Budeme jednou zemí cvoků?

Autor: Isifa.cz

Žijeme uprostřed jedů. Můžeme se jim ubránit, nebo nás jednoho dne pohltí? Na nebezpečí některých látek upozorňuje kniha Doba jedová. „Pořád máme možnost volby,“ říká její autorka.

Kniha Doba jedová, jejímiž autory jsou toxikolog Jiří Patočka a fyzioložka Anna Strunecká, vzbudila značnou pozornost. Říká totiž věci, o kterých se veřejně moc nemluví; stejně jako profesorka Strunecká (přečtěte si: Nežádoucí účinky vakcíny proti rakovině děložního čípku jsou vážné).


Autor: Ondřej Hošt

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. působila mnoho let na Přírodovědecké fakultě UK v oboru fyziologie a vývojové biologie. Je členkou mnoha mezinárodních odborných společností. Zabývala se dlouhodobě mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu.

Paní profesorko, jak moc kolem nás přibývá nebezpečných lá­tek?

V polovině sedmdesátých let byl na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy založen studijní obor ochrana životního prostředí, kde jsem přednášela fyziologii. Tenkrát těch škodlivin v Čechách ještě nebylo zas tak moc. Upozorňovali jsme na výfukové plyny, oxid siřičitý z hnědouhelných elektráren, herbicidy a pesticidy. Neměli jsme mobily, počítače ani hypermarkety. Nejedli jsme potraviny z celého světa. A upřímně řečeno, generace, která vyrůstala v „nouzi“ po druhé světové válce, paradoxně žila zdravěji. I to občasné hladovění člověku prospívá.

Děti, které se rodí dnes, jsou vystavovány toxickým látkám už v maminčině břichu, kojenci v mateřském mléku, v umělé výživě, a tak bych mohla pokračovat dál. Ostatně zrovna nedávno se přišlo na to, že některé kojenecké láhve obsahují nebezpečné bifenyly (viz Láhve s bisfenolem EU zakázala, u nás jsou k mání). Samozřejmě, že ty jedové nástrahy děti přežívají, ale postupně se v jejich tělech škodlivé látky hromadí a najednou se to projeví nějakou nemocí.

Dřív jsme byli zvyklí, že jedna bakterie způsobuje tuhle nemoc, jinou nemoc zapříčiňuje jiná bakterie, když to přeženu, tak třeba nadbytek cukru další chorobu. Dnes mají nemoci mnoho důvodů a ty se jen těžko odhalují. Jestliže má dítě potíže s učením, je neukázněné, špatně spí, tak nevíte, zda pilo z láhve s bifenyly, co mělo ve výživě, jestli nejedlo hodně barevných bonbónů slazených aspartamem (viz Brusel prozkoumá bezpečnost sladidla aspartam). Velice obtížně chytnete za ruku jednoho původce choroby. Proto jsou moc důležité veliké epidemiologické studie, které zahrnují například osmnáct tisíc lidí, ale v některých případech třeba i osmdesát tisíc lidí. Takové studie už mají vypovídací schopnost, jednoznačně ukazují, jestli nějaká látka škodí, nebo ne. To není, jako když děláte pokus v laboratoři na osmi krysách.

Takže testy nestačí?

Problém je v tom, že v laboratořích se jednotlivé látky testují izolovaně, my se však s nimi v běžném životě setkáváme ve směsích. Navíc látky nelze zpravidla testovat na lidech, ale na laboratorních zvířatech. Konkrétně třeba krysy snesou desetkrát víc než lidská bytost, takže působnost takové látky, chcete-li jedu, není vždycky srovnatelná s účinností na člověka.


Autor: Isifa.cz

Dají se vůbec jedy kolem nás spočítat?

