až tři miliardy, takže 200 miliónů korun není nijak přehnaná suma. Myslím, že to bylo tak akorát.

Nevrátí se však chřipka později, třeba za rok s novou silou? Na konci první světové války taky virus španělské chřipky, který zabil desítky miliónů lidí, běhal po světě dva roky, ne?

Vrátit se může, ale tady platí, že jakmile jednou projdete chřipkou, tak už jste vůči tomu stejnému viru imunní, a to i když se mezitím pozmění a vrátí. Vytvořené protilátky fungují zčásti i na pozměněný vir. Proto jste také chráněna zhruba tři roky, i když prasečí chřipka bude dál kolovat světem. A proto se také těžká chřipka prodělává jen jednou za několik let – vytvořená imunita pak člověka chrání.

A nedosáhnou další epidemie či pandemie chřipky rozměrů té španělské? Nezemřou zase někdy v blízké či vzdálenější budoucnosti milióny lidí?

Vakcína

Ne, to už nikdy. Každá další pandemie je menší. Máme lepší a lepší zdravotnictví a hlavně: informovanost. Vezměte si už dobu pandemie před zhruba třiceti lety, ani nemluvím o tom, co bylo před sto lety. V těch sedmdesátých letech neměly nemocnice na infekčních odděleních řízenou ventilaci dechu. A lidé umírali právě proto, že jim nebylo jak pomoci, když měli těžký zápal plic. Dnes nezemřou. Umíme jim pomoci dýchat do doby, než zánět odezní.

Před sto lety nebyla ani antibiotika, takže na zápal plic coby komplikaci chřipky zemřely desítky miliónů lidí, pak už to byly milióny a o poslední pandemii se říká, že zemřelo už „jen“ půl miliónu lidí. Dnes se bavíme o stovkách či tisících.

A druhá věc: informace, které se šíří rychle. My díky médiím a lékařům brzy víme, co dělat, když máme takové či onaké příznaky. Vezměte si, jak vypadala pandemie u nás a na Ukrajině. Na Ukrajině o nemoci lidé nevěděli, nemluvilo se o ní, nebyli na to připravení, neměli antivirotika. A tak tam umírali lidé po desítkách. Přišli do nemocnice, až když bylo pozdě; a umírali. Teprve když informace prosákly do poslední vesnice a lidé pochopili, že budou-li mít takové příznaky, musí k doktorovi co nejdřív, tak se úmrtí podařila zastavit.

Pandemie dnes může ochromit na dlouhou dobu, na týdny či měsíce, ekonomiku zemí. Ale to společné úsilí WHO a vlád jednotlivých zemí a zdravotnických expertů má svůj smysl a dokáže pandemiím dobře čelit. Ostatně – je to vidět i na tom, že nejvíce mrtvých je při pandemiích vždycky tam, kde chybí informace a právě ona koordinovanost postupu, tedy v rozvojových zemích.

No dobře, to je chřipka, ale existují přece ještě další hrozby jako SARS, pravé neštovice a podobně. Je důvod bát se jiných chorob?

Může přijít cokoliv, co způsobí různé epidemie či pandemie. A především zpočátku, dokud neodhalíme původce nemoci a to, jak se šíří, budou dál umírat lidé. SARS už umíme diagnostikovat, ale ze začátku s tím byl problém. Věděli jsme jen, že je to nějaký divný virus. Důležité taky bylo zjistit, jak se z těla vylučuje a jak může nakazit ostatní. Ukázalo se, že se vylučuje i stolicí a takto se šíří dál. Totéž platí třeba pro ebolu a další nemoci.

Několik stovek lidí tedy zřejmě zemře vždycky, z toho často zdravotnický personál, který se musí o nemocné starat. Ale pak se většinou ukáže, že WHO není tak impotentní organizace, jak by se zrovna teď zdálo, a že díky jejímu společnému úsilí s dalšími odborníky se původce nemoci podaří rychle odhalit, a pak zabránit jejímu šíření. Svět je díky komunikaci víc akční. Vždycky tedy budou vznikat nové a nové epidemie a budou umírat lidé, ale rozsáhlé pandemie typu morové rány, které by zdecimovaly lidstvo, tak to si myslím, že už nám opravdu nehrozí.

Autorka je redaktorkou MF DNES

 Foto: archív Vitalia.cz, agentura Dreamstime

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 5. 2013 17:12