Syndrom vyhoření je nemoc seriózních pracovníků

Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Vy nemáte spasit svět. Ani podnik. Podhoubím burn out syndromu je velká zodpovědnost a malá pravomoc. Mnohdy se v souvislosti se syndromem vyhoření zhoršuje i zdravotní stav.

Burn out syndrom (soubor příznaků vyhoření) je soubor příznaků emočního vyčerpání a ztráta chuti vykonávat danou činnost. Podhoubím je velká zodpovědnost a malá pravomoc. Charakterizuje jej směs lehké podrážděnosti, únavy, pocitu nedocenění. Vyhořením se snižuje schopnost odolávat nepříjemnostem. To, co jsme dříve vnímali jako běžné provozní problémy, může nyní rozčilovat, otravovat a znechucovat.

Tělo vám to říká

Mnohdy se v souvislosti se syndromem vyhoření zhoršuje i zdravotní stav postiženého. Objevují se různé formy „řeči těla“:

  • Když nám někdo dejme tomu „leží v žaludku“, lze čekat žaludeční nevolnosti.
  • Hlava může pobolívat z mnoha důvodů, ale i proto, že postižený má „plnou hlavu starostí“.
  • Mít „něco na srdci“ a nechtít o tom mluvit může být interně sděleno píchnutím u srdce.
  • Bolesti v zádech mohou mít souvislost s depresemi. atd. 

ROZHOVOR: Medicínská věda není nic jiného než složité, klopotné a velice nákladné potvrzování pravdy lidových přísloví, říká Jan Hnízdil

Vyhoření nepřichází po požáru

Vyhoření není důsledek nárazově se objevující tragédie, „požáru“. Jde o plíživé psychické vyčerpání. Vzniká v souvislosti s dlouhodobým působením stresujících podnětů, které postižení nedokáží odstranit. Svou roli zde hraje mj. i nedostatečné finanční ocenění.


Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Chronicky vyčerpaní, přetížení, zklamaní lidé nesnadno přiznávají sobě i jiným své obtíže

Chronicky vyčerpaní, přetížení, zklamaní lidé nesnadno přiznávají sobě i jiným své obtíže. Zatajují i sami před sebou mj. úzkost, strach, vnitřní neklid, únavu, slabost, nervozitu, neschopnost koncentrovat se, poruchy spánku, bolesti hlavy atd.

Za potenciální postižené bývaly považovány osoby vykonávající zodpovědnou práci s lidmi. Takovou, jejíž efekt mohou ovlivnit jen částečně. Z profesí např. učitelé, sociální pracovníci, různí poradci, lékaři. Riziko číhá i na manažery. Problém začíná nenápadně a vyvíjí se plíživě. U povahově i co do sociálního postavení odlišných osob se objevují velmi podobné, dá se říci typické fáze.

Přečtěte si: První pomoc při duševní krizi

Od nadšení k vyhoření

Získali jste zaměstnání, sláva! Máte radost, dobré nápady, chuť něčeho dosáhnout. Nehledíte na čas, ani na množství problémů. Jenže…do roka a do dne poznáte, že coby obchodník nebudete Tomáš Baťa, jako lékař nenaleznete lék proti rakovině. Nebudete „učitelem národů“, ani se z vás nestane Phil Marlowe. Dobrá, s tím se dá smířit. Jenže jsou tu navíc různé „klacky pod nohy“ od kolegů či nadřízených, zbytečná administrativa a nevděk klientů, žáků či pacientů. Nastává:

Stagnace: Požadavky zvládáte, uděláte, co máte, ale není to ono. Příliš vás to nebaví a není proč se učit něčemu novému. Navíc ani ty peníze nejsou obvykle nic moc. Pokud by snad byly, jak známo, nejsou všechno. Tak vzniká pocit strádání, cizím slovem:

Frustrace: Nechuť, odpor, zklamání, podrážděnost ke všemu a ke všem. Kdyby jen k práci, to by se snad dalo překonat. Jsou tu ale kolegové s věčně stejnými projevy a chybami, pracoviště, na němž není nic, na co by oko zálibně pohlédlo, zákazníci, klienti či žáci, jimž v duchu přezdíváte pramálo lichotivě. Třeba pacoši, křeni, socky, pitomci …jen si vybrat. Snad nejhorší je, že začínáte být protivný i sám sobě. Zákonitě nastává:

Apatie: Hymnou tohoto stavu by mohla být píseň: „Pryč a pryč je všechno, všechna má naděje, já plakal bych jak děcko…“ Jenomže ani slz se jaksi nedostává. Místo nich vnímáte jakousi otupělost a syndrom BB – soubor projevů bezradnosti a beznaděje. Tak to opravdu nejde dál. Něco se stát musí a také se stane. Často žel:

Vyhoření: Únava, nezájem, chyby, psychosomatická onemocnění. Mnohdy i pokusy o riskantní „sebedestrukční“ léčbu. V rámci posledně jmenované je velký výběr. Namátkou alkohol, jiné drogy, výrazně mladší milenka, hazardní hry, rozvod, abych měl konečně svůj klid, sporty, jež sice přinášejí adrenalin, ale fyzicky již na ně nemám. Jen si vybrat. Samozřejmě lze i vše tzv. zabalit a nedočkavě čekat jen na odchod do předčasného důchodu. Háček spočívá v tom, že ani v onom důchodu nebývají „vyhořelí“ spokojení.

Čtěte dále: Gambler vede dvojí život

Vy nemáte spasit svět

Co s tím? „Gram prevence je lepší než kilogram léčby,“ platí i zde. Kdo jiný by se o nás měl starat, než my sami. Včas. Raději s předstihem než pozdě. Dbát na přiměřený odpočinek, nemyslet si, že jsem povolán k tomu, abych spasil svět nebo alespoň podnik. Mít dlouhodobé, sociálně přijatelné zájmy, udělat si občas radost. V rámci možností na sobě nešetřit. Mít si s kým popovídat. Velmi pomáhá pohyb, rekreační sport a turistika. Je sice krize a volná místa aby člověk pohledal. Leč nenápadně se po nich poohlédnout lze. Možná by přinesly nové výzvy, pro něž lze znovu začít hořet.

Všechno to víte? Jistě. Vědět a znát je málo. To co víme, je třeba uvést do (životní) praxe.