Některé přírodní jedy tady byly vždycky, ale s radikální změnou našeho způsobu života neustále narůstá počet jedů, které si sami „vyrábíme“. Kolega Patočka říká, že za poslední století přibylo 25 miliónů nových látek. A jestli jde o jedy, nebo ne, záleží na množství, které se nám dostane do těla, jak dlouho v něm působí a samozřejmě na jejich složení. Při prvním kontaktu vás zpravidla nezabijí. Když se napijete minerálky s fluoridy, tak určitě nezkolabujete, ale pokud se ve vašem těle fluoridy dlouhodobě hromadí a ještě v kombinaci s hliníkem, pak to nebezpečné je. A také záleží na tom, zda máte zdravé ledviny, játra, jestli jste zrovna těhotná, v pubertě nebo v pokročilém věku. Lidské tělo je navíc vybaveno spoustou obranných mechanismů včetně schopnosti detoxikace, takže opravdu ledacos přežije. Na druhou stranu žádná látka nepůsobí v člověku samostatně, vzájemně se ovlivňují a jejich účinek se zesiluje. Pochopitelně i v negativním slova smyslu.

Jedů je sice více, ale máme o nich i více znalostí, takže bychom se jim mohli účinněji bránit, ne? 

To je sice pravda, ale vždycky tomu tak není. Navíc vědci se sami mezi sebou často dohadují. Dnes už je ale hodně badatelů, řekla bych přímo nezanedbatelná množina, která upozorňuje na nebezpečné látky, které potkáváme na každém kroku.

Několik let jsem sladila aspartamem, kupovala místo másla margarín a jedla light potraviny. Myslela jsem si, že dělám něco pro svoje zdraví a nebudu obézní. 

Jednoznačně prokázané je dnes to, že po aspartamu se naopak tloustne a můžete dostat i cukrovku. A light potraviny obsahují kromě aspartamu i další nebezpečné látky (viz Co se opravdu skrývá za označením light?).

V jedenaosmdesátém roce jsem rok pracovala na univerzitě v Utrechtu, a když jsem tam přijela, profesor van den Bergh se mnou šel do samoobsluhy, aby mi poradil co a jak nakoupit. Dala jsem si do košíku máslo a on z toho dostal málem infarkt. Nevěděl, zda jsem ta nevzdělaná z východní Evropy, nebo sebevrah. Ale já jsem už tenkrát učila studenty o nebezpečných trans-mastných kyselinách v margarínech. A uplynulo dvacet let a jednoznačně se prokázalo, že máslo je lepší než margarín. Zatímco počet infarktů a cévních onemocnění při konzumaci margarínu stoupá, u másla se nic takového neprokázalo. Jen tak mimochodem, dědeček van den Bergha zavedl v Nizozemsku výrobu margarínu. 

Nemůže se stát, že za dalších dvacet let se bude tvrdit opak? 

Ne. To je jistota. Margarín, aspartam stejně jako například nadměrné množství beta karotenů škodí.

Proč se tedy margarín nepřestane vyrábět a aspartam jako sladidlo se nevyloučí z našich potravin?

V margarínech se obsah trans-mastných kyselin musel snížit. Když Světová zdravotnická organizace (a další zodpovědné instituce jako jsou například Vědecká komise pro potraviny (SCF), spojený expertní výbor FAO a WHO pro potravinové přísady (JECFA), Americký úřad pro potraviny a léky (FDA), Britská komise pro toxické látky (COT) a konečně Evropská komise bezpečnosti potravin (EFSA) schválí, že v potravinách aspartam a glutamát mohou být, tak každý výrobce se zaštítí tímto prohlášením. Přitom právě tyto dvě látky ohrožují mentální zdraví lidstva.

Psala jste o Americe jako o zemi cvoků. Z jakého důvodu?

V knížce Přemůžeme autizmus? uvádím příklady výskytu různých poruch a duševních onemocnění podle statistik v USA. Každý stý novorozenec je postižený autismem, jedno ze šesti dětí má problémy s učením, jedno z devíti trpí astmatem, jedno ze čtyř set padesáti má cukrovku. Nemluvě o tom, že patnáct milionů Američanů je postiženo Alzheimerovou chorobou. To by nás mělo varovat. Z toho bychom se měli poučit.

