Alice Nellis: Nemám čas vysedávat po doktorech

Jít si jen tak sednout do čekárny k lékaři je ztracený čas, říká režisérka Alice Nellis v dalším z naší série rozhovorů „Dietní policie“. Co na to MUDr. Hnízdil?

Tempo režisérky Alice Nellis (39) nebude zrovna nejvolnější, alespoň soudě podle filmů a inscenací, které již stihla zrealizovat. Jedna z mála žen na české režisérské scéně debutovala černou komedií podle vlastního scénáře Ene Bene, kterou si získala diváky i kritiky. Dostala za něj i několik cen na různých festivalech, např. první místo v hlavní soutěži na MFF v San Franciscu.

Nellis

Po několika menších projektech napsala a režírovala film Výlet a ve spolupráci s Janem Svěrákem snímek Tajnosti. Několikrát získala ocenění Český lev.

Věnuje se také divadelní režii a hudbě, překládá a vychovává dvě děti.

O dětech, rodičích a problémech moderního rodičovství je také její nejnovější film Mamas & Papas, který má českou premiéru právě dnes, 15. dubna 2010. Čtyři příběhy tvoří mozaiku osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Jak zvládá život a rodičovství „mama“ Alice?

Myslíte si, že žijete zdravě?

Ne.

Proč si to myslíte?

Protože si teoreticky dokážu představit, že bych žila mnohem zdravěji.

Proč si tedy myslíte, že nežijete zdravě?

Myslím si, že bych měla víc spát.

Kolik hodin denně v průměru spíte?

Mám desetiměsíční dítě, takže ten průměr je hodně závislý na něm, ale také na potřebách druhého dítěte. Myslím si, že to je tak šest hodin denně.

Omezovala jste se ve spánku i předtím, třeba kvůli práci? Říká se, že by se mělo spát zhruba osm hodin denně.

Spávala jsem asi těch osm hodin denně. Když to jde, spím ráda.

Jak často pijete alkohol a kávu?

Kávy piji maximálně dvě denně, alkohol nepiji v podstatě žádný. Občas, tak dvakrát za týden, si dám večer deci červeného vína.

Takže máte radši víno než pivo?

Pivo nepiji vůbec.

Ani tvrdý alkohol?

Ne. Jenom když mám chřipku, dám si někdy panáka slivovice.

Zabírá to? To je takový recept našich babiček, ne?

Nevím, snažím si představovat, že to zabírá.

Kávu pijete jako denní rituál, nebo se jejím prostřednictvím snažíte udržet v pracovním rytmu?

Většinou si dám ráno jednu kávu. Asi bych přirozeně pila kávu mnohem víc, protože mi chutná, ale vědomě se to snažím omezit jen na dvě denně. Ráno si dám jedno kafe, protože se na něj těším.

Takže večer kvůli udržení koncentrace na práci ne?

Určitě ne, protože nemám problém večer pracovat, mám spíš problém usnout. Kávu si večer určitě nedám.

Kouříte?

Ne.

Nikdy jste to nezkoušela?

Zkoušela, někdy mezi dvaceti a pětadvaceti lety. V té době jsem se živila překládáním, a u toho jsem kouřila.

Co vás donutilo přestat?

Šéfredaktor.

Bylo těžké s tím skončit?

Nějak jsem to nepocítila, určitě ne.

Kolik cigaret denně jste kouřila? Chybělo vám to potom?

Nevím, asi ne. Myslím si, že k závislostem nemám vlohy. Prostě jsem přestala v době, kdy jsem se k tomu rozhodla. Rozhodně nejsem člověk, který by se budil ze spánku s myšlenkou na cigaretu. Když jsem chtěla kouřit, kouřila jsem, a když jsem už nechtěla, přestala jsem.

Teď vás už nenapadne zapálit si?

Ne.

Čtěte téma: Chcete přestat kouřit? Vsaďte na odbornou pomoc

Osmdesát procent dospělých kuřáků chce přestat kouřit. Pokud se obrátí na lékaře, pravděpodobnost úspěchu se zvýší.

Jak jste na tom s jídlem? Jíte pravidelně, máte ve stravování nějaký řád?

Snažím se nasnídat, protože to se má. A večer většinou jím, protože musím připravit večeři pro děti. Snídaně a večeře jsou takové dva záchytné body během dne, a to mezitím je spíš taková pohyblivá věc.

Čili obědváte podle toho, jak máte čas?

Ano, podle toho, jak náročný je den a kdy se najde chvilka.

Zamýšlíte se nad tím, co jíte? Vybíráte si?

Nellis

Ano, řeším to ale především s ohledem na děti. Nejím moc masa, ale zase to není tak, že bych ho vůbec nejedla. Myslím, že se snažím jíst takovým tím normálním teoreticky zdravým způsobem a čas od času to je narušeno tím, že má chuť na knedlo zelo vepřo, takže si ho dám. Ale musím mít vyloženě velkou chuť, nebo být někde, kde si něco jiného k jídlu dát nelze.

Nejsem typ člověka, co by trval na dodržování diety a odmítal jíst to, co mi uvaří tchýně, nebo vyžadoval v restauraci, kde to není přirozené, nějaké speciality. Když můžu, snažím se jíst spíše jednodušší čerstvější věci.

Řídíte se při nákupu potravin tím, co je zdravé? Kontrolujete „éčka“ na obalu, vybíráte si podle toho, co je v těch potravinách obsažené?

