Bělení zubů není bez rizika

Autor: SXC / Vitalia.cz

Bělení zubů nepředstavuje primárně zdravotní problém, ale nevhodným postupem si ho nakonec můžeme zbytečně přivodit. Vysoce koncentrované bělicí gely mají totiž parametry žíraviny.

Málokdo z nás má zářivě bílé zuby jak z televizní reklamy. Je to přirozené, zuby se barví věkem, vlivem potravy, nápojů, kouřením… Navíc jejich zbarvení je dáno i geneticky, takže ani dítě nemusí mít zuby čistě bílé. I „nebílé“ zuby mohou být naprosto zdravé, v některých případech ale zabarvení signalizuje onemocnění. Je proto žádoucí konzultovat případné výrazné nebo náhlé změny barvy či struktury zubů s lékařem.


Autor: archiv Lenky Roubalíkové

Pokud jde o konečný efekt, není mezi domácím a ordinačním bělením významný rozdíl, říká Lenka Roubalíková

Patří do rukou odborníka i bělení zubů z kosmetických důvodů? Nejde o zdravotní problém, ale nevhodným postupem si ho nakonec můžeme zbytečně přivodit. Výhody i nevýhody domácího a ordinačního bělení objasňuje doc. Lenka Roubalíková ze Stomatologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně. Z jejího hodnocení vychází lépe možná překvapivě bělení domácí, ovšem nezbytnou podmínkou pro jeho zdárný průběh je konzultace s odborníkem: „Bělení zubů není zcela bez rizika a pouze stomatolog po důkladném vyšetření může stanovit oprávněnost takového zásahu.“

V čem se liší domácí od ordinačního bělení?

Domácí bělení patří mezi nejrozšířenější techniky bělení zubů. Provádí se většinou pomocí individuálně zhotovených plastových nosičů, do kterých se aplikuje bělicí gel. Pokud je tento gel na bázi nízké koncentrace peroxihydrátu močoviny (10 – 16%), je možné bělit i ve spánku. Pokud přípravek obsahuje peroxid vodíku nebo vyšší koncentraci peroxihydrátu močoviny (více než 15%), je určen pro bělení v průběhu dne – aplikační čas je zkrácen. Bělit lze i bez individuálně zhotoveného nosiče, procedura je však méně komfortní. K domácímu bělení slouží i volně prodejné přípravky, bělení zde probíhá bez kontroly zubního lékaře a nežádoucích účinků může být více. Domácí bělení probíhá obvykle 4 – 6 týdnů, dokud nedojde k dosažení žádoucího odstínu, v některých případech i déle.

Ordinační bělení se provádí v ordinaci zubního lékaře, může jej provádět zubní lékař sám nebo dentální hygienistka pod jeho dohledem. Je vhodné především pro pacienty, kteří požadují okamžitý efekt. Oproti domácímu bělení není náročné na spolupráci pacienta. Nevýhodami ordinačního bělení jsou velká časová náročnost procedury, a s tím spojená vyšší cena, bývá nižší účinnost i trvanlivost dosaženého efektu. K ordinačnímu bělení zubů se používají vysoce koncentrované bělicí gely s obsahem peroxidu vodíku či peroxihydrátu močoviny. Peroxid vodíku je až v koncentraci 38 % a peroxid močoviny až 40 %. (Přípravky s obsahem peroxidu vodíku nad 20 % jsou označeny jako žíraviny.) Pacient musí být v průběhu celého zákroku pod odborným dohledem, který neprodleně řeší případné komplikace. Jedno ordinační sezení trvá obvykle 30 – 60 minut a v případě potřeby se opakuje za 2 – 4 týdny. Riziko nežádoucích účinků je vyšší.

Domácí bělení probíhá déle, používá se nižších koncentrací peroxidů, riziko komplikací je menší, ordinační bělení je rychlé, nezávisí tolik na spolupráci pacienta, používá se vyšších koncentrací peroxidů, efekt je méně stabilní, s vyšším rizikem komplikací. Pokud jde o konečný efekt, není mezi domácím a ordinačním bělením významný rozdíl. Domácí bělení pod kontrolou lékaře s využitím individuálního nosiče lze považovat za bezpečnou proceduru vhodně doplňující systematickou péči o hygienu dutiny ústní.

Jaká jsou konkrétní rizika domácího a jaká u ordinačního bělení zubů?

U domácího bělení zubů je reálné riziko, že když pacient nebude dodržovat doporučení zubního lékaře, výsledný efekt se nedostaví. Pokud je použit individuálně vyrobený nosič, je prakticky nulové riziko podráždění dásní, u nepřesných nosičů může dojít k lehkému podráždění dásní subjektivně se projevující štípáním a pálením, které po odstranění bělicího gelu beze stopy odezní. Vždy může ale dojít ke zvýšené citlivosti zubů (na tepelné a chemické podněty) – v tom případě se bělení přeruší na 3 – 4 dny a obvykle pak již tento problém nenastane. U domácího bělení se může objevit i bolest v krku a v žaludku, které souvisí s drážděním sliznic uniklým peroxidem vodíku či glycerinem obsaženým v preparátu.