A jak je na tom Evropa?

Naštěstí už dlouho nemáme fluorizovanou vodu, nepěstujeme ve velkém geneticky modifikované rostliny, uvaříme si doma polévku ze zeleniny… a máme dobré kořeny.

Až nám to nařídí z Bruselu?

Odpovím trochu oklikou. Po léta upozorňuji na nebezpečnou kombinaci fluoridů a hliníku. A protože hliník je obsažen v pitné vodě, voda by se v žádném případě neměla fluorizovat. Mimochodem Američané vodu stále fluorizují a pouze se dohadují o množství fluoridů, které ještě mohou do vody dávat.


Autor: Isifa.cz

V roce 2003 jsem připravovala návrh projektu pro program EU o zdravotních rizicích fluoridů a hliníku. Byl o něj obrovský zájem, přihlásilo se 352 vědců z 15 zemí. Mezitím belgická ministryně zdravotnictví zakázala volný prodej fluoridových tablet. Nakonec musela pod tlakem farmaceutických firem odstoupit a EU na projekt nedala peníze.

To byl také jeden z důvodů, proč jsme napsali knížku, aby se k lidem dostaly věrohodné informace, protože lobbování výrobců je obrovské a bohužel mu neodolají ani takové instituce jako již zmíněná Světová zdravotnická organizace, což se ukázalo i při loňském očkování proti prasečí chřipce (viz Bylo vyhlášení pandemie prasečí chřipky podvodem století?). Velice brzo se vědělo, že nejde o žádnou pandemii a hromadné očkování je nesmysl a vzhledem k tomu, že vakcíny obsahují nebezpečnou rtuť a skvalen, tak i nebezpečné.

Takže se musíme spolehnout jen sami na sebe?

Určitě. Ale já bych nepodceňovala českého zvídavého čtenáře. Informace si dokáže najít, když chce a bude i muset. Těch lidí, co vám napíše, že o aspartamu v životě neslyšeli a o škodlivosti glutamátu pochybují a podpoří to argumentem, že v Číně, která je největším výrobcem glutamátu, se žádná škodlivost neprojevuje, bude ubývat. Alespoň tomu věřím. Ti oponenti totiž už nevědí, že například osmnáct velkých studií prokázalo, že osmdesát procent čínských dětí v oblastech s vyšším obsahem fluoridů v pitné vodě má IQ nižší než osmdesát a že například autismus se v Číně nediagnostikuje a je, podle oficiálních institucí, důsledkem toho, že rodiče neumějí vychovat svoje děti.

Jenže mnoho výzkumů a studií financují firmy, které samy vyrábějí ony jedy. 

To je kámen úrazu. Nicméně alespoň respektované vědecké časopisy dnes vyžadují od autora, aby přiznal, která firma financovala jeho práci, čí je zaměstnanec a u které působí jako konzultant.

Snažit se žít „zdravě“ je ale mnohdy finančně a časově náročné.

Každý den se rozhoduji, co si obléknu, co budu jíst, jak se budu chovat v práci. Nemusím mít byt plný umělohmotných výrobků, odpad můžu čistit směsí octa a sody, místo Coca-Coly pít vodu z kohoutku, nekupovat kuchyňskou sůl s fluoridem, nestříkat si pod paží antiperspiranty… (viz Ženy na sebe nanesou 515 chemikálií denně). Každý člověk je jiný, má jiné chutě, rozdílné potřeby, myslím si ale, že stále ještě, i když už žijeme v době jedové, má člověk možnost volby. Někdy je to dražší, často však i levnější. Obvykle to ale vyžaduje více námahy a času, kterého bohužel máme čím dál tím méně.

Pořád ještě platí, že po ránu stopička slivovice neuškodí, stroužek česneku a lžička droždí pomůže a „hladovění“ prospívá?

Samozřejmě, a ještě bych dodala deci dvě vína a káva. Kávu bych doporučila především seniorům.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 10. 2013 16:00