Břišní tanec je sexy, ale nevznikl pro mužské oči

Co chybí moderní ženě? Břišní tanec! Přináší ženám osvobozující poznání, že žena a její sexualita znamená něco významného, mocného a zdravého.

Chceme-li zodpovědět otázku, co chybí moderní ženě, je třeba si nejprve ujasnit, jak vypadá žena, které „nic nechybí“ a která sama nemá pocit nějakého nedostatku. Museli bychom najít prototyp ženství, pevný bod, který bychom jako zrcadlo nastavili moderní ženě, aby bylo vidět, co postrádá. Tím zrcadlem by musela být žena ne-moderní, tedy žena, která žila v jiné době.


Autor: Filip Singer

Takový archetypický obraz ženy se do dnešní doby uchoval v umění, které vzniklo ve starověku a v poslední době se stává stále populárnější a přitahuje stále více zájemkyň. Autor více než rok shromažďoval a publikoval informace o břišním tanci na webu Břišní tance. A právě obraz a esence ženství bylo jedním ze stěžejních témat, na které stále narážel. 

Nevznikl mužům pro potěšení

Na začátek tedy vyvrácení jednoho mýtu, který se k orientálním tancům vztahuje: Břišní tanec nevznikl, jak si někteří představují, pro zábavu bohatých zhýralých šejků. Naopak, v chrámech, kde jej ženy poprvé tančily, bychom si mohli představit cedulku s nápisem „Mužům vstup zakázán“.

Přečtěte si: Hrozí nám matriarchát?

V dobách starého Sumeru a Babylónu byla společnost matriarchální. Ženy tancovaly v chrámech k poctě ženských božstev, uctívaly jejich energii a Božská Matka byla vnímána jako prvotní Stvořitel a Živitel. Ženy se s ní spojovaly prostřednictvím pohybů břišního tance.

Bůh v podobě Matky představoval princip, který učil ženy být těmi, kdo vyživují, a nikoliv soupeří, být silné, a přece poddajné. Časem se stal břišní tanec vyjádřením a vrcholnou esencí těchto femininních vlastností.

Proč mě tak vábíš, tanci

Pokud břišní tanec a jeho kultura představují jednu z mála oáz, kde lze nalézt uchovanou esencí femininních vlastností nebo alespoň jakousi ozvěnu archetypického ženství, lze předpokládat, že právě toto je tím magnetem, který tak přitahuje moderní ženy a přivádí je do kurzů. Rostoucí popularita tohoto umění napovídá, že břišní tanec současným ženám něco kompenzuje, dodává, co jim chybí a co jinde nenalézají. Pokusíme se zodpovědět, oč všechno jde.

Ženskost

Příkladů nalezneme více. Kostým zvýrazňuje jedinečnou a femininní podobu ženského těla. Etika břišního tance směřuje k nesoutěživému, kmenovému sesterství…

Kultura břišního tance do značné míry ženy chrání před diktátem módy a společnosti.

Podíváme-li se na obrazy z 19. století, které zobrazují různé scény s tančícími ženami, vidíme, že podoba břišních tanečnic je na nich značně uhlazena. To napovídá, že tanečnice se v minulosti stejně jako dnes stavěly mimo své současníky. Image břišní tanečnice zůstává v průběhu staletí v podstatě stejná, bez ohledu na to, co je zrovna v módě.

Příkladem diktátu dnešní módy je štíhlost. V orientálním tanci je otylost naopak výhodou. Jedná se totiž o svalový tanec, tedy čím více toho tanečnice na sobě má, tím lépe vynikne její umění.

Vyrovnanost, pozornost vlastnímu tělu a menstruačním cy­klům

Břišní tanec byl vždy spojován s mocným a tajemným ženským cyklem a vyvažováním ženské energie.

V dobách matriarchátu se i muži zabývali spirituálním významem ženských cyklů a důležitost menstruačního cyklu se ve společnosti obecně uznávala. Nicméně nyní většina žen vůbec nemá správný cyklus, a tak jsou v nesouladu s ženskými mystérii. Zčásti je to kvůli pilulkám, hormonálním faktorům, a tamponům, které zakrývají krvácení.

