Bílá nemoc hrozí při dlouhodobé hospitalizaci

Autor: Isifa.cz

Pacient v nemocnici snad už není jen „žlučník z osmnáctky“. Ztráta prestiže, sebevědomí, samostatnosti zůstává. Upoutání na lůžko vede ke změně psychiky. Škodí stejně jako sama nemoc.

Choroba, o níž je zmínka v titulku, není sněžná slepota. Nejde zde ani o známé dílo Karla Čapka. Vhodnější název by byl „metanemoc“. Tj. stav, který doprovází závažnější onemocnění spojené s pobytem v nemocnici. Vzniká na jeho základě a zpětně je ovlivňuje. Obecně čím více zdravotní omezení narušuje to, co člověk považuje za podstatné, tím je mu hůře v oné „bílé nemoci“. Naprostý základ její prevence je schopnost postarat se o sebe a neexistence krutých bolestí.


Autor: Isifa.cz

Bílá nemoc ovlivní náladu a potažmo i zdravotní stav pacienta

Velký vliv mají osobnostní charakteristiky pacienta. Namátkou optimismus a extroverze skóruje plus směrem k nezdolnosti. Introverze a pesimismus naopak mínus. Bezprostřední vliv má hodnotový systém. Hédonista toužící po slastných požitcích mnoho potěšení v nemoci nenajde. Člověk duchovně laděný pak i díky vážné nemoci získá poznání toho, co je a není v životě důležité.

Bílá nemoc ovlivní náladu

Každá závažná nemoc je víc než jen vlastní chorobný proces. Jde o složitý stav, jež má vliv na fyzickou i psychickou stránku člověka. Není ohrožením jen sama o sobě. Může torpédovat i samotnou chuť k životu. Vyhoření v posledně zmíněné sféře mívá smrtelné následky.

Bílá nemoc především ovlivní náladu. Ta často klesá až k bodu mrazu. S ní jde k nule sebevědomí. Naopak roste míra depresivního ladění. U postižených je patrná spíše zamlklost s pocity rezignace a nesdělitelnosti vlastního trápení. Pohroužení se do sebe bývá nárazově střídáno podrážděností. K ní patří pocity zloby a následné agrese. Termíny „agrese“ a „deprese“ znějí podobně. Psycholog Zdeněk Matějček je nazýval „jablky z jednoho stromu“. Nepřátelství odpovídá situaci, jež v souhrnu aktuálního stavu a osobních perspektiv přátelská rozhodně není. Jak se s tím vyrovnat? Výrazné bývají tendence obviňovat blízké lidi ze sociálního okolí. Poměrně častým obětním beránkem bývají i lékaři. Údajně neudělali, co učinit mohli, zanedbali to či ono, nestarali se …

Přečtěte si: Jak a kdo má říci: Umíráš

Léčí se nemoc, psychika se podceňuje

Psychika člověka upoutaného na lůžko je konfrontována s mnoha nepříjemnostmi. Chybí nové, příjemné podněty. Nenastanou zajímavé situace, jež by dokázaly odvádět mysl od bolesti. To, co dříve člověk zvládal jen tak mimochodem, se naráz stává složitým, někdy dokonce nemožným. Pozornost je situačně obracena na témata, o nichž se ve společnosti obvykle nemluví. Osobní obzor je zúžen. Životní rytmus je sice zpomalený, ale odpočinek to nepřináší. Lidé to komentují: „Jako bych naráz částečně ztratil svéprávnost.“ Nemocný již nemůže zvládat život po svém. Zájmy se stávají plochými. Zprimitivní. Nejistota, úzkost, strach jsou silné emoce. Na nic jiného jako by již nezbývala duševní kapacita. Doba, kdy pacient v nemocnici byl jen „ten žlučník z osmnáctky“, snad již minula. Pocit ztráty společenské prestiže a propadu v rámci společenského žebříčku zůstává.

Stačí pohled na erární pyžamo a župan a stěží budete mít sami o sobě velké iluze. Nezávislost, tolik ceněná v běžném životě, je vystřídána závislostí. Na náladě to nepřidá. Naopak i samo o sobě to vyvolává nesnáze. Nastupují tzv. obranné mechanismy osobnosti. Je jich celá řada. Namátkou negativismus – chování opačné, než to, které autority, ať již v bílém plášti, nebo mezi příbuznými, požadují. Mimo jiné to poněkud bizarní zkouška zbytků vůle. Možná jednám hloupě, ale po svém.

Čtěte téma: Diskrétní zóna znamená: Svlékněte se v jedné kabince

Svým způsobem příbuzné je nápadné „duševní omládnutí“. Přesněji návrat do kdysi dávno již opuštěného infantilního chování. Nemocný se chová jako dítě. Namátkou může zlobit, provokovat, odmlouvat, být protivný, náladový. Uleví se mu tím. Ne na dlouho, ale přece jen.

Jak se s tím vyrovnat v roli pečovatele? Platí 3× NE – nebrat negativní projevy nemocného osobně, netrápit se, pokud je situace pramálo povzbudivá, a nekřivdit postiženým. Být nemocný je kus života těžkého. Žel právě ten čeká na mnohé z nás.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 4. 2014 22:26