Antibiotika u zvířat máme pod kontrolou. Zatím

Svět, Evropa i odborníci nabádají k uvážlivému používání antibiotik. Pravidla, která u nás jejich užívání v chovech hospodářských zvířat drží na uzdě, se však mají uvolnit.

V humánní medicíně se podávání antibiotik již – s nadsázkou řečeno, vymklo kontrole a antibiotika se zcela jistě používají i v případech, kdy to není bezprostředně nutné.

Přečtěte si – Jan Hnízdil: Peníze nebo život, antibiotika nebo smrt

Zato v chovech hospodářských zvířat používání antibiotik při léčení pod kontrolou – alespoň zatím – je. Především proto, že aplikace těchto přípravků je spojena s rozhodnutím odborného veterinárního lékaře.

Nová pravidla mohou všechno změnit

Rozvolnit současný stav ale může připravovaná novela veterinárního zákona, která jednak pracuje s možností, kdy by mohli chovatelé zvířat zaměstnávat svého veterinárního lékaře, ale také s tím, že by mohli chovatelé, kteří projdou několikadenním veterinárním kurzem, aplikovat přípravky k ošetřování zvířat sami.

To sice nemusí, ale může to vést k nadměrnému používání antibiotik v případě, že u chovatelů převáží dočasné ekonomické priority nad zdravým selským rozumem a dlouhodobým strategickým uvažováním. Nemocné zvíře pochopitelně pomaleji přibývá na váze, zvyšují se náklady na jeho chov a je tedy třeba co nejrychleji takový stav řešit. Samozřejmě také proto, aby se nemocné zvíře uzdravilo. Jde ale o to, jakým způsobem.

Čtěte také – Roman Vaněk: Kuřata plná hormonů a antibiotik? Jeden z mýtů poslední doby

Rizika užívání antibiotik v chovech

Korektně je třeba říci, že zrovna v naší zemi není spotřeba antibiotik nijak alarmující. I když se v posledních letech, mluvíme-li o chovech hospodářských zvířat, mírně zvýšila, stále je řada zemí EU, kde je jejich spotřeba daleko vyšší. Pokud se tedy hovoří o tom, že tuto spotřebu některé země snižují, pak je také nutné dodat, že i přes snížení je výsledná spotřeba stále celkově vyšší než u nás. To se týká třeba Španělska, Portugalska, Belgie, Francie, Nizozemí nebo Maďarska. Důležité jsou ale trendy.

Podle statistik vzrostla spotřeba antibiotik v ČR v posledních třech letech (v období 2012 až 2014) v některých případech až o pět procent, přičemž základním problémem nejsou rezidua (pozůstatky) těchto přípravků v masu hospodářských zvířat, ale riziko, že se zvířata stanou vůči těmto lékům odolnější. To může jednak vést k nutnosti využívat více antibiotik, aby při léčbě „zabrala“, případně k aplikaci nových druhů přípravků, čímž se ovšem odolnost bakterií, které způsobují nemoci, ještě rozšíří. Výsledkem by pak byly pravděpodobně četnější nálezy reziduí antibiotik v masu a potažmo vyšší riziko pro spotřebitele. Rezistentní (odolné) kmeny bakterií se totiž přenáší na člověka – výzvou doby je tak takovému přenosu zabránit.

Ne že by nyní žádné nálezy reziduí antibiotik kontrolní orgány nezjistily – jde ale o jednotky případů. Podle výsledků monitoringu cizorodých látek, které zveřejňuje Státní veterinární správa ČR (SVS), bylo loni vyšetřeno celkem 881 živočišných vzorků na zbytky antibiotik, z toho byl maximální limit překročen v osmi. Letos byl dosud překročen maximální limit zbytkových látek ve čtyřech případech. Nutno dodat, že největším rizikem jsou orgány zvířat, které plní v tělech čistící roli – tedy především játra a ledviny.

Ministerstvo obavy odmítá

Na riziko nadužívání antibiotik obecně, nejen v zemědělství, mají ambici upozornit hned dvě nadnárodní aktivity – premiérový Světový týden antibiotik v gesci Světové zdravotnické organizace (WHO), který proběhne od 16. do 22. listopadu 2015, a Evropský den antibiotik pod kuratelou Evropské komise, který připadá na 18. listopadu.

V ČR je obdobně zacílen projekt „Odpovědný uživatel antibiotik“, jehož nositelem je Komora veterinárních lékařů ČR a který má záštitu ministra zemědělství Mariana Jurečky.

Právě jeho ministerstvo obavy z nadužívání antibiotik prostřednictvím novely veterinárního zákona odmítá. I uvedená novela totiž počítá s tím, že pokyn k používání léčiv musí dát veterinární lékař, a ten také může stanovit, za jakých podmínek provede chovatel aplikaci léčiv sám. Na druhou stranu, pokud by byl veterinář zaměstnancem chovatele (a byl tak na něm závislý), nebo pokud by se chovatel opíral o odbornost získanou několikadenním kurzem s tím, že je tak dostatečně v aplikaci léků vzdělán, byla by pravděpodobnost nadužívání antibiotik v chovech hospodářských zvířat každopádně vyšší, než v současné době.

Faktem je, že zhruba osmdesát procent léků se zvířatům podává v krmivech (tzv. perorálně) a jen zhruba třináct procent prostřednictvím injekcí, kdy je riziko „kontaminace“ masa lokálně vyšší. Také proto ale dostávají zvířata, pokud je to možné, injekce s léky do míst, které obvykle nejsou předmětem konzumace, například za uši. Dalším faktem pak je, je odolnost bakterií způsobujících lidské nemoci vůči bakteriím si vytváříme sami především při léčbě vlastních nemocí antibiotiky, takže se snižováním spotřeby těchto přípravků musíme začít hlavně u sebe. Jenže, jak je známo i z klasické pohádky, když se dá cihla k cihle, dá se postavit zeď… Zeď odolnosti vůči v současné době ještě pomáhajícím lékům.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 11. 2015 13:04