Spousta žen jednoduše užívá tišící léky a své denní činnosti provádí v období mensesu zrovna tak aktivně jako jindy. Důležitá zvyklost vyčlenit si čas klidu v období menstruace se vytratila. Současné ženy vidí menstruaci jako něco, co narušuje jejich životní styl; starověké ženy ji ale vnímaly jako něco posvátného. S pomocí břišního tance se ženy nyní mohou spojit se svými měsíčními i osobními cykly, a tím znovu nabýt ztracenou část sebe sama.

Moc sexuality

Břišní tanec přináší ženám osvobozujícímu poznání, že žena a její sexualita znamená něco významného, mocného a zdravého.

V břišním tanci je výrazně přítomný prvek sexuality, v kultuře, v níž vznikl, ovšem nebylo místa pro lascivnost, sexualita byla vnímána jako něco posvátného. Sexualita prezentovaná v břišním tanci nepředstavuje něco vyzývavého, což dnes ne každý chápe.

V ukázce z YouTube uvidíte tanečnici Dinu. Přestože podle povrchního dojmu Dina předvádí ten nejnižší typ kabaretního tance s erotickým podtextem, její umění ve skutečnosti tento druh zábavy výrazně převyšuje.

Pomoc při těhotenství a porodu

Vliv orientálního tance může podpořit otěhotnění ženy, proto se mu také říká „vábení čápa“. Při tanci dochází k prokrvení „ženských“ partií těla. 


Autor: Isifa.cz

Neschopnost otěhotnět mívá ale často psychické příčiny. I zde tanec pomůže: radost a uvolnění, které poskytuje, se pozitivně projeví na psychice ženy a přichází těhotenství. Taneční pohyby (osmičky, hipy a kroužky) posilují pánev a břišní svalstvo, které je zapojeno do porodu, k tomu je třeba přidat relaxační účinky tance.

Radost ze života, překonání depresí a následků traumat 

Léčivá moc orientálních tanců byla mnohokrát prokázána. Muzika a tanec dokázaly zbavit následků deprese nebo traumatu řadu žen.

Taneční umění nejen přináší fyzický pohyb a stimulaci mysli, ale též sociálně integruje. Z hloubek deprese přivádí ženy k silnějšímu já a pozitivnějšímu pohledu na sebe samé. Tanečnici pomůže k lepšímu sebehodnocení také to, že si uvědomí svůj potenciál.

Duchovní rozvoj

Stále více žen objevuje tanec jako prostředek duchovního rozvoje. Nutno ovšem dodat, že tato nově objevená „ženská spiritualita“ má blízko k pohanství. Profesorka sociologie Rachel Kraus srovnala výpovědi 74 břišních tanečnic ve věku 18 až 65 let. Zjistila, že tři čtvrtiny z nich považují tanec za duchovní zkušenost.

Několik žen dokonce hovořilo o komunikaci s Bohem, děkování či uctívání Boha. Výzkum rovněž naznačuje, že duchovní prvek v břišních tancích nacházejí ty ženy, které nebyly součástí organizovaných náboženství. Téměř výlučně ženský svět břišních tanců jim nabízí duchovní alternativu ke křesťanským církvím, z nichž většina má bezděčně velmi patriarchální ráz. „Našly jsme svou vlastní duchovní cestu,“ vysvětluje jedna z nich, „pravděpodobně kráčíme stejným směrem, nikoliv ale skrze patriarchální církevní hierarchii.“ 

Možnost utvářet si vlastní život

Díky břišnímu tanci si ženy stále více uvědomují svou schopnost utvářet svůj život, i když se vymyká zavedeným normám. Navíc se toto umění stává kvetoucím odvětvím, což umožňuje řadě žen slušně se uživit jako umělkyně, učitelky, majitelky tanečních studií či pořadatelky koncertů. Život, dříve diktovaný společenskými normami, se nyní začíná utvářet k jejich obrazu. Ženy se tak přibližují k té nejvyšší myslitelné seberealizační metě: možnosti aktivně utvářet svůj vlastní život.

Přihlédneme-li ke všem těmto kvalitám, které břišní tanec obsahuje, a potřebám moderní ženy, je docela možné, že břišní tanec jako alternativní, duchovně orientovaná kultura se jednou stane mainstreamem.