Antibakteriální mýdla rozhodně nepomáhají, naopak škodí

Látky označované TCS či TCC obsažené v antibakteriálních mýdlech, ale i další kosmetice, jsou nebezpečné pro lidské zdraví. Navíc nemají na „smytí bakterií“ vůbec žádný vliv.

Permanentní mediální dostihy na téma klamání spotřebitele v oblasti označování, složení nebo důsledků konzumace některých potravin ponechávají zcela stranou neméně důležitou oblast zdraví, kosmetiky a osobní hygieny. Mnohá reklamní sdělení a kosmetické a hygienické produkty nabízené na našem trhu mohou mít přitom na člověka zásadnější vliv, než je nárazové nesprávné stravování.

Mýdla zdraví ne/bezpečná

Jedním z hojně a opakovaně používaných hygienických potřeb jsou antibakteriální mýdla. Jejich prodej je podporován masivními reklamními kampaněmi, na které lze narazit na každém kroku. Nejde totiž jen o mýdla, ale o celou škálu produktů typu sprchových gelů, šampónů či zubních past, které obsahují látky označované zkratkou TCS nebo TCC. O nich přitom výzkumníci opakovaně zjistili, že mohou škodit lidskému zdraví. A navíc nemají na „smytí bakterií“ prakticky vůbec žádný vliv.


Autor: Pixabay.com / jackmac34

Z věděckých pokusů vyplývá, že antibakteriální mýdla nejsou pro choroboplodné zárodky žádnou hrozbou

TCS měla být původně využívána především v zemědělství, protože skutečně zpomaluje růst bakterií, hub či plísní. Jenže, jak to obvykle bývá, má také nežádoucí vedlejší účinky. Výzkumníci přitom prokázali, že celá skupina látek (mj. TCS, TCC, triclosan, triclocarban) má u pokusných zvířat negativní vliv na jejich organismus, včetně narušení reprodukce. I proto v USA tamní Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration – FDA) přidávání těchto látek do mýdel a dalších produktů zakázal.

Ochrana proti bakteriím? Jen zbožné přání

Pokud se pak týká údajné likvidace bakterií a dalších na kůži přichycených potvůrek, pak o tom je práce jihokorejských autorů vedených S. A. Kimem, kterou loni vydal časopis Journal of Antimicrobial Chemotherapy. Jak informoval populárně vědecký server Osel.cz, z pokusů vyplývá, že antibakteriální mýdla nejsou pro choroboplodné zárodky žádnou hrozbou.

Výzkumníci přitom prováděli pokusy s mytím rukou podle rady Světové zdravotnické organizace (WHO), což má trvat minimálně dvacet vteřin. „Po tuto dobu v pokusu vystavovali výzkumníci vzorky nebezpečných bakteriálních kmenů (včetně Escherichia coli, Listeria monocytogenes a Salmonella enteritidis) na Petriho miskách roztoku s přípravkem triclosanu. Zkoušeli i dvě různé teploty: dvaadvacet a čtyřicet stupňů Celsia. Výsledky pak porovnávali s přežíváním bacilů po téže koupeli v mýdle, ale bez antibakteriálního přípravku triclosan. A výsledek? Ani šestihodinové působení nemělo na přežívání bakterií prakticky žádný vliv. Teprve až po devíti hodinách začaly být rozdíly mezi oběma skupinami statisticky významné. Podobně dopadla i simulace očisty ´v reálu´. Tu vědci zjišťovali na rukou dospělých dobrovolníků, kteří se zdrželi používat antibakteriální mýdla po dobu jednoho týdne. Pak pokožku jejich rukou vystavili kontaktu s bakteriemi a následně je nechali si je umýt a to o celou polovinu delším časem, než doporučuje WHO. Po půlminutové hygieně v antibakteriálním přípravku obsahujícím 0,3 % triclosanu, což je maximální koncentrace povolená v Evropské unii, Japonsku, Číně a Kanadě, byl výsledek stejně tristní, jako v tom prvním případě, kdy nechali triclosan působit na bakterie v misce. Oba pokusy nám nad slunce jasněji daly najevo, že tvrzení, tak často využívané v reklamě, že když si antibakteriálním přípravkem umyjeme ruce, že jsme před nákazou lépe chráněni, je ve skutečnosti jen zbožné přání,“ uvádí server Osel.cz, který se problematice věnuje aktuálně i v článku Jinde jsou zakázány, naše lékárny je doporučují, někde asi bude něco špatně.

Látky v mýdle jsou „hormonální buldozery“

Ještě varovnější jsou ale apely vědců ohledně vlivu antibakteriálních mýdel, respektive látek TCS a TCC na člověka. Uvedené látky mohou vyvolávat v prvé řadě alergické reakce, to však není to nejdůležitější.

Při opakovaném používání po dlouhou dobu se totiž uvedené látky mění v dioxiny, které dokáží zásadně narušit imunitu organismu a podle vědců působí jako „hormonální buldozery“. A nejen to.

Americký toxikolog Isaac Pessah z Center for Children’s Environmental Health and Disease Prevention při University of California publikoval článek, v němž obvinil triclosan z ovlivňování dětských mozků. Podrobnější popis tohoto procesu není až tak důležitý, jako spíše skutečnost, že byla tato práce jedním z posledních kamínků do mozaiky, na základě které byly rizikové látky v mýdlech a spol. za oceánem zakázány.

Paradoxem je, že v EU, a tedy i v ČR, žádný takový zákaz neexistuje, ačkoli se sociální inženýři všeho druhu, jak v Bruselu, tak na našem území, rádi vytahují tím, jak chrání své spotřebitele a jak pečují o jejich zdraví. Jak je vidět, pro určité obory to zas tak neplatí.

9 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 9. 2016 19:44