Bisexualita prý neexistuje. Bisexuální chování ano

Autor: Isifa.cz

Všichni jsme, nebo jsme byli „pod obojí“… a kdo to popírá, má s tím problém dodnes.

Freude, Freude, Freude, vždycky na tě – v úvahách o sexu – dojde. Podle Sigmunda Freuda (1856–1939) prochází každý člověk v rámci svého sexuálního vývoje obdobím hermafroditismu. To ve smyslu nevyhraněné sexuální orientace. Může nastat i „obojaký hermafroditismus“, což odpovídá současnému termínu bisexualita.

Porucha, nebo přirozenost?

Další z praotců moderního přístupu k sexu Richard von Krafft-Ebing (1840–1902) považoval sexuální orientaci za důsledek fungování pohlavních žláz. Bisexualita i homosexualita je vývojovou poruchou.

Freudův žák Wilhelm Stekel (1868–1940) považoval bisexualitu za základ lidské sexuality. Sex mužů s muži i s ženami, jakož i žen s ženami i muži je dle něj přirozený. Vyhraněná heterosexualita i homosexualita domyšleno do důsledků vede k potlačení části sebe sama.

Lze citovat i K. H. Ulrichse (1825–1895), který tvrdil, že bisexualita existuje coby „ženská duše v mužském těle“. Z dnešního pohledu jde o sexistický popis transsexuality. Sexistický proto, že autora zřejmě ani nenapadlo, že by mohla existovat i mužská duše v ženském těle. To je možné též.

Být správný kluk

Většina lidí hermafroditní období překoná. Díky v mozku předem naprogramovanému sexuálnímu zaměření volí to své za jediné. Někdy jde o „poznanou nutnost“. Sociální tlak na to být správný kluk (a tudíž „na holky“), jakož i být správnou dívkou (a tudíž při vší cudnosti být na kluky) je ohromný.

Počet těch, na něž onen tlak patřičně nepůsobí, nepřekračuje pět procent populace. Mimochodem pětiprocentní pravděpodobnost mají statisticky vzato zcela nepravděpodobné hypotézy.

Patříte-li mezi oněch pět procent, můžete volit. Buď své sexuální zaměření popírat a skrývat mnohdy i sám před sebou, nebo připustit. Jde o tzv. coming out. Tj. přiznat si co a jak.

Obě varianty mají svá úskalí. Žít ve lži je jen zdánlivě snazší. Ovšem za pravdu se leckdy trpí.

Bisexualita prý neexistuje, jen bisexuální chování

„Dvojková soustava“ je častější u PC než u lidí. Vše u nich může být jinak. Muž, který sexuologii díky seriózním výzkumům snesl z nebe na zem, Alfred Kinsey (1894–1956), psal jako první o kontinuu mezi heterosexualitou a homosexualitou. Lidé obvykle nezaujímají zcela vyhraněné, naprosto protilehlé postoje. Každý z nás se nachází „někde mezi“. To samozřejmě nevylučuje výraznou blízkost k jednomu z pólů. Bisexualita může vznikat i jako náhradní řešení v době, kdy hetero realizovat nelze.

Současní čeští sexuologové se spíše přiklánějí k tomu, že bisexualita v pravém slova smyslu neexistuje. To, s čím se lze setkat, je bisexuální chování. Může jít o sexuální experimentování. Také o sociálně přijatelné vysvětlení, proč se dotyčným zachtělo různých trojek či „grup“. Častý je krycí manévr. I v dnešním značně tolerantním světě je mnohdy přijatelnější prezentovat se jako „bi“ než „homo“.

Záminka, jak si více užívat?

„Jsme mladý, atraktivní pár, já 25 let, sportovní postavy, ona 170, prsa č. 2, oba bi a hledáme muže, dívky, páry nebo i skupiny více lidí, kteří mají rádi sex. Hledáme pouze štíhlé a krásné lidi. 100% diskrétnost a zdravotní stav požadujeme a nabízíme. Zn. Erotický dopis s fotem napoví.“ K tomu foto – akt dámy s roztaženýma nohama a s vibrátorem na patřičném, obvykle skrytém místě.

Náhodně zvolený inzerát z kteréhosi seznamovacího časopisu by zřejmě mohl nahrávat domněnce o bisexualitě jako pláštíku pro promiskuitu. Pokud oním časopisem listujeme podrobněji, zjistíme, že slůvko bi je často v inzerátech nabízejících a požadujících různé extravagance. Angličtina má termín bicurious. Volný překlad by mohl být – v sexu zvědavý na vše možné i nemožné.

Bi kuriozitou nejsou v dospívání erotické průzkumy těla s kamarády či kamarádkami stejného pohlaví. Častější bývají u dívek. Neznamenají negaci heterosexuální orientace. Prostě se stejným pohlavím je průzkum typu „co by tělo chtělo“ snazší. Odpadá stud před odlišným. Mimo jiné se takto podněcuje fantazie a cvičí se nejedna posléze v rámci heterosexuality využívaná dovednost.

Bisexualita: Kolik lidí je pod obojí

  • je zkoumáno nejčastěji v USA;
  • podle prvního autora seriozního výzkumu Kinseye bylo 37 % mužů a 19 % žen s homo zkušeností
  • metodologicky přesnější výzkum Shere Hite uvádí, že 4 % mužů a 13 % žen se hodnotí jako bisexuálové;
  • dle moderní studie Laumana a kol. z konce minulého století se za homo považuje pouhé 1 % mužů a 2 % žen a 4 % osob obou pohlaví připouští, že je sexuálně přitahováno oběma pohlavími.

Levandulová…bi

Poslední výše uvedený výsledek výzkumu naznačuje spíše sklon k utajování jiné než heterosexuální orientace. Trend v současné zahraniční bi komunitě je spíše opačný. Mimo jiné to vyjadřuje vlajka hrdosti bisexuálů. Tvoří ji tři barevné, horizontálně umístěné pruhy. Spodní – modrý – odkazuje k heterosexualitě, horní purpurově rudý k homosexualitě. Prostřední levandulový pruh je symbolem bisexuality.

Vlajku hrdosti si raději nenápadně může sám pro sebe vyvěsit ten, kdo je ostatním lidem prospěšný, nikomu neškodí a se svou sexualitou i sám se sebou žije v míru a bez přetvářky. Zda je pak eventuální bisexualita svébytná sexuální orientace nebo jen specifický projev sexuálního chování, ať již homo či heterosexuálů, není potom až tak podstatné.

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 2. 2015 13:04