Alzheimer, stárnutí a trocha naděje

Experimentální lék na Alzheimerovu nemoc by mohl současně zpomalovat stárnutí. Zvyšování délky života ve vyspělých zemích je sice dobrá zpráva, ale přináší s sebou nové problémy. Při jejich zvládání zatím medicína příliš úspěšná není, takže se zkouší leccos.

Alzheimerova nemoc se jako příčina smrti v USA probojovala už na třetí místo; samozřejmě záleží na tom, jak to budeme počítat, zda si např. infarkty a mrtvice dáme do jedné kolonky srdečně-mozkovo-cévních příhod, nicméně i tak je vzestup případů Alzheimerovy choroby značný.

Největší vliv hraje zvyšování průměrného věku, když právě stáří představuje pro Alzheimera nejvýznamnější rizikový faktor. Zrovna takhle se asi chce vysokého věku dožít málokdo, nehledě na příbuzné nebo otázky financování zdravotního systému.

„Tajemná látka“ J147

Logicky se tedy zkouší leccos a právě v této souvislosti se začala zkoumat i „látka J147“ (pravda, název jak z nějakého populárního konspiračního seriálu). Výzkumníci ze Salk Institute publikovali první zprávu o možných účincích této látky proti Alzheimerově chorobě už v roce 2011 v časopisu v PLoS One.

Nyní stejný tým ve výzkumech pokračoval a pokusy na myších ukázaly, že by mohla fungovat obecně jako zpomalovač stárnutí. Myši, jimž byla podávána J147, měly oproti kontrolní skupině lepší paměť a poznávací schopnosti, zdravější cévy v mozku (méně mikroskopických úniků krve z nich) a další vylepšené fyziologické charakteristiky – například účinnější energetický metabolismus či méně zánětů.

Obecně staré myši vykazovaly vlastnosti, které odpovídaly nižšímu věku. Tak to alespoň má vyplývat z testů, které zahrnovaly sledování exprese genů v mozku a měření koncentrace asi pěti set molekul v mozku a krvi používaných jako markery věku. Významné je prý např. to, že mladé myši stejně jako myši konzumující J147 měly v mozku nižší koncentrace oxidovaných produktů mastných kyselin.

Zamířeno na amyloidy

Látka J147 se nijak nezaměřuje na amyloidové plaky v mozku. U nich není úplně jasné, zda Alzheimerovu chorobu přímo způsobují (většinový názor) nebo jsou jen jejím průvodním jevem, z nedostatku jiných účinných postupů každopádně řada léků i léčebných postupů cílí právě na amyloidy.

Amyloidy

  • Bílkovina, která se při chorobných stavech ukládá v mezibuněčném prostoru.
  • S akumulací amyloidů je spojena řada chorob, mj. Alzheimerova nemoc.

Začnou pokusy na lidech

J147 podle všeho nebrzdí postup choroby, ale u myší spíše snižovala pravděpodobnost jejího vypuknutí, respektive ho oddalovala. Samozřejmě kdyby se ono oddálení stárnutí/snížení fyziologického věku prokázalo v obecné rovině, byla by to skvělá zpráva. Než léčit jednu nemoc spojenou s věkem a zemřít na jinou, je mnohem lepší dokázat změnit celkový stav organismu. Současně samozřejmě už samotná existence podobné „zázračné pilulky“ si zaslouží i určitou skepsi.

U myší se prý navíc ukazuje, že J147 by mohla pomáhat též u dědičných forem Alzheimerovy nemoci, které vypuknou už v mladším věku. Zní to velmi nadějně, takže už v příštím roce mají začít testy na lidech. Původní článek byl publikován v časopisu Aging, shrnutí výzkumu vědců ze Salk Institute přináší ScienceDaily.

Na místě je jistě otázka, co je vlastně ta „tajemná látka“ J147 zač. Jedná se o sloučeninu odvozenou od čím dál populárnějšího kurkuminu (více v článku Studie se vzácně shodují: kurkumin je málem zázrak). Aplikace nevypadá problémově, J147 se normálně jí a o její toxicitě pro člověka není nic známo. Inzeruje se rovněž jako nootropikum, tj. doplněk stravy zvyšující kognitivní schopnosti i u zdravých lidí. Na zahraničních webech si lze tento prostředek objednat a nechat poslat, nicméně – jednak nechci nikomu radit podobnou samoléčbu, jednak určitě stojí za to pečlivě vybírat, aby šlo o prověřený obchod a nikoliv podvod.

