10 vět, po kterých zubař potřebuje panáka

Před návštěvou zubaře se mnozí klepou. Z čeho jdou do kolen zubaři?

1. „Neboj, pan doktor nebude nic dělat.“

Oblíbená lež maminek, které se snaží jakýmkoliv způsobem zatlačit do zubařského křesla svého potomka. Zvláště často tuto větu používají maminky, jejichž dítko díky otoku přes půlku hlavy připomíná (ne)řiditelnou vzducholoď. Proč tedy rodiče otokem deformovaného dítěte s bolestí vyhledávají zubaře, když doktor nebude nic dělat? A jak vůbec rodiče vědí, že k žádnému výkonu nedojde ani při preventivní prohlídce? Nikdy dětem nelžete. Dítě není hloupé, rodičům věří, a jakmile ho zubař jednou zradí, nikdy už na křesle pusu neotevře.

2. „Nesnáším zubaře.“

Zubaři vědí, že jsou populární asi jako mor a neštovice, a jsou si rovněž vědomi faktu, že jejich úkony, eufemisticky řečeno, nejsou příjemné. Mnohdy ovšem taky nemají rádi řadu svých pacientů, ale myslíte si, že takovým lidem s podáním ruky řeknou: „Nesnáším vás,“ a udělají kyselý ksicht? 

3.  „Za trest půjdeš k zubaři. A čím víc budeš řvát, tím víc bolet to bude.“

Evergreen ošetřování dětí, aneb jak dítěti přivodit trauma. Rodiče, kteří mají tuto průpovídku ve svém výchovném repertoáru, zpravidla mění zubaře s tím, že „s předchozí zubařkou měli špatné zkušenosti, protože jejich dítě nechtělo otevřít pusu a paní doktorka musela ústa otvírat násilím“.

4. „Zuby se mi zkazily v těhotenství, dítě mi z nich odčerpalo vápník.“

V tuhle chvíli jdu do kolen. Čím to, že dítě neodčerpalo taky vápník z kostí a maminka tak hned od těhotenství netrpí mnohočetnými zlomeninami končetin? Jak by asi dítě izolované placentární bariérou mohlo odčerpat ze skloviny zubu v ústech minerály? Brčkem? Ne. Maminka prostě nečistila. Buď neměla pro samé starosti s potomkem čas, vůli, nebo ani jedno, ale pokud se zvládla zkrášlovat v kadeřnictví, jistě by bývala našla i čas na čištění zubů nebo návštěvu zubaře.

5. „To nechci, Mařeně z prasečáku to dělali jinak.“

Ošetření u zubaře je služba na míru, ne houska na krámě. Nevyrábíme standardizované eurozuby.

6. „Nechci se vás moc ptát, abyste se nerozčílil. Máte nade mnou moc a mohl byste mi ublížit.“

I tohle jsem už slyšel. WTF?

7. „Chcete říct, že jsem blázen?“

Nikdy se takto neptejte, pokud opravdu nechcete slyšet odpověď. Normální člověk se takhle totiž nikdy nezeptá, jelikož nepociťuje potřebu.

8. „Nešlo by to jen nějak zaplácnout?“

Nešlo. Vítejte v 21. století. Máme cétéčka, operační mikroskopy a intraorální kamery. Už nezaplácáváme díry, ale zaplňujeme kavity.

9. „Na tu korunku mám nárok. Byla jsem na operaci srdce a potřebuju se najíst. Na co si platím zdravotní pojištění?“

Různé obměny tohoto zlostného lamentu jsou nekončícím láteřením v zubních ordinacích. Operace srdce s pobytem v nemocnici, to je bratru nějaký milion korun. Kolik z nás odvede na zdravotním pojištění milion korun? Stěžovatel čerpá pojištění za několik lidí najednou, ale na svou vlastní korunku pro osobní komfort si přispět nechce. Na zdravý zub by korunka potřeba nebyla… 

10. „Mám geneticky špatné zuby po rodičích.“

Genetika je zaklínadlo. Mendelovy zákony dědičnosti zná málokdo, ale slovo genetika prostě zní cool. Pokud nemáte ektodermální dysplazii, amelogenesis imperfecta nebo Papillon-Lefèvre syndrom, radši téma genetiky moc neotvírejte. Je to tenký led.

Psáno pro blog Dentální kliniky Jan Stuchlík, kde autor působí
60 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 1. 2016 14:29