Ne že bych si četla všechny obaly, ale spíš obecně nemám ráda věci, které potřebují hodně konzervantů. Doma jíme spíš jednoduše, hodně zeleniny.

Nakupujete spíš v supermarketech, nebo na trzích a v menších obchodech?

Jen si v Praze zkuste nakupovat na trhu, to nejde. Většinou nakupuji hlavně v supermarketech. Jsou takové, kde se mi zdá, že mají do určité míry čerstvější potraviny, třeba bio zeleninu.

Pokračování rozhovoru čtěte dále…

Lékař říká: Neléčit kamarády a už vůbec ne po telefonu

MUDr. Jan Hnízdil se zabývá komplexní rehabilitací a psychosomatikou. Jak říká, nedokáže se smířit s tím, že by se situoval do role „policisty“ životního stylu a někoho známkoval, byť symbolicky. Proto jsme právě jeho požádali o komentář, bez „známkování“ a „doktorských rad“.

Hnízdil

Paní režisérka Alice Nellis je roztomilá. Na otázku, jestli žije zdravě, odpoví rázně „NE“, aby to vzápětí úplně vyvrátila. Nekouří, kávy pije jen dvě, alkohol vůbec. Přemýšlí o tom, co jí, maso moc nemusí, vyhýbá se konzervantům. Občas cvičí jógu, chodí do posilovny, dokonce má osobní trenérku. Na postavě je to vidět. Moc jí to sluší.

Jen mne trochu děsí, že když jí něco je, „začíná obvolávat kamarády lékaře a nutit je, aby jí to vysvětlili po telefonu“. V komplexní medicíně platí pravidlo neléčit kamarády a už vůbec ne po telefonu. Předpokladem kvalitní odborné rady je nestranný profesionální vztah a osobní kontakt. Pokud jsou kamarádi-lékaři paní Nellis dobrými kamarády a dobrými lékaři, tak ji doporučí navštívit některého z kolegů.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice

Anketa

Taky se někdy "léčíte" po telefonu?

…pokračování rozhovoru:

Když vás něco bolí, jdete hned k doktorovi?

Ono to závisí na tom, o jaký zdravotní problém jde.

Jste ten typ, co jde s každou bolístkou k lékaři?

Tak to asi ne, protože na to nemám moc času. Jít si sednout k lékaři jenom tak „na blind“ je časově dost náročná a nejistá věc. Moc to nepraktikuji. Spíš jsem takový ten typ, že když mi něco je, začínám obvolávat kamarády lékaře a nutit je, aby mi to vysvětlili po telefonu.

Nechcete v čekárně strávit půl dne.

Přesně tak. S dětmi ale k doktorům chodím. Sama se tomu snažím spíš vyhnout, ale když už to je nutné, snažím se najít lékaře, abych se trefila, kam přesně mám jít. Nechci skončit u někoho, kdo mi bude říkat, co mi „možná“ je.

Chodíte na preventivní lékařské prohlídky?

Ano, na gynekologické a na mamograf.

A k zubaři?

U toho mám mezery, ale ono to je dané tím, že mám ve svých necelých čtyřiceti letech dobrý chrup. K zubaři se ale chystám, ke své tetě. Nepamatuji, kdy jsem byla naposledy u „obvyklého“ zubaře, ale pokaždé to byla preventivní prohlídka. Nebo jsem si nechala vyčistit zuby, ale nikdy jsem si je nemusela nechat spravovat.

Dokážete relaxovat, úplně vypnout? Třeba po práci?

Ono je legrační říct „po práci“, když mám dvě malé děti. Jakmile přijdu po práci domů, čekají mně tam, takže nevím, co je náročnější. Relaxuji asi prací.

Sportujete?

Mám svoji osobní trenérku, chodím do posilovny. Možná na to nevypadám, ale hlavně kvůli zádům chodím cvičit. Když to jenom trošku jde, jsem dvakrát do týdne v tělocvičně.

Existuje nějaký sport, který byste dělala častěji? Třeba jízda na kole, inline brusle, plavání?

Nellis

Ráda bych jezdila na kole, ale po Praze se bojím. Nepřijde mi to ani jako sport. Kdyby to šlo, asi bych to dělala. Ráda se potápím, ale zase nejsem takový nadšenec, co by byl ochotný se potápět ve studené vodě v lomu. Potřebuji k tomu moře. Někdy cvičím jógu. Jsem ale ten typ člověka, který má problém se večer po práci doma s těmi dětmi dohnat k nějakým fyzickým výkonům. Dřív jsem po večerech stíhala cvičit, teď už ne.

Jste spokojená se svým životním stylem? Změnila byste na něm něco?

Snažím se ho měnit průběžně. Myslím si, že nějaké teoretické úvahy, jak by se mi to líbilo více nebo méně, nic neznamenají.

Jak dlouho myslíte, že tu ještě budete? 

Doufám, že tady budu tak dlouho, jak bude potřeba.

Dietní policie:

Kukura

Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné

„Nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není,“ říká v rozhovoru matador českého, slovenského i světového filmu. „Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé…“

Nosek

Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju

Typický filmový záporňák hodně pracuje: „Jsem tak trochu workoholik, i když mám volno, na víc než pět hodin spánku denně se stejně nedostanu…“

Foto: Ivana Dvorská, Vitalia.cz