Audit našel více než 100 chyb při podávání léků v nemocnici

Autor: Photl.com

Špatné léky i dávkování, chybné kombinace… Riziko, že vás v nemocnici neúmyslně poškodí, je vyšší, než si myslíme. Akreditace pomáhá hledat slabá místa. A pacient sám by se měl ptát.

Začněme nejdřív trochu oklikou: americké průzkumy z osmdesátých let ukázaly, že v nemocnici je poškozen každý desátý pacient. Nechtěně. A to až tak, že ročně kvůli tomu zemře několik tisíc lidí. Děsivá bilance? Ano. I proto nemocnice dávají miliony korun za to, aby podstoupily akreditaci, tedy proces, kdy si hlídají, co dělají a jak to dělají, a odstraní to, co je pro pacienta rizikové. Nemocnice s akreditací jsou tudíž pro pacienta bezpečnější.


Autor: Photl.com

Akreditace nemocnic: Kontrola správné medikace zvyšuje bezpečí pacientů

Jak moc je akreditace důležitá, ukazuje příklad z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Zdejší oddělení řízení kvality si totiž sleduje nejen, jaké procento komplikací má po operaci který lékař, ale rozhodli se třeba prozkoumat, jestli léky, které tu zdravotníci pacientům dávají, jim neubližují. Říká se tomu lékový audit.

„Zjišťovali jsme medikaci – zda je věcně i formálně správné, jaké léky lékař ordinuje pacientům. Cílem bylo zvýšit bezpečí pacientů,“ řekla Hana DrábkováFN Hradec Králové na nedávné konferenci Kvalita zdravotní péče a akreditace ve zdravotnictví. Hradecká nemocnice má výhodu v tom, že poblíž sídlí farmakologická fakulta, takže lékový audit proběhl ve spolupráci právě s profesory a studenty, kteří lékům rozumí.

Rozhovor: Lékař nikdy nebude mít takové vědomosti o lécích jako lékárník, říká Tomáš Cikrt

I malý vzorek ukázal velký problém

Vzorek se zdá být malý: osm pracovišť z celé nemocnice a celkem osmnáct pacientů z loňského roku. U nich se zkoumalo, jaké léky jim byly po dobu pobytu v nemocnici podávány, v jaké dávce, kdy a jak. Jenže i na tak malém vzorku pacientů se ukázalo, že problém je velký. Auditoři zjistili celkem 114 problémů při podávání léků. Od formálních chyb v zápisu do chorobopisu (29 případů), až po ty mnohem závažnější, které už mohly pacienta poškodit na zdraví.

„Chyba dávkování se objevila v jednadvaceti případech, v osmnácti případech to byla nejasná indikace,“ vyjmenovává Hana Drábková. „Ve dvou případech dokonce byla jasně zjištěná alergie na lék, přesto byl ten lék pacientovi podán. To je dost významná chyba,“ říká. Konkrétně šlo o pacienta, který měl alergii na paracetamol, tedy léky jako Paralen, přesto dostal v nemocnici Valetol, který paracetamol obsahuje také.

K tématu: Víte, které léky na chřipku se nesmí kombinovat?

V deseti případech bylo dávkování nižší, než mělo být, v deseti dalších případech naopak vyšší. „A v jednom případě byla dokonce překročena maximální dávka léku, což je taky závažné pochybení,“ popisuje výsledek lékového auditu Hana Drábková.

Staly se také chyby při přenosu dat: pacient přišel s tím, že bere určitý lék, ale lékař mu napsal úplně jiný lék. Nebo naopak: lékař do závěrečné zprávy napíše nějaký lék, který je ale úplně jiný, než jaký pacient dostával v nemocnici v rámci hospitalizace. „Zaměřili jsme se také na léky, které ovlivňují kalium (pozn. tj. hladinu draslíku), protože mohou významně ohrozit zdraví pacienta, a také na léky, které ovlivňují centrální nervový systém. A také jsme sledovali lékové interakce, tedy zda to, co pacient užívá, se vzájemně neruší,“ popsala.

V lepším případě berete lék zbytečně

I tady se ukázala řada chyb. Například jeden pacient měl kvůli tomu, že si lékař nezkontroloval, co ještě bere za další léky, a bylo jich celkem šest, sníženou hladinu podávaného antibiotika o padesát až sto procent. Zkrátka: lék bral úplně zbytečně.

Čtěte téma: Léky se vzájemně vyrušily

„Dalšímu pacientovi zase léková interakce způsobila vysoké riziko myopatie, což zkomplikovalo následnou rehabilitaci po operaci totální endoprotézy,“ popsala Hana Drábková. A to není legrace: myopatie znamená svalovou slabost, takže pacient kvůli špatně zkombinovaným lékům vlastně nemohl po operaci chodit a rozcvičovat nohu tak, jak by měl.

Letos se již v hradecké nemocnici stejného lékového auditu účastní celá nemocnice. A ty ostatní? Obvykle nezveřejňují, jestli se vůbec o to, co pacient dostává a zda je to pro něj bezpečné, nějak starají. A pokud ano, tak na podobných uzavřených fórech pro zdravotníky, jako byla právě ona konference před týdnem. Lékaři si totiž neradi přiznávají chyby, byli vychováni na škole v tom, že nesmějí pochybovat, aby mohli léčit. Jsou něco jako bohové v bílém. I ti ovšem chybují. V akreditované nemocnici máte větší šanci, že se lékaři tím, jak léčí a zda léčí bezpečně, skutečně zabývají. I tak však nemusíte všechno nechat jen v rukou osudu a bílých plášťů.

Ptejte se!

Podle Davida Marxe z třetí lékařské fakulty, který se kvalitou a bezpečím ve zdravotnictví zabývá už dlouhá léta, je tím nejdůležitějším pro pacientovu ochranu ptát se. Klást otázky dřív, než bude pozdě. První základní je tato: „Prosím vás, sestřičko, co je tohle za lék, to co mi dáváte?“ A pak si jeho název buď zkuste zapamatovat, nemůžete-li psát, nebo pokud ano, pak si jej napište kamkoliv je to možné – třeba na okraj novin. A až vám sestra donese další dávku léku, ptejte se stejně. Pokud bude lék jiný, je to signál ke zpozornění. Signál k tomu, zeptat se, proč nemáte stejný lék XY jako ráno.

Druhá klíčová otázka je: „Proč mi dáváte růžovou pilulku, když předtím jsem měl bílou?“ Případně: proč jen polovinu prášku, když předtím jste měl dva a podobně. Jakákoliv odlišnost od stavu, který byl předtím, může být riziková. Jistě: mohlo se jen změnit dávkování léku s ohledem na váš stav, nebo původní lék nezabral a tak ho lékař vyměnil. Ale taky to může být omyl, a vy otázkou můžete přispět k jeho odhalení. Jde přece o to nejdůležitější, co máte: vaše zdraví.

Čtěte dále: Nebezpeční zabijáci bolesti