Cesta k mozku? Ultrazvuk

Snad stojí za zmínku i pár dalších novinek z výzkumu Alzheimerovy nemoci, které můžeme najít mezi tiskovými zprávami vědeckých institucí na ScienceDaily. Šíře zkoušených postupů bohužel naznačuje, že žádný systematický recept na výzkum asi nemáme.

Výzkumníci ze Sunnybrook Health Sciences Centre dokázali narušit bariéru mezi krví a mozkem, a to neinvazivní technikou, pomocí ultrazvuku. Díky tomu by mělo být mnohem snazší „doručovat“ do mozku léky včetně složitých molekul (dosud se experimentovalo např. s látkou propentofilin, jejichž velká výhoda byla právě v tom, že bariérou proniká sama od sebe).

Předpokládá se, že největší význam by tato technika měla mít pro chemoterapii mozkových nádorů, ale může se uplatnit i u dalších mozkových onemocnění (www.sciencedaily.com).

Souvislosti se spánkem a světlem

Na University of California v Irvine zase došli k závěru, že změny podobné Alzheimerově chorobě může v mozku vyvolávat i narušení cyklu bdění a spánku. Tato studie vyšla přímo Journal of Alzheimer's Disease a doporučuje lidem s rizikem choroby nebo začínajícími kognitivními poruchami věnovat velkou pozornost řízení denního rytmu.

U myší se ukázalo, že zvířata s rozhašeným denním rytmem mají v mozku mnohem méně antioxidantu glutathionu a dosahují horších výsledků při orientaci v bludištích. Stejně tak byly nižší koncentrace glutathionu naměřeny i u lidí již postižených Alzheimerem (www.sciencedaily.com).

Sama o sobě je ovšem rada věnovat pozornost spánku trochu k ničemu, protože právě problémy se spánkem jsou jedním z příznaků Alzheimerovy choroby, a nemocný je tedy musí řešit tak jako tak.

Na Korea Advanced Institute of Science and Technology se pro změnu zaměřili přímo na beta amyloidy. V raném stadiu choroby by je prý bylo možno narušovat pomocí tzv. fotosenzitivních látek, které se mění účinkem světla. Zákrok může připomínat některé techniky z onkologie, do mozku se vnese příslušná látka (zde porfyrin) a na místo se svítí modrými LED diodami; testování se zatím provádělo pouze u octomilek (www.sciencedaily.com).

Umřít zdraví

A obecně ke stárnutí: Jako další nadějný kandidát se u myší jeví rapamycin, i když poslední studie v Helmholtz Zentrum v Mnichově vedla k závěru, že jeho účinky jsou omezené. Mohl by předcházet rakovině a i když zřejmě nepůsobí na samotné stárnutí, u myší asi právě tímto mechanismem zvyšuje průměrně dožitý věk (www.sciencedaily.com). Jinak je ramapycin lék používaný v lidské medicíně při transplantacích, který snižuje riziko, že organismus odmítne cizí orgán, čili jde o látku, kde by její schvalování do dalších aplikací mohlo být relativně rychlejší.

Podle prof. Jiřího Rabocha, přednosty Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK, se ukazuje čím dál více souvislostí mezi nemocemi ve stáří a životním stylem. Lidé ve viktoriánské Anglii se dožívali stejného věku jako my, ale na rozdíl od nás umírali zdraví. „Měli desetkrát nižší výskyt degenerativních onemocnění, tzn. cukrovky, hypertenze, aterosklerózy, méně rakoviny atd.,“ říká psychiatr o lidech,  kteří ve své době méně konzumovali alkohol, méně kouřili, měli desetkrát vyšší příjem důležitých živin a mnohem větší fyzickou zátěž než my dnes. Životní styl pak podle lékaře významně ovlivňuje i nástup psychických onemocnění včetně Alzheimera, kde hraje značnou roli. Více najdete v rozhovoru:

Prof. Raboch: Projíme se k Alzheimeru?


1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 11. 2015 13:21