U ordinačního bělení, kde pracujeme se silnými koncentracemi peroxidů, je riziko komplikací podstatně vyšší. Citlivost dásní a zubů je větší. Unikne-li koncentrovaný peroxid na měkké tkáně, dochází k jejich poškození – postižené místo pálí a je intenzívně bílé, po odsátí gelu a opláchnutí dochází ke spontánní úpravě. Delší působení gelu na měkké tkáně může způsobit bolestivé afekce podobné aftám nebo i vředy. K aktivaci bělicího prostředku při ordinačním bělení se někdy používají speciální lampy nebo lasery. Při jejich použití se může objevit intenzivní bolest, způsobená pravděpodobně výrazným vzestupem teploty uvnitř zubu. Někdy se mohou po aktivaci světlem objevit na sklovině bílé skvrny, které ale během 24 hod vymizí. Bělicí lampy a lasery nijak nezvyšují účinnost bělení. Pokud jde o lampy s ultrafialovým světlem, je třeba vzít v úvahu obecná rizika ultrafialového záření.

Pro jaké pacienty není bělení zubů vhodné?

Bělení zubů není vhodné pro pacienty se špatnou ústní hygienou, zánětem dásní a neléčenou parodontózou (parodontitidou). Zde je zapotřebí nejdříve upravit stav hygieny a léčit onemocnění parodontu. Jinak by bylo bělení bez velkého efektu a mohlo by způsobit bolesti. K bělení také nejsou vhodné zuby s citlivými zubními krčky (bělení může stav zhoršit, proto se musí krčky nejdříve překrýt vhodnou výplní). Nedoporučuje se také bělit zuby s povrchovými pigmentacemi odstranitelnými profesionálním čištěním zubů. Silným kuřákům není bělení zubů doporučováno z důvodu sníženého účinku a trvanlivosti. U pacientů s četnými výplněmi (plombami) může bělení způsobit neestetický efekt, protože bělicí prostředky nepůsobí na výplně. V následné době je pak třeba výplně zhotovovat znovu, aby se barevně neodlišovaly, což není vždy rozumné. Bělit nelze zbarvení způsobená amalgámem a jinými kovovými slitinami. Pro bělení je absolutně nevhodný chrup s mnoha kazy, bělení neprovádíme v období těhotenství a kojení, v případech alergie na složky výrobku a vrozené nedostatečnosti (insuficience) katalázy (akatalázie). Do věku 13, lépe 15 let je bělení zubů nevhodné, protože je velká dřeňová dutina a hrozí podráždění zubní dřeně.

K tématu: Bělení zubů není pro každého

Proč by měl člověk před bělením zubů absolvovat prohlídku u svého stomatologa?

Tuto prohlídku by měl zájemce o bělení absolvovat v každém případě z důvodů v podstatě již uvedených. Bělení zubů není zcela bez rizika a pouze stomatolog po důkladném vyšetření může stanovit oprávněnost takového zásahu. Především jde o rozpoznání kazů, netěsných výplní, obnažených krčků, parodontitidy a dalších stavů, které mohou být zdrojem rizik a komplikací bělení.

Bělení zubů se provádí přípravky, které obsahují peroxid vodíku nebo peroxihydrát močoviny v gelovém základu. Bělit lze i perboritanem sodným (je určen spíše pro vnitřní bělení). Účinnou látkou je vždy peroxid vodíku (uvolňuje se z peroxihydrátu močoviny i z perboritanu sodného). Ten se rozpadá na radikály, které štěpí cyklická jádra a dvojné vazby v barevných sloučeninách, takže dochází k posunu jejich barevného odstínu – zesvětlení (posun v absorpčním spektru).

Rozlišujeme bělení zevní, kdy je účinná látka aplikována na povrch zubů, a bělení vnitřní, kdy je účinná látka aplikována dovnitř zubu (provádí se u zbarvených zubů s ošetřenými kořenovými kanálky a jde výlučně o lékařský výkon). Zevní bělení se dělí na domácí a ordinační. Domácí bělení si provádí pacient sám (je nanejvýš vhodné, aby probíhalo pod vedením lékaře nebo dentální hygienistky), ordinační bělení se provádí v ordinaci zubního lékaře, popř. dentální hygienistky (pod dohledem zubního lékaře).

Čtěte dále: Které léky vám mohou zkazit zuby?

Zdroj: Tiskové materiály FN u sv. Anny v Brně

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 11. 2012 11:34