„Andělský pšouk“ – mistrovský zvuk při otvírání sektu

Autor: Isifa.cz

V lahvi se šumivým vínem může být tlak jako v pneumatikách zatížené Škody Fabie. Zátka pak vyletí rychlostí 40 km/hod. Přitom nemá zaznít žádná dělová rána, ale jen tiché „pfff…“.

Šampaňské! Po vítězství si ho člověk zaslouží, po porážce jej potřebuje.
Napoleon Bonaparte

Šumivá vína jsou a zřejmě dlouho zůstanou především nápojem při slavnostních příležitostech - jsou symbolem oslav, výjimečných okamžiků a radosti. Přípitek na společenské akci bez šumivého vína, sektu nebo pravého šampaňského je téměř nemyslitelný, a především novoroční oslavu si bez nich ani neumíme představit.

Andělský pšouk

Všechny tyto nápoje s jedinečnými chuťovými vlastnostmi mají něco společného - obsah bublinek oxidu uhličitého (který vznikl druhotným kvašením v uzavřené lahvi, zatímco při výrobě ostatních vín tento plyn volně uniká) při přetlaku pohybujícím se v rozmezí 2,5 až 3,5 baru (jeden bar odpovídá přibližně starší jednotce tlaku jedné fyzikální atmosféry „atm“). Pro představu: tento tlak odpovídá například doporučenému tlaku vzduchu v pneumatikách zatíženého vozu Škoda Fabie. A problém je na světě!

Lahve s obsahem šumivých vín by se proto měly otevírat opatrně, aby se jemná souhra vůní, která se ve víně vyvinula po čase ležení, přenesla do vysokých štíhlých sklenek (typu flétna) neporušená. Ačkoliv většina laiků ocení hlasitost otevření lahve (což se bohužel děje běžně), profesionální sommelieři se snaží o co nejtišší a nejelegantnější uvolnění zátky. Jsou si totiž vědomi toho, že nic tak neškodí celkovému harmonickému chuťovému dojmu, jako „bouchnutí“ lahve. Takže žádná dělová rána, ale jen tiché „pfff...“. Tento zvuk Angličané označují jako „an angel´s fart“, tedy „andělský pšouk“.

Otevírání lahví se šumivým vínem se stalo dokonce předmětem seriozního fyzikálního výzkumu.

Chlazená lahev znamená bezpečnější otvírání

Časté potíže s otevíráním lahví s různými kategoriemi šumivých vín a potřeba uvést některé mýty okolo nich na pravou míru, vedly tým fyziků a fyzikálních chemiků vedený profesorem Balckem z Technické univerzity v Clausthalu k exaktnímu výzkumu. Zkoumali, nakolik je reálná možnost zranění uvolněnou zátkou. Při svých experimentech nechali vědci vyletovat zátky z lahví pod různým tlakem. Nejvyšší je v nechlazené láhvi, která se před otevřením ještě důkladně protřepe. Tím se vytvoří tlak asi 2,5 baru a nebrzděná korková zátka poté vyletí rychlostí asi 40 km/hod. To je samozřejmě vyšší rychlost, než jakou se dokáže pohybovat člověk. „Při takové rychlosti se v okruhu několika metrů nikdo nedokáže zátce vyhnout, pokud začne reagovat až na zvuk ´výstřelu´, který korek při opuštění hrdla lahve vydá,“ citovala agentura DPA z výsledků výzkumu.

Při simulaci určitých vnějších podmínek, například zahřátím lahve na slunci a snížením tření korku, zesílí tlak na 3 až 3,5 bary a zátka by mohla teoreticky vyletět rychlostí okolo 100 km/hod. (v některých pramenech uváděné vyšší rychlosti až 300 km/hod. nebyly prozatím ověřeny). Obvyklé chlazení šumivého vína - jednoznačně nejlépe v nádobě s ledovou vodou - tlak plynu v lahvi snižuje. Pokud se tedy vyndá bez třesení z chladničky, je v ní prakticky tlak nulový. Kdo tedy otevírá perlivá vína při takové teplotě, jakou má mít při podávání (udává se 4 až 5 stupňů), je nebezpečí jakéhokoliv zranění výrazně menší. Doporučená teplota při konzumaci se pohybuje v rozmezí 7 až 9 stupňů.

Je otevírání sektu jen otázkou praxe? aneb Jak na to

O šumivých vínech z nejrůznějšího úhlu pohledu byla na serveru Vitalia.cz publikována řada dalších článků (najdete je pod nálepkou SEKT). Proto se na tomto místě omezíme pouze na stručné připomenutí správného postupu doporučovaného například odborníky společnosti Bohemia Sekt. Nezdá se nijak složitý.

Láhev držíme nakloněnou v úhlu 45 stupňů, nejdříve odstraníme pozlátko (správně se mu říká kapsle), roztočíme drátěnou sponu a sejmeme ji z korku. Levou rukou držíme korek, pravou rukou točíme lahví zásadně jedním směrem až do vytočení korku. V určitém momentu lze ucítit tlak ženoucí korkovou zátku ven, povolujeme však jen pomalu, až k dosažení „andělského pšouku“.

Frajeři setnou hrdlo

Zvláště v evropských zemích existuje kategorie většinou opravdových znalců a milovníků šumivých vín, které problémy s otevíráním lahví vůbec nezajímají, výsledky jakýchkoliv výzkumů nevyjímaje. V současné době se totiž rozšiřuje tzv. sabráž (sabrage), umění otevírat láhve šampaňského setnutím jejich hrdla i se zátkou tak, aby vzniknul dokonale hladký lom. V klasické variantě je k tomu potřeba 50 až 70 cm dlouhá vysoce kvalitní šavle (zpravidla bývají silně zdobené) vyrobená z uhlíkové oceli s niklovanou čepelí. Tato více než dvě stě let stará tradice vznikla v době napoleonských válek počátkem 19. století, kdy francouzská jízda pomocí této techniky oslavovala vítězství. V sedle koně a se šavlí v jedné ruce bylo pro vojáky jednodušší láhev setnout, než se namáhat s tradičním otevíráním. Vzhledem k tomu, že šumivá vína byla velmi populární i v tehdejším Rusku, rozšířila se tato dovednost také mezi carskými důstojníky. Dnes se to vnímá nejen jako umění, ale především jako oslava šumivého vína. V neposlední řadě je to zábava, která může oživit nejeden večírek. K sekání hrdla se používají i mačety, nože, ale i skleničky, pily, talířky...

Jedním z českých rekordmanů v sekání lahví šampaňského je člen Řádu rytířů šampaňského vína a vyslanec mezinárodního Bratrstva zlaté šavle Milan Průcha ze západních Čech: za jednu minutu zvládne otevřít šavlí 56 lahví. Mužů s podobnými výkony je u nás více. Nezbytně určitě prolétne hlavou čtenářů představa výše nákladů na